Černá zahrada - Arménie a Ázerbájdžán v míru a za války přehled

16.05.2023

Pro zájemce o problematiku Kavkazu samozřejmě extrémně cenná kniha, v češtině je toho tak málo, že se to rovná povinné četbě. Velmi však doporučuji přečíst si nejdříve dvě další knihy, Ruské dobývání Kavkazu od V. Votápka a Přípitek předkům od W. Góreckého. Zejména ta druhá přiblíží celkový kontext vztahů kavkazských národů, do kterého pak lze zasadit spor o Náhorní Karabach. Bližší seznámení s širším kontextem doporučuji tím spíš, že v samotné Černé zahradě se o něm dozvíme jen zčásti. Není to komplexní chronologické vyprávění, ale spíš velká mozaika fragmentů. Z hlediska časového vývoje konfliktu je kniha sestavena opravdu zmatečně. Autorovi samozřejmě nejde v první řadě o přesný dokumentační popis vojenského konfliktu, nýbrž o zachycení celé šíře společenského a geopolitického problému jménem Karabach, a o představení všech relevantních úhlů pohledu na něj. Jinak je kniha napsaná čtivě, až na občasné nesmyslné věty (a překlepy). Nevím, do jaké míry to může být špatným překladem. Nemám rád ta dramatizující konstatování typu, že v Kelbadžaru byly ještě "několik let" po arménské invazi vidět podél cest spousty "zmrzlých mrtvol". Je to logický nesmysl, mrtvola se dozajista během léta rozloží, takže nemůže být několik let mrtvolou, protože se z ní stane maximálně tak kostra, že ano, a kromě toho pochybuji, že je v létě zmrzlá. Prostě blábol. Jednou za pár stránek se vždy objeví taková fráze, ale jinak působí text důvěryhodně a fundovaně.

26.11.2020

Prakticky jediná kniha, která se věnuje konfliktu v Náhorním Karabachu. Výhodou je, že se autor sešel poměrně krátce po válce s jejími aktéry, takže je poměrně dost autentická. Ale jejím problémem je, že není chronologicky seřazena. Hlubší historie je popsána až uprostřed knihy. Do knihy jsou vloženy kapitoly, které trochu vybočují. Na čtivosti trochu ubírá ohromné množství osob s pro nás netradičními jmény, ale to samozřejmě není chyba autora.