Bratia Karamazovovci přehled
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Už vyše sto rokov neutíchajú spory o tom, ktorý z románov F.M. Dostojevského je najlepší. Jedni tvrdia, že prvý – Chudobní ľudia, – pretože znamenal novú kvalitu v ruskej literatúre (podľa Belinského to bol prvý ruský sociálny román); iní sa nazdávajú, že Zápisky z mŕtveho domu, pretože sú v nich všetky základné myšlienky a problémy Dostojevského tvorby posibírskeho obdobia; tretí zaň označujú Zločin a trest, pretože znamená novú kvalitu v spisovateľovej tvorbe (prechod od dialogického románu k polyfonickému) a je aj skladobne najucelenejší; štvrtí dokazujú, že Diablom posadnutí, pretože prináša jeho najhlbšie rozvažovanie o človeku a svete a piati vyzdvihujú práve Bratov Karamazovovcov, pretože je to posledný román, v ktorom sa ako v oceáne zlievajú všetky témy predchádzajúcich autorových veľtokových románov. Tak ako každý z Dostojevského románov, predstavujú aj Bratia Karamazovovci neopakovateľnú myšlienkovú a umeleckú kvalitu, takže z hľadiska jeho stúpencov môže byť najlepší. Ide o to, že tak ako celé jeho dielo, predstavuje ďalší, iný, nový pokus myšlienkovo a umelecky preniknúť k „človeku ako k tajomstvu, ktoré treba odhaliť.“ Tak totiž svoje autorské vyznanie, svoj program, charakterizoval ešte na začiatku spisovateľskej dráhy on sám. Za toto odhaľovanie ľudského tajomstva platil tým najcennejším – zdravím a životom.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , EurópaOriginální název:
Братья Карамазовы (Braťja Karamazovy), 1880
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bratia Karamazovovci. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (145)
Velice náročné čtení svým rozsahem i dějem, opravdu mastodont. Nejvíce obdivuju propracovanost postav (psychologicky i myšlenkově) a že autor chce dějem předat nějaké poselství (ikdyž délky monologů byli opravdu úmorné). No a samozřejmě vše je korunováno mistrnými ilustracemi Borise Grigorjeva.
Související novinky (1)
Knižní novinky (46. týden)
14.11.2021
Citáty z knihy (2)
„A poněvadž člověk není schopen zůstati bez zázraků, tu si vytvoří nové zázraky, již vlastní, a bude se klaněti fušerskému zázraku, babskému kouzelnictví, byť stokrát byl buřičem, kacířem a neznabohem.“
„Predovšetkým sám seba neklamte. Ten, kto sám seba klame a svoju vlastnú lož počúva, dostáva sa do takého stavu, že už nerozlišuje nijakú pravdu ani v sebe, ani okolo seba a v dôsledku toho prestáva cítiť úctu k sebe i k ostatným. Keďže si nikoho neváži, prestáva ľúbiť, a aby sa z nedostatku lásky dajako zamestnal a zabavil, oddáva sa vášňam a hrubým rozkošiam, až dôjde vo svojich nerestiach do úplnej zhovädenosti, a to všetko v dôsledku ustavičného klamania ľudí i seba.“
Kniha Bratia Karamazovovci v seznamech
v Právě čtených | 62x |
v Přečtených | 1 257x |
ve Čtenářské výzvě | 74x |
v Doporučených | 166x |
v Knihotéce | 499x |
v Chystám se číst | 793x |
v Chci si koupit | 153x |
v dalších seznamech | 29x |
Autorovy další knížky
2004 | Zločin a trest |
2004 | Bratři Karamazovi |
2008 | Běsi |
1958 | Bílé noci |
2020 | Idiot |
Po přečtení poslední stránky se mi v hlavně honí tolik myšlenek, že vůbec nevím, kde začít. Takováhle cesta do tehdejší ruské společnosti, kde potkáte tolik různých povah, charakterů, cestu k víře, k lásce, l životu samotnému. První, co mě napadlo, že to bylo hodně hutné a občas mi to hlava nepobrala. De facto na knihu myslím i po dočtení a chvíle pesimismus a marnosti se střídají z nadšení, že Dostojevskij vytvořil něco tak psychologickky náročného, přesto i krutého, nejasavého...
Zpracovávam všechny své myšlenky a strašně moc bych se autora chtěla na spoustu věcí zeptat. Každá postava je jiná, jakési vysvětleni podstaty víry, ať se jedná o pravoslavnou, katolickou, či jinou mě dostávalo do stavu deprese, aby vzápětí odněkud vzlétl láska a radost k životu. Nic podobného jsem nikdy nečetla. Možná i proto mi těch 900 stran zpočátku neubíhalo a měla jsem , nesčislněkrat, obzvláště zpočátku, chuť knihu odložit. Snad jen tím, že mě kdysi, střední škole naše ruštinárka k ruské literatuře přivedla a já měla jakýsi pocit, že tím, že čtení vzdám,ji určitým způsobem zradím ( kdo z dob totality pamatuje Puskinův památník ví, jak nás, co četli a bavila je literatura, byli jakýmsi způsobem vedení k reprezentaci školy a já patřila mezi " vyvolené ", kteří recitovali na každém přiblblém výročí , ač doma tatínek skřípal žulu mezi zuby)
Prostě ruská literatura má a bude mít ve světě velké, to nejvyšši renomé a Dostojevskij, Puškin, Tolstoj...tohle je prostě literatura excelentní