• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Alberto Manguel

Cestovatel, věž a červ. Čtenář jako metafora

„Je těžké tuto krátkou esejistickou knížku hodnotit, protože může dostat velmi pěkné hodnocení, ale adekvátní hodnocení je i to negativní. Vše záleží na tom, jaký čtenář k této knize přistupuje, a jaké má očekávání. Jedná se totiž spíše o úvod do problematiky, což ostatně napovídá i pouze zhruba 100 stran čistého textu, a tak, kdo hledá hloubkové pojednání o čtenářství a čtení, tak ten zde spíše narazí na určitou formu povrchnosti. Sám se o čtení a čtenářství zajímám dlouhodobě, a jsem rád, když sem tam vyjde něco i v češtině (nepočítám statistické přehledy čtenářství, to moc čtivé opravdu není). Manguel je známé autorské jméno a jeho Dějiny čtení jsou vhodné čtivo pro každého čtenáře. Čtení o čtení nám pomáhá (myslím tím vášnivým čtenářům) pochopit, co to vlastně děláme v podstatné části našich životů. V Metaforách je bohužel (pro čtenáře hledajícího exaktnější a hlubší průzkum této činnosti) pouze naznačen směr, kterým se dá o různých metaforách čtenáře uvažovat. Sem tam se snaží Manguel i o jakýsi originální rozbor čtenáře v díle Danteho (Božská komedie) či Shakespeara (Hamlet), ale to zřejmě nestačí. Přesto by nebylo správné tuto knihu hodnotit jako neužitečnou, jenom špatnou apod. Kdo zatím o čtení nečetl, pro něho může být knížka skvělým odrazovým můstkem k dalším knihám od Manguela či jiných autorů. Překlad špatný nebyl, ale pokud bych srovnával s perfektním stylem např. Čepových esejů o literatuře, tak Čep jako rodilý mluvčí vyhrává, ale vyhrává i na úrovni propracovanosti myšlenek v esejích. Nakladatelské zpracování knihy je nadstandardní, doprovodné ilustrace a fotografie krásně doplňují Manguelům text a celkově se jedná spíše za mě o pozitivní zážitek, i když jsem také čekal něco hlubšího. Každá z metafor (čtenář jako cestovatel, čtenář ve slonovinové věži a čtenář jako červ) byla vždy spíše uvedena formou kompilace, než nějaké erudovanější analýzy či syntézy, ale jak jsem řekl, co čekat na tak krátkém rozsahu, když jen každá z metafor by mohla zabrat celou 500stránkovou publikaci. Citace: „Kniha je svět, jímž můžeme cestovat, protože svět je kniha, kterou můžeme číst.“ (s. 39) To by mě zajímalo, kdyby se Manguel setkal s panem Doleželem (bohužel již nežijícím) nebo Ecem (nápodobně) a pobavil se s nimi o teorii fikčních světů. Z toho by mohlo být něco náramného. Nepochybuji však, že alespoň Eca Manguel zná velmi dobře. „Vytváříme si tak iluzi stálé přítomnosti, symbolizovanou blikajícím monitorem, neustále otevřeným před očima, čímž se nám podsouvá přesvědčení, že když jsme svěřili svou paměť stroji, můžeme zavrhnout minulost ve všech jejích projevech (knihovny, archivy, vzpomínky předků, svou vlastní schopnost vzpomínat), a tak se zbavit následků svých činů.“ (s. 49) S tímto nemohu úplně souhlasit, protože tu máme přece digitální knihovny, ke kterým právě přes ten blikající monitor přistupujeme. Počítač je v knihovně jen takový šikovnější katalog, je to jen jiné rozhraní, ale smysl bude zřejmě podobný – dodat čtenáři jeho knihu. Na druhou stranu souhlasím s tím, že všemožné to-do aplikace atd. mi skutečně dávají pocit toho, že co si tam nenapíšu, jako by neexistovalo. „Augustin považoval čtení a psaní za božské dary či závazky uvalené na Adama a Evu v důsledku jejich prvotní neposlušnosti. Před vyhnáním z ráje spolu komunikovali bez jazyka, duše s duší, a po posledním zatroubení polnice, až jazyk opět nebude zapotřebí, se čtení i psaní z povrchu zemského vytratí.“ (s. 78) Augustina čtu, každopádně na tuto pasáž v jeho díle jsem ještě nenarazil. Pro mě asi nejzajímavější pasáž z této esejistické knihy. Nad tímto jsem tedy vskutku ještě neuvažoval a je to vlastně velmi zvláštní myšlenka, která by si zasluhovala již tak v mém komentáři výše zmiňované hlubší pojednání.“... celý text
— Knišíl

---

Knihovna v noci

„Také rád čtu knihy, držím je v ruce, čichám k novým i starým, rád jimi listuji,v knihovnách i antikvariátech se cítím jako ryba ve vodě. Přesto mě Knihovna v noci a cesta do autorovy mysli tak nefascinovaly jak jsem podle komentářů očekával, místy mi to připadalo jako přehnané zbožňování knih a knihoven a některé postřehy a myšlenky se mi zdály plytké až prázdné. Je možné že chyba je někde ve mně ale nevadí. I tak budu dál chodit do knihoven a antikvariátů a číst. :)“... celý text
— tonysojka

---

Knihovna v noci

„Naprosto geniální. Má první kniha od Manguela a určitě ne poslední. Srdce zaplesá každému milovníkovi knih. Musím přiznat, že spoustu osobností o kterých mluvil jsem neznala, ale ani tak jsem se nemohla odtrhnout. Kapitoly jsou rozděleny podle knihoven z různého úhlu pohledu. Dozvíte se o Alexandrijské knihovně, významných myslitelích, ale třeba i o knihovně Adolfa Hitlera (sama jsem netušila, že byla tak rozsáhlá). Škoda, že už se kniha nedá sehnat.“... celý text
— Per-quiee

---

---

Knihovna v noci

„Mám radost, že tato kniha bude v moji knihovně je to poklad... Kdo má rád knihovny, antikvariáty a knihy určitě si rád přečte myšlenky, zajímavé poznatky, které autor napsal přiznává své vlastní zvyky a slabosti kolem knih. Jak udělal kariéru psaním knih o knihách pro lidi, kteří milují knihy. Proč máme návyk hromadit knihy. Rozumí nám a hlavně těm, kdo čte v noci... Knihy jsou tím nejlepším, co můžeme v životě vlastnit, jsou naší nesmrtelností. Našim skromným a udivujícím dědictvím je svět a pouze svět, jehož existenci si neustále ověřujeme ( a potvrzujeme ) tím, že si o něm vyprávíme příběhy. Ti, kdo čtou, ti, kdo nám říkají, co čtou, ti, kdo hlasitěji otáčejí stránky svých knih, ti, kdo mají moc nad červeným a černým inkoustem a nad obrázky, to jsou ti, kdo nás vedou, provázejí nás, ukazují nám cestu.“... celý text
— Jenny46

---

Dějiny čtení

„Konečně jsem pochopil text písně Romeo a Julietta od Sto zvířat: „Baličům doutníků předčítám už léta v balírně doutníku Romeo a Julietta…“ Dějiny čtení jsou knihou o vášni, které se oddávám od prvních ročníků základní školy, kdy jsem přečetl sám celého modrého Neználka. Alberto Manguel na čtení nahlíží z mnoha pohledů, např. rozvíjí téma čtení nahlas. Velmi zaujatě píše o fenoménu předčítání dělníkům v kubánských manufakturách na výrobu doutníků či vypráví příběh z mládí, jak chodil předčítat knihy domů k tehdy již slepému spisovateli Jorge Luisovi Borgesovi. Zajímavé myšlenky, ale také spousta inspirace do dalšího čtení. „Staří Mezopotámci považovali ptáky za posvátné, neboť jejich kroky v mokré hlíně zanechávaly znaky připomínající klínové písmo, a představovali si, že kdyby dokázali rozluštit chaos těchto znaků, dozvěděli by se, co si myslí bohové.“ „Aby se například v desátém století nemusel velkovezír Persie Abdul Kassem Ismael při cestování rozloučit se svou sbírkou čítající 117 000 knih, nechal je vozit s sebou v karavaně čtyř set velbloudů, vycvičených tak, aby kráčeli podle abecedního pořádku.““... celý text
— Mijagi