Cejch přehled
Zdeněk Šmíd
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/539094/bmid_cejch.jpg
5
322
322
Krušnohorský hřeben býval kdysi eldorádem hledačů vzácných kovů, jenže s rozvojem novověku zavládla v zapadlé štaci na pomezí dvou národů bída. Rod Jakoba Schmelzera, který se tu usadil už v 15. století, proto zkusil sedlačit, knoflíkařit, posílat kluky do fabrik a holky do šití, občas i něco propašovat. A přece by se při veškeré smůle tohoto drsně ocejchovaného koutu k žití nevzdal. Po zádech zaťatého, leč přičinlivého rodu z obce Bach slušný kus cesty od Vejprt se však tak jako po hřbetech ostatních vesničanů projdou obě světové války a nevraživosti, kvůli nimž se Češi s Němci mydlili už jako mládenci na tancovačkách. I kdyby se je příchozí z vnitrozemí – třeba osvícený Jan Koudela a poté jeho syn Josef – snažili vlastním příkladem smířit sebevíc, nemají šanci. Iracionální nenávist je živená shora nejdřív z Hitlerova Reichu, pak na oplátku z Prahy, a tak po roce 1945 zplundrované západní pohraničí nevstane ze stavu klinické smrti…... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cejch. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (87)
Miluji Zdeňka Šmída. Surově a krásně popisuje historii Sudet. Oproti Trojímu času hor, který jsem od něj četl jako jeho první knihu, je tento román zaměřen víc na krajinu Sudet. Více na historii a lidi. Méně na přírodu, i když je zde také stále přítomná. Poutavě a silně zobrazuje historii této divoké krajiny a zároveň nekompromisně upřímně popisuje tehdejší vztahy Čechů a Němců. Bez hodnocení, bez soudů. Moc pěkné. Pro mě jedna z nejlepších knih, co jsem četl.
Do knihy se mi moc nechtělo, Šmíd mi přišel skvělý, když psal vesele a lehce o mládí na vodě a na túrách, s postupným stárnutím už humoru ubývalo a vlastně už mě moc nebavil. Tady jsem nakonec celkem spokojený. Vypořádává se s "prokletím" své domoviny, sleduje plynutí času a století očima rodu, usazeného na jednom místě v pohraničí, který drtí osudové okamžiky, ale příslušníci rodu většinou politiku a dějinné události neřeší, jen chtějí být blízko svého domu a svého Poledního kamene... Je v tom vidět Šmídův styl - vtipná zkratka, paralely nebo nečekaný detail. Celkem je to čtení smutné, ale mnohé vysvětlující. Snad až závěr je takový ne úplně povedený, i když má nádech určité katarze - poslední příslušník rodu se vrací na rodové místo a zakládá "nový", opět smíšený rod.
Související novinky (1)
Tajemství domu Thornů, Botanik a další knižní novinky (41. týden)
08.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cejch v seznamech
| v Právě čtených | 14x |
| v Přečtených | 427x |
| ve Čtenářské výzvě | 51x |
| v Doporučených | 56x |
| v Mé knihovně | 151x |
| v Chystám se číst | 345x |
| v Chci si koupit | 65x |
| v dalších seznamech | 8x |
Podobných témat se rojí na našem knižním trhu za posledních 30 let rozhodně nemálo. Sudety a jejich historie - dávná, (před-po)válečná až současná. A vždycky je to o konkrétních lidských příbězích. Většinou se s tím autoři popasují vcelku dobře, takže mne to pořád baví číst (ostatně o Sudetech jsem toho ještě nedávno věděla opravdu pramálo).
Ovšem tady se pozná, že se toho ujala (asi jako jedna z prvních v roce 1992) velmi vypsaná a zkušená ruka, takže líčení dávných i nedávných příběhů má rozhodně přidanou hodnotu ve výborném jazykovém projevu a stylu se špetkou humoru a cynizmu, a se skutečným (věrohodným) nadhledem, který si nemohou (a rozhodně by ani neměli) dovolovat autoři o generace mladší, kteří nezažili na vlastní kůži žádnou z klíčových popisovaných dob.