Běsi, co mě sužují přehled
Patrick Declerck
Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak prší. Víkendy v Ostende se stínem Jamese Ensora na dosah ruky. Babička byla šílená. Charcotovská hysterička. Strejda tíhl spíš k lehké psychopatii. A táta byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentiny, do Ameriky… Kamkoliv, jen když to bylo někde daleko… Vezmem kramle, říkal… Celé té podivné skupince se moc dobře nevedlo. O něčem svědčí už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr… Takže se ze mě nutně stal napřed neurotik a potom, o dost později, psychoanalytik… Mezitím, v čase svěžího a radostného dospívání, jsem se pokusil odjet mezi Tupamaros v Uruguayi. Skončil jsem pod stanem v horách poblíž Briançonu… Nakonec, abych si to vyřídil s ubíhajícím časem a zvítězil nad svými obsedantními zábranami, jsem se přinutil, po vlastní psychoanalýze a díky ní, ke psaní. Psát všemu navzdory. Román? No ano, román, chcete-li… Ale román, jehož hrdinkou i základní zápletkou pak bude psychoanalýza.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Běsi, co mě sužují. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Kniha není zdaleka tak špatná, jak naznačují zdejší hodnocení. Není tak úplně jednoduchá a samozřejmě je plná psychoanalytických manýr a pokusů o nějaký ten hluboký vhled. Kupodivu je autor i poměrně vtipný, takovým trošku ironickým, kousavým způsobem. Bohužel knize schází konzistence, nějaká ta červená nit, která by jednotlivé části propojila do souvislého celku. Nejlepší jsou ty části, ve kterých se autor zabývá svou rodinou, případně rozebírá některé případy ze své praxe. V částech, ve kterých se pokouší o hlubší filozofické úvahy, už to lehce drhne a ani jeho psychologicko-filozofické vývody mi nepřipadají příliš přesvědčivé.
Na knihu jsem narazila během jedné noci literatury a po vyslechnutí první kapitoly jsem věděla, že tohle musím číst. Jenže...kniha je oproti první geniální kapitole naprosto odlišná. Čtenářsky nepřívětivá, plná fanatické psychoanalýzy. Dodnes nechápu, jak se mi podařilo prokousat se až na konec. Byl to boj. Hlavní hrdina - autor, byl nesnesitelný, nepříjemný a rozhodně se nedá říct, že bych se s ním dokázala jakkoliv ztotožnit. Příběh, pokud to tak můžeme nazývat, mi nic nedal. Nic ve mně nezůstalo. Kniha samotná brzy asi skončí v nejbližší knihobudce, aby uvolnila místo nějaké lepší. Běsy během čtení nesužovaly jen autora, ale i nebohého čtenáře, který má při četbě pocit zvláštního sebepoškozování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Běsi, co mě sužují v seznamech
v Přečtených | 30x |
ve Čtenářské výzvě | 5x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 24x |
v Chystám se číst | 28x |
v Chci si koupit | 2x |
Z mého pohledu se tomuto říká "slovní průjem"...víc k tomu nemám co říci...1*