Chůze po dunách přehled

12.11.2024

Zdařilá sbírka, jež dostala Magnesii literu po zásluze. Rudčenková v povětšinou kratších textech, které se nezřídka blíží básním v próze či vysloveně próze (prostoru pro tradiční poetické prostředky a postupy v nich není mnoho), analyzuje vztahy (i touha je vztah!), životní situace, přičemž často jsou zde spouštěčem či katalyzátorem konkrétní postřehy nebo prožitky, mnohdy nahodilé. Hodně je v tomto kontextu využíván sen, představa či vize budoucího anebo vzpomínka, potažmo syntéza vzpomínek.

Jiné – a podle mě méně zdařilé – jsou básně pokoušející se o zachycení imprese, zejména skrze líčení barevné palety a jejích proměn (někdy se pochopitelně prolínají s těmi „vztahovými/životněsituačními“). Byť šlo autorce nejspíš o hlubší symbolismus, a nikoli ryzí popis viděného, respektive vnímaného, působí to chtěně až křečovitě. Jinak řečeno, síla Rudčenkové nespočívá v mistrném zachycení spatřeného či prožitého, ale mnohem spíš v jakési analytickém, zhutnělém vystižení povahy souvislostí a vztahů. Právě tím se blíží její tvorba reflexivní próze.

Dvě výtky: Sbírka sestává ze tří oddílů, vzájemně málo koherentních. Zejména první z nich je navíc i vnitřně málo soudržný, nejlépe si v tomto vede třetí, psaný v lotyšském Ventspilsu, kde oceňuju i vnitřní provázanost básní jakousi zpětnou reflexí motivů (b. O rok později). Celá sbírka tak působí spíše jako žeň textů z určitého období (asi nějak probraná) než jako promyšleně komponovaný celek. Druhá věc: Proč je celá strana 14 (alespoň v mém výtisku) prázdná, ač se nachází uprostřed básně? Pokud to mělo mít nějakou významovou funkci, není srozumitelná, a tudíž nosná. Působí to spíše jako nějaká technická vada, ale na druhou stranu se nezdá, že by tam nějaký text chyběl.

Nejlepšími texty sbírky podle mě jsou Modrá krajina, Letošní burčák…, a tak aspoň v tramvaji…, Nepozorované vytrácení, Venus Mexico, Loučím se s nimi ve snu, Zlatá hvězda, Soukromý karneval, Jitřní muž, Neviděný ohňostroj, Nějaký pes celou noc…, Nepřestaneš toužit…, Jantarové hlavy.

A ještě jednu z nich na ukázku:

Nepozorované vytrácení

Hmota času, lavina černého sněhu,
ve které visíme:
rudé šípky v černých větvích,
běluhy pod ledem.

Neznatelné vytrácení
během usínání a probouzení,
úbytky vášně,
zato zvýšené nároky na dávky důvěry

a v koutku bytnějící touha
po čím dál zásadnějším vyznění života,
po čím dál vznešenějším sebeuskutečnění,
s čím dál menší schopností a zájmem
to všechno vykonat.

21.08.2023

Básnická sbírka plná motivů barev, přírody a vzpomínek na bezstarostné dětství, které vystřídá mrzutá dospělost. Zatímco krajina je zde stabilním útočištěm, lidstvo je pomíjivé a jeho dočasnost je v básních poznamenaná něžným popisem.