• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 36 knih

Nové komentáře u knih Stanislav Balík

Letnice dvacátého století

„Moc se mi líbil už název! Opravdu považuji druhý vatikánský koncil za prostor vydatného působení Ducha. Stejně jako v originálních Letnicích (na začátku biblické knihy Skutků a na začátku dějin hlásání evangelia) i zde se zvláštním způsob změnila nesourodá skupina posluchačů Slova v jeden vícehlavý organismus, který se vydává svědčit z epicentra až na samý konec světa. (Ano, vidím, že je tohle přirovnání hodně přehnané, ale mám druhý vatikánský koncil rád, a tak jsem si odpustil, že jsem si tuhle patetickou nadsázku neodpustil.) Potěšení jsem měl ale i z četby, tahle publikace je totiž stejnou měrou poctivě zpracovaná jako čtivá. V tématu druhé vatikány se soutředí na vztah koncilu a českého prostředí. V několika rovinách. Předně analyzuje účast českých (československých) biskupů a dalších zástupců na zasedáních, pak navazující specificky obtížné prosazování reforem v prostředí komunistické normalizace, dále vliv na české katolictví a kulturní prostor obecně, se zvláštním důrazem na liturgickou reformu. Trochu neorganicky pak působí poslední oddíl věnující se tuzemské architektuře a umění v pokoncilní době. (Je to zajímavá kapitola, ale kdyby v knize chyběla, tak by nechyběla.) Specifika českého prostředí bylo zajímavé sledovat, jak při tání v roce 68, tak v době Husákova režimu (výzva k otevřené spolupráci se světem nemůže neznít nezkresleně, když je tím světem socialistické Československo), tak v čase lacině získané svobody. Ten příběh stále není ukončen, jak k interpretaci, tak k realizaci koncilu se tady stále nějak (někdy i nevědomě) vracíme. Hned v té první části se pohledem na českou delegaci dalo ilustrovat, jak složité to ve Vatikánu bylo, jak různorodé zájmy a pohledy museli koncilní otcové začlenit do konečné podoby textu. Mám teď na mysli vztah ke komunistickému režimu. Ten nakonec nebyl v žádném z dokumentu výslovně odsouzen, ani zmíněn. Bylo to správně? Jistěže ne, vždyť zlo se má nazývat pravým jménem – a to teda nejen tehdy, když je ateistické – a ustupováním zlu se toto cítí legitimizováno a posíleno. (To se ostatně také dělo). Jistěže ano, protože přímou konfrontací se dostanou miliony věřících za železnou oponou do situace ještě větší perzekuce. Oba postojí mají své dobré argumenty, řekl bych, a to rozhodování bych určitě nechtěl mít na svém triku.“... celý text
— mirektrubak

---

Od Palackého k Babišovi - Česká politika 19. až 21. století

„Velmi dobrý a uvážlivý výběr toho samotného minima nezbytného k alespoň rámcovému pochopení klíčových uzlů, dynamik a trendů moderní české politiky, nadto v extrémně čtivé a srozumitelné formě přátelské snad i k minimálně poučeným čtenářům. Osobně bych na několika místech uvítal přece jenom o něco detailnější propracování někdy nutně vágně shrnutých klíčových momentů a příkladů, ale je to spíš věcí vkusu. A vzhledem k tomu, že autoři se jinak velmi zdařile popasovali s ambiciózním úkolem shrnout celou českou politickou historii táhnoucí se přes tři staletí na ani ne tři sta stranách, jsou dílčí nedokonalosti zcela odpustitelné.“... celý text
— vojtahoodie

---

Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu

„Nemohu ohodnotit více i když bych opravdu moc chtěl.Pánové si sice hezky povídají o tom, jak je to s tím českým bohem a "něcismem",ale očekával jsem trochu víc,to "NĚCO",co by mne plně zaujalo. To že jde naše česká společnost do kytek a ta západní už tam je dávno, to už tak trochu vnímavější člověk tuší. Důvody uváděné v knize platí asi všechny, ovšem ten nejhlavnější asi bude ten, že jsme se rozhodli opustit křesťanské hodnoty a ideje kvůli apatii a lhostejnosti, k čemuž nám v našem prostředí vydatně pomohla sovětská okupace a přiznejme si,lenost jistých plných talířů normalizačního období, která;a to je jeden z mála postřehů který mne plně zaujal;přesahuje až dodnes. Ale jinak v tom povídání o víře v naší historii se dá najít pár zajímavých drobnůstek.“... celý text
— tonysojka

---

---

Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu

„Největším nepřítelem křesťana (především katolíka) je nevzdělanost - slýchala jsem v dětství i dospívání a ve zralé dospělosti nemohu než souhlasit. Ostatně i na Databázi si to může skoro každý dobře ověřit :o) Takže prvně pár osobních zisků, co jsem v knize potkala: Zamyšlení, nakolik souvisí současný "něcismus" s rekatolizací... Kterak Masaryk chtěl ideu v základu státu spíše metafyzickou než křesťanskou či snad Boha (přesto, že se prý denně modlil Otčenáš) ... Z nadhledu věřícího historika je totiž prototypem "něcisty"... Kterak výrazně tento "zakladatel státu" manipuloval s historií(což je z mého pohledu neodpustitelné - a tam bych hledala kořeny současného stavu hned po rekatolizaci!!!) Jak nasazení Čechů v rakouské armádě způsobilo cynismus a sebralo nadšení pro vážnou věc... Zároveň možná zabránilo fanatismu... Nacionalismus jako reakce na příliš racionální josefinismus (dalsí obrovský prů*er českých dějin)... Stejně jako kontroverzní období národního obrození... Kterak politické strany už za Rakouska-Uherska požadovaly zrušit církevní svátky, zakázat celibát či církevní školství... A potom ty devadesátky ... Přesto, že náhledy nejsou nezaujaté, ale povětšinou 'katolické', (chyběl osvícený zástupce evangelické církve a možnost některá témata rozvinout i pod jeho pohledem) nebojí se úplně kritiky do vlastních řad. Ve světle historických chyb, hříchů a omylů je na každém čtenáři, aby si srovnal sám v sobě reálnou pozici Církve jako nabídku prostředníka mezi člověkem a Bohem, pokud má odvahu postoupit o stupínek výše nad "něcismus" či formální křesťanství. Paradoxně jako nejslabší článek na mě působil tazatel Zdeněk Jančařík, ale jen do okamžiku, kdy v závěru vede skvěle rozhovory třeba s Terezou Matějčkovou nebo Jiřím Peňázem, kde 'český pánbůh' dostává nové rozměry! ------------------ A snad malý dovětek ke komentáři Atanone - katolickou církev dohání vlastní stín nikoli proto, že existuje tak dlouho. Dohání ji proto, že všechno to, o čem pánové akademici hovoří přežila! Někdy se ctí jindy s hříchem. Nebo ještě jinak - někteří se ctí a mnozí s hříchem, různě závažným:) "...a brány pekel jí nepřemohou", pravil Kristus - potom bychom mu spíše měli být nápomocni než lákat do historických chrámů nové ovečky nebo pořádat akce. Chrámy jsou dost nepřehlédnutelné a nových křesťanů bude přesně tolik, nakolik každý jeden budeme pravdiví a ochotní svědčit o Kristu svým životem. Což moc neumíme. Taky mám problémy s některými katolickými autoritami, ale to mě asi nezbavuje osobní zodpovědnosti za sebe i bližní jak "rozpoznat Krista až přijde". A třeba už teď "všechno nechat a jít za ním". Jenže tady je větším problémem blahobyt, lhostejnost pohodlnost většiny z nás - věřících i něcistů . . "...krize naší moderní civilizace spočívá v tom, že se o ní nedá mluvit jako o náboženské." Jiří Peňáz Je to dobrá kniha pro zájemce o historické kořeny současnosti. 5/5“... celý text
— Chesterton

---

Český bůh: Hovory o historii, víře a ateismu

„Zvědavý název Český Bůh byl pro mě lákavý v tom smyslu, že se něco dozvím. Proto jsem po knize sáhl a vůbec jsem nebyl zklamán. Jednak tím, že jsem získal pohled na dějiny našich zemí z pro mě nezvyklého úhlu, některé zasunuté události z doby poměrně nedávné si oživil a i se dozvěděl něco nového. Inspirativní a obohacující pro mě byly také rozměry duchovní diskuze. Dávám čtyři a půl hvězdy, tak to zaokrouhluji na pět celých.“... celý text
— Boby17