Cesta lesy přehled
Hans Børli
Hans Borli a jeho básně jsou pro nás, české čtenáře, v mnohém objevné. Přináší severskou obraznost, zprostředkovávanou v následných překladech tradičním konzervativním lexikem.Ve výsledku se tu tak pozornost nepoutá k pouhé jazykové formě, nýbrž k vidění a autntickým reflexím obyvatele nám málo známé krajiny. Borliho básně pocházejí ze světa, o kterém strašně málo víme. Přitom je jeho poznávání pro nás velmi důležité. Kniha Cesta lesy nás zvláštním způsobem do tohoto světa uvádí a otvírá nejen pohled, ale také cestu na Sever.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cesta lesy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (7)
„Co vlastně střežíme tak žárlivě,
co skrýváme v temných koutech mysli?
Plesnivějící zbytky? Slabost,
co říkáme jí síla? Strážní věže
podél berlínské zdi?
Kéž bychom uměli
v sobě otevřít hranice!
To uschlo by psí víno válek
a Zeď hanby rozpadla se
pod tíhou popínavých růží.
A to říkám já,
kdo své hranice vždy pečlivě hlídal
ze strážných věží nedůvěry.“
Verbální projev spíše obyčejný, vlastně velmi obyčejný, ale vyvolávající velmi neobyčejný dojem. Prostota slov severského autora se zde zdá být dokonale v souladu s naší představou severské krajiny (už ta kombinace: básník-dřevorubec! :-) - nic zbytečného tady nenajde ospravedlnění, nic falešného se tady neschová pod maskou zdvořilostních ohledů. Vyvolávalo to ve mně pocit něčeho bytostně pravdivého, velmi trvanlivého, nadčasového a jaksi všezahrnujícího: do norského lesa se tak vedle sebe přirozeně vejde Satchmo, Hirošima i Getsemanská zahrada.
A je v tom síla, ohromná síla! Protože je to právě otevřenost a upřímnost, která „dává křídla kamenům“ a naše slova očišťuje a zprůhledňuje – jednoduchost tak nikdy nemůže být banalitou a oslava čirého lidství nikdy nemůže být kýčem.
„I KDYŽ ODVRÁTÍŠ SE, MINULOST TRVÁ.
A věř,
peklo není možné
bez tebe, beze mne.“
Dvojjazyčná edice knihy může vypadat jako zbytečný luxus, vždyť kdo z nás si může porovnat norskou a českou podobu básní a „zkontrolovat“ práci překladatele? Ale pohled na originální text měl svoje kouzlo: poctivě jsem si všechno přečetl (občas i nahlas, abych si poslechl, jak to zní :-) a ještě o trochu víc si přiblížil atmosféru Børliho světa. A do své sbírky neužitečných, ale zajímavých znalostí, jsem si přidal ten kouzelný fakt, že vrána se norsky řekne kråka. :-)
„Takový boj,
boj v Getsemanech,
v temnotách noci, na kolenou
každý muž svádí.
A ten vítězí -
kdo potem pokřtěn,
pochybnostmi,
klid rozdává.“
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cesta lesy v seznamech
v Přečtených | 10x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 4x |
v Chystám se číst | 2x |
v Chci si koupit | 1x |
Jsem vděčná uživateli "mirektrubak" za to, že jsem díky němu tuto sbírku poezie objevila. "Ťala" u mě přímo do živého - tak, jak to asi umí jen dobrá poezie. Hans Børli "nekecá", jeho básně jsou krátké, stručné, plné jednoduchých obrazů přírody, ale jdou přímo k věci a k tomu, co je důležité. Dokáže překvapivě svěžím způsobem reflektovat i svou křesťanskou víru. Milostných veršů není ve sbírce mnoho, ale o to hlouběji mě zasáhly. Děkuji za toto setkání a určitě se k němu budu ráda vracet. Díky taky všem, kdo sem opsali úryvky básní - a přidávám jednu celou:
***
Jsou
Jsou chvíle,
kdy šednou slova,
smutek prostírá stůl:
listy nedávno zvadlé
led zaklíná.
Jsou chvíle,
kdy slova nejsou nic,
kdy štěstí vidíš
stékat v kapkách rosy
po stéblech trav.