Chvála bláznivosti. List Martinu Dorpiovi přehled
Erasmus Rotterdamský
Společné vydání dvou slavných děl největšího humanistického učence 16. století. Chvála bláznivosti, v dřívějším překladu Chvála bláznovství, je vrcholné dílo holandského humanisty Erasma Rotterdamského z roku 1509, kterým vytvořil satiru na poměry ve společnosti. Hlavním poselstvím knihy je autorova domněnka, kterou čtenáři předává prostřednictvím vypravěčky, bohyně Bláznivosti, že veškeré štěstí v životě pochází výhradně od bláznivosti. V celé knize pak spisovatel tuto svoji teorii dále rozvíjí, přičemž jednotlivé kapitoly věnuje určitým okruhům lidí, např. hráčům, zamilovaným atp. Bohyně nám také v textu představuje sebe samu, pochází z ostrova Blaženost (paralela s Morovou Utopií), kde nikdo nepracuje a kde se žije v naprosto ideální společnosti. Poukazuje též na nejšťastnější stádia v lidském životě, za něž považuje bezstarostné dětství a stáří, kdy už na nic nemyslíme. Chvála bláznivosti byla sepsána v domě Thomase Mora, 1. část knihy je dokonce tomuto spisovateli, filosofu a autorovu příteli věnována; můžeme zde také vysledovat shodné prvky mezi Utopií a tímto textem. Kniha byla do češtiny přeložena nejprve v 16. století Řehořem Hrubým z Jelení, v roce 1912 pak Rudolfem Mertlíkem. Existují dvě verze překladu knihy, její druhý název je Chvála bláznovství. Ten je však považován za chybný, jelikož antropomorfní bohyně byla ženského rodu.... celý text
Literatura světová Filozofie
Vydáno: 1995 , Aurora (Praha)Originální název:
Morias Enkomion (Μωρίας Εγκώμιον), 1511
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Chvála bláznivosti. List Martinu Dorpiovi. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (17)
Knihu jsem se pokoušela číst kvůli studiu na VŠ. Vždy jsem zvládla 20 minut plna soustředění a pak jsem ji musela odložit. Nakonec jsem si pořídila audio verzi a díky hlasu paní Ludmily Pelikánové se i náramně pobavila. Některé úryvky velmi sedí i na dnešní dobu. Nejvíc například podobnost mezi starými lidmi a dětmi. Erasmovy myšlenky se shodují s některými v Exupéryho Citadele a taky s Komenského názory v Labyrintu světa a ráji srdce, který více než o sto let později řeší obdobná témata.
Ale ano, pro zasmání dobré. Již poměrně dlouhou dobu jsem se chystal tento historický klenot přečíst, snad s poněkud jinou představou o jeho obsahu (Někteří si mysleli, nechápu jak je to vlastně možné, že se jedná o knihu dějovou, tento problém já neměl, zato jsem si myslel, že se bude jednat o poněkud... vědečtější pojednání, že ona slavná slova Bláznivosti jsou toliko alegorickou předmluvou. A ono ne.), nadšený z poznání nového. Nového jsem nepoznal vcelku nic, ale čtení to tak, či onak bylo zajímavé.
Obligatorně i já poznamenávám, je to vtipné. Já se (v práci) chechtal, až bych plakal. Tu jsem vyprávěl kolegům o Kelsenově Ryzí nauce právní (absolutně je to nezajímalo) a najednou si čtu o tom, že "mudrci" zšednou, zestárnou a zemřou mladí. Tu jsem vyprávěl kolegům o spletitých otázkách práva proti nekalé soutěži a tu jsem si četl o právnících coby oslech. K tomu jedna poznámečka, právníci to schytali mnohem méně razantně, než bych čekal. Nevím, zda je to ono, když nás obhajuje Bláznivost, ale to mi dohromady nevadí.
Kniha mi však spíše než co do obsahu připadala zajímavá co do formy a některých kontextů. No, kontextů... Náhodných myšlenek, které mi přišly do hlavy. Povězme si to upřímně, dělat si srandu z filosofů, to není nic těžkého jedná se ostatně o kastu, ze které se všemožně i její jistí členové snaží vymluvit. Nadávání na teology, to je snad ještě snazší. Haha, snažíte se docílit achievementu "loremaster" ve WOWku, ale ve skutečnosti, há há. Jistě. Ale když jsem to tak četl a koukal jsem na to a uvažoval nad tím, v době, která nahrubo odpovídá době, kdy jsem před rokem četl Nietzscheho Antikrista, pojal jsem najednou myšlenku. Ono je si to vlastně dosti podobné. Erasmus však psal satiru (tak nějak), kritickou, ale i sebekritickou. Erasmus sice nadnášel a obhajoval jakousi tezi, ovšem nevylučoval se z množiny kritizovaného. To Nietzsche neuměl.
S tím souvisí poslední, spíše marginální poznámka. Já snad v životě nečetl nic, co by se tak strašně moc, strukturou, i obsahem, podobalo o sto let mladšímu Labyrintu světa a ráji srdce. Proslovy a pohledy naší drahé Bláznivosti mi strašně připomínaly Komenského pouť pod vedením Všezvěda a Mámení. Ta podobnost mne až zarazila. I zde však platí, na rozdíl od Komenského dovedl se Erasmus nebrat tak úplně vážně.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Chvála bláznivosti. List Martinu Dorpiovi v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 143x |
ve Čtenářské výzvě | 4x |
v Doporučených | 8x |
v Knihotéce | 67x |
v Chystám se číst | 89x |
v Chci si koupit | 18x |
v dalších seznamech | 8x |
Štítky knihy
filozofie satira humor renesance nizozemská literatura Erasmus Rotterdamský, 1469-1536 renesance (literatura) monology renesanční filozofie bláznovství
Autorovy další knížky
1966 | Chvála bláznivosti |
2006 | O svobodné vůli |
1999 | Důvěrné hovory |
2009 | O výchově křesťanského vladaře |
1985 | Živá tvář Erasma Rotterdamského |
Erasmus klade do popředí svého díla bláznivost, kolem které se podle něj točí celý svět. Často odkazuje na autory, kteří se látky nějak dotkli před ním, ale bohužel se vrací stále k těm stejným několika málo jménům. Komenský rozvíjející některé myšlenky ve svém Labyrintu mi přišel ale o stupínek lepší.