Hans Børli
norská, 1918 - 1989
Nové komentáře u knih Hans Børli
Cesta lesy
„Jsem vděčná uživateli "mirektrubak" za to, že jsem díky němu tuto sbírku poezie objevila. "Ťala" u mě přímo do živého - tak, jak to asi umí jen dobrá poezie. Hans Børli "nekecá", jeho básně jsou krátké, stručné, plné jednoduchých obrazů přírody, ale jdou přímo k věci a k tomu, co je důležité. Dokáže překvapivě svěžím způsobem reflektovat i svou křesťanskou víru. Milostných veršů není ve sbírce mnoho, ale o to hlouběji mě zasáhly. Děkuji za toto setkání a určitě se k němu budu ráda vracet. Díky taky všem, kdo sem opsali úryvky básní - a přidávám jednu celou:
***
Jsou
Jsou chvíle,
kdy šednou slova,
smutek prostírá stůl:
listy nedávno zvadlé
led zaklíná.
Jsou chvíle,
kdy slova nejsou nic,
kdy štěstí vidíš
stékat v kapkách rosy
po stéblech trav.“... celý text
— Matematicka
Cesta lesy
„Krásná procházka po místech, která jsem nikdy nenavštívil.“
— Bastien581
Cesta lesy
„„Co vlastně střežíme tak žárlivě,
co skrýváme v temných koutech mysli?
Plesnivějící zbytky? Slabost,
co říkáme jí síla? Strážní věže
podél berlínské zdi?
Kéž bychom uměli
v sobě otevřít hranice!
To uschlo by psí víno válek
a Zeď hanby rozpadla se
pod tíhou popínavých růží.
A to říkám já,
kdo své hranice vždy pečlivě hlídal
ze strážných věží nedůvěry.“
Verbální projev spíše obyčejný, vlastně velmi obyčejný, ale vyvolávající velmi neobyčejný dojem. Prostota slov severského autora se zde zdá být dokonale v souladu s naší představou severské krajiny (už ta kombinace: básník-dřevorubec! :-) - nic zbytečného tady nenajde ospravedlnění, nic falešného se tady neschová pod maskou zdvořilostních ohledů. Vyvolávalo to ve mně pocit něčeho bytostně pravdivého, velmi trvanlivého, nadčasového a jaksi všezahrnujícího: do norského lesa se tak vedle sebe přirozeně vejde Satchmo, Hirošima i Getsemanská zahrada.
A je v tom síla, ohromná síla! Protože je to právě otevřenost a upřímnost, která „dává křídla kamenům“ a naše slova očišťuje a zprůhledňuje – jednoduchost tak nikdy nemůže být banalitou a oslava čirého lidství nikdy nemůže být kýčem.
„I KDYŽ ODVRÁTÍŠ SE, MINULOST TRVÁ.
A věř,
peklo není možné
bez tebe, beze mne.“
Dvojjazyčná edice knihy může vypadat jako zbytečný luxus, vždyť kdo z nás si může porovnat norskou a českou podobu básní a „zkontrolovat“ práci překladatele? Ale pohled na originální text měl svoje kouzlo: poctivě jsem si všechno přečetl (občas i nahlas, abych si poslechl, jak to zní :-) a ještě o trochu víc si přiblížil atmosféru Børliho světa. A do své sbírky neužitečných, ale zajímavých znalostí, jsem si přidal ten kouzelný fakt, že vrána se norsky řekne kråka. :-)
„Takový boj,
boj v Getsemanech,
v temnotách noci, na kolenou
každý muž svádí.
A ten vítězí -
kdo potem pokřtěn,
pochybnostmi,
klid rozdává.““... celý text
— mirektrubak
Cesta lesy
„Vskutku. Šepot, vyhnanec, závod, bouře, náručí, ochránce či maličkosti – docela obyčejná podstatná jména, která až mezi ostatními, až když jsem je četla spolu s ostatními slovy, náhle přinesla něco… neobyčejného, něco velmi nápadného. Je to konejšivost, jak zmiňuje Eremites? Nebo souznění, jak píše Děvizna? Nevím, nedokážu to pojmenovat. Volá to na mě všechno současně…. a je mi krásně. // Pět hvězd.
----------------------------------------------------
JEN JEDNOHO JE ZAPOTŘEBÍ
Jen jednoho je zapotřebí – zde,
nám světem obtěžkaným
bez adresy, bez domova:
Buď sám sobě domovem.
Když do tmy jdeš,
lampa tvá ať hoří.
Ať vidí lidé na cestách
světlo tvých očí,
ať vidí, kde přebýváš.“... celý text
— milamarus
Cesta lesy
„Hans Børli nám dává ochutnat v lesním tichu zrozený, do slov poskládaný svůj vnitřní opravdový svět, své pocity a vnímání tak, jak jsem je od žádného básníka ještě neslyšela. Rezonující, souznící, dokonalé.
Knížečku jsem dostala od mého lesního přítele.... děkuji
"Báseň
Zapomněl jsem číst i psát, jen drsná, šedá slova
zbyla mi v ústech, jiná ne,
a jsou mi vším, ta hrubá slova,
řazena jedno za druhé.
A přesto kamene mého srdce dotkl se
křídly motýl Jasoň Červenooký,
na chvíli se usadil,
dotekem křídel kámen rozezněl."“... celý text
— Děvizna
