Cestovatel, věž a červ. Čtenář jako metafora přehled

01.08.2024

Je těžké tuto krátkou esejistickou knížku hodnotit, protože může dostat velmi pěkné hodnocení, ale adekvátní hodnocení je i to negativní. Vše záleží na tom, jaký čtenář k této knize přistupuje, a jaké má očekávání. Jedná se totiž spíše o úvod do problematiky, což ostatně napovídá i pouze zhruba 100 stran čistého textu, a tak, kdo hledá hloubkové pojednání o čtenářství a čtení, tak ten zde spíše narazí na určitou formu povrchnosti. Sám se o čtení a čtenářství zajímám dlouhodobě, a jsem rád, když sem tam vyjde něco i v češtině (nepočítám statistické přehledy čtenářství, to moc čtivé opravdu není). Manguel je známé autorské jméno a jeho Dějiny čtení jsou vhodné čtivo pro každého čtenáře. Čtení o čtení nám pomáhá (myslím tím vášnivým čtenářům) pochopit, co to vlastně děláme v podstatné části našich životů. V Metaforách je bohužel (pro čtenáře hledajícího exaktnější a hlubší průzkum této činnosti) pouze naznačen směr, kterým se dá o různých metaforách čtenáře uvažovat. Sem tam se snaží Manguel i o jakýsi originální rozbor čtenáře v díle Danteho (Božská komedie) či Shakespeara (Hamlet), ale to zřejmě nestačí. Přesto by nebylo správné tuto knihu hodnotit jako neužitečnou, jenom špatnou apod. Kdo zatím o čtení nečetl, pro něho může být knížka skvělým odrazovým můstkem k dalším knihám od Manguela či jiných autorů. Překlad špatný nebyl, ale pokud bych srovnával s perfektním stylem např. Čepových esejů o literatuře, tak Čep jako rodilý mluvčí vyhrává, ale vyhrává i na úrovni propracovanosti myšlenek v esejích. Nakladatelské zpracování knihy je nadstandardní, doprovodné ilustrace a fotografie krásně doplňují Manguelům text a celkově se jedná spíše za mě o pozitivní zážitek, i když jsem také čekal něco hlubšího. Každá z metafor (čtenář jako cestovatel, čtenář ve slonovinové věži a čtenář jako červ) byla vždy spíše uvedena formou kompilace, než nějaké erudovanější analýzy či syntézy, ale jak jsem řekl, co čekat na tak krátkém rozsahu, když jen každá z metafor by mohla zabrat celou 500stránkovou publikaci.

Citace:

„Kniha je svět, jímž můžeme cestovat, protože svět je kniha, kterou můžeme číst.“ (s. 39)
To by mě zajímalo, kdyby se Manguel setkal s panem Doleželem (bohužel již nežijícím) nebo Ecem (nápodobně) a pobavil se s nimi o teorii fikčních světů. Z toho by mohlo být něco náramného. Nepochybuji však, že alespoň Eca Manguel zná velmi dobře.

„Vytváříme si tak iluzi stálé přítomnosti, symbolizovanou blikajícím monitorem, neustále otevřeným před očima, čímž se nám podsouvá přesvědčení, že když jsme svěřili svou paměť stroji, můžeme zavrhnout minulost ve všech jejích projevech (knihovny, archivy, vzpomínky předků, svou vlastní schopnost vzpomínat), a tak se zbavit následků svých činů.“ (s. 49)
S tímto nemohu úplně souhlasit, protože tu máme přece digitální knihovny, ke kterým právě přes ten blikající monitor přistupujeme. Počítač je v knihovně jen takový šikovnější katalog, je to jen jiné rozhraní, ale smysl bude zřejmě podobný – dodat čtenáři jeho knihu. Na druhou stranu souhlasím s tím, že všemožné to-do aplikace atd. mi skutečně dávají pocit toho, že co si tam nenapíšu, jako by neexistovalo.

„Augustin považoval čtení a psaní za božské dary či závazky uvalené na Adama a Evu v důsledku jejich prvotní neposlušnosti. Před vyhnáním z ráje spolu komunikovali bez jazyka, duše s duší, a po posledním zatroubení polnice, až jazyk opět nebude zapotřebí, se čtení i psaní z povrchu zemského vytratí.“ (s. 78)
Augustina čtu, každopádně na tuto pasáž v jeho díle jsem ještě nenarazil. Pro mě asi nejzajímavější pasáž z této esejistické knihy. Nad tímto jsem tedy vskutku ještě neuvažoval a je to vlastně velmi zvláštní myšlenka, která by si zasluhovala již tak v mém komentáři výše zmiňované hlubší pojednání.

28.02.2020

První setkání s Manguelem a určitě nebude poslední. Autor má překrásný sloh. Z těch jeho písmen vnímám neuvěřitelnou lásku ke knihám, ke čtení, k literatuře. Manguel knihu přirovnává k cestě a čtenář se tak stává cestovatelem. Procestovat jeho knihu není zase tak časově náročné. Ale i přesto, že je to vcelku krátká cesta, lze na ni najít spoustu zajímavých věcí. Autor představuje metaforu jako formu komunikace a říká, že umožňují, aby zkušenosti z jedné oblasti osvětlovaly zkušenosti z jiných oblastí. Kniha je plná skvělých metafor a autor srozumitelně vysvětluje symbol věže a červa z názvu knihy. Pro mě osobně bylo zajímavé se setkat s historickým pohledem na termín "knihomol" nebo názory sv. Augustina. Od knihy jsem neměla žádná očekávání a možná proto pro mě byla příjemným společníkem.