Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu přehled

13.03.2024

Nemohu ohodnotit více i když bych opravdu moc chtěl.Pánové si sice hezky povídají o tom, jak je to s tím českým bohem a "něcismem",ale očekával jsem trochu víc,to "NĚCO",co by mne plně zaujalo.
To že jde naše česká společnost do kytek a ta západní už tam je dávno, to už tak trochu vnímavější člověk tuší. Důvody uváděné v knize platí asi všechny, ovšem ten nejhlavnější asi bude ten, že jsme se rozhodli opustit křesťanské hodnoty a ideje kvůli apatii a lhostejnosti, k čemuž nám v našem prostředí vydatně pomohla sovětská okupace a přiznejme si,lenost jistých plných talířů normalizačního období, která;a to je jeden z mála postřehů který mne plně zaujal;přesahuje až dodnes.
Ale jinak v tom povídání o víře v naší historii se dá najít pár zajímavých drobnůstek.

02.02.2024

Největším nepřítelem křesťana (především katolíka) je nevzdělanost - slýchala jsem v dětství i dospívání a ve zralé dospělosti nemohu než souhlasit.
Ostatně i na Databázi si to může skoro každý dobře ověřit :o)

Takže prvně pár osobních zisků, co jsem v knize potkala:
Zamyšlení, nakolik souvisí současný "něcismus" s rekatolizací...
Kterak Masaryk chtěl ideu v základu státu spíše metafyzickou než křesťanskou či snad Boha (přesto, že se prý denně modlil Otčenáš) ...
Z nadhledu věřícího historika je totiž prototypem "něcisty"...
Kterak výrazně tento "zakladatel státu" manipuloval s historií(což je z mého pohledu neodpustitelné - a tam bych hledala kořeny současného stavu hned po rekatolizaci!!!)
Jak nasazení Čechů v rakouské armádě způsobilo cynismus a sebralo nadšení pro vážnou věc...
Zároveň možná zabránilo fanatismu...
Nacionalismus jako reakce na příliš racionální josefinismus (dalsí obrovský prů*er českých dějin)...
Stejně jako kontroverzní období národního obrození...
Kterak politické strany už za Rakouska-Uherska požadovaly zrušit církevní svátky, zakázat celibát či církevní školství...
A potom ty devadesátky ...

Přesto, že náhledy nejsou nezaujaté, ale povětšinou 'katolické', (chyběl osvícený zástupce evangelické církve a možnost některá témata rozvinout i pod jeho pohledem) nebojí se úplně kritiky do vlastních řad.
Ve světle historických chyb, hříchů a omylů je na každém čtenáři, aby si srovnal sám v sobě reálnou pozici Církve jako nabídku prostředníka mezi člověkem a Bohem, pokud má odvahu postoupit o stupínek výše nad "něcismus" či formální křesťanství.

Paradoxně jako nejslabší článek na mě působil tazatel Zdeněk Jančařík, ale jen do okamžiku, kdy v závěru vede skvěle rozhovory třeba s Terezou Matějčkovou nebo Jiřím Peňázem, kde 'český pánbůh' dostává nové rozměry!
------------------
A snad malý dovětek ke komentáři Atanone - katolickou církev dohání vlastní stín nikoli proto, že existuje tak dlouho.
Dohání ji proto, že všechno to, o čem pánové akademici hovoří přežila!
Někdy se ctí jindy s hříchem.
Nebo ještě jinak - někteří se ctí a mnozí s hříchem, různě závažným:)
"...a brány pekel jí nepřemohou", pravil Kristus - potom bychom mu spíše měli být nápomocni než lákat do historických chrámů nové ovečky nebo pořádat akce. Chrámy jsou dost nepřehlédnutelné a nových křesťanů bude přesně tolik, nakolik každý jeden budeme pravdiví a ochotní svědčit o Kristu svým životem.
Což moc neumíme.
Taky mám problémy s některými katolickými autoritami, ale to mě asi nezbavuje osobní zodpovědnosti za sebe i bližní jak "rozpoznat Krista až přijde".
A třeba už teď "všechno nechat a jít za ním".
Jenže tady je větším problémem blahobyt, lhostejnost pohodlnost většiny z nás - věřících i něcistů . .
"...krize naší moderní civilizace spočívá v tom, že se o ní nedá mluvit jako o náboženské."
Jiří Peňáz
Je to dobrá kniha pro zájemce o historické kořeny současnosti.
5/5