Cyklistka: Osud poslední baronky přehled
Jana Poncarová
OSUD POSLEDNÍ ŠLECHTIČNY Z RODU BATTAGLIA Být vzornou manželkou: takový osud měl čekat Blanku ze šlechtického rodu Battaglia. Její dobrodružná povaha jí však velela jinak. Z divokého děvčete vyrostla sebevědomá žena, která na kole zcestovala kus světa. Své stáří Blanka pak tráví v chátrajícím rodném zámečku v jihočeských Bratronicích. Sleduje, jak známý svět kolem ní mizí. Až díky studentce žurnalistiky Kláře ožívají vzpomínky na Blančin dávný pestrý život – i na její osudovou lásku, po které jí zůstal jen nikdy nepřečtený dopis. JANA PONCAROVÁ Jana Poncarová žije v Plzni, je novinářka a copywriterka. V příbězích, které píše, hledá pravdu o světě a vlastní osvobození. V roce 2018 debutovala úspěšným románem Podbrdské ženy, který sleduje osudy tří generací žen žijících v podhůří Brd. O rok později vyšel román Eugenie inspirovaný skutečným osudem plzeňského hotelu Continental a jeho majitelky.... celý text
Romány Literatura česká Biografie a memoáry
Vydáno: 2021 , VoxiInterpreti: Jana Plodková , Dagmar Čárová
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Cyklistka: Osud poslední baronky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (146)
Taky bych knihu společně s Podbrdskými ženami zařadila mezi autorčiny topky. I když jinde by mi to asi vadilo, tady mě skákání z jednoho časového období do druhého, z myšlenky do myšlenky vyloženě bavilo. Perfektní, ale zároveň hodně smutný vhled do hlavy paní baronky na sklonku života.
No jo, dejte cyklistce do ruky knihu Cyklistka! Co se stane? Ta první cyklistka čeká, že ta druhá bude mít díky bicyklu hlavu výš než ostatní, ale jenom proto, aby získala nadhled; že bude mít díky nohám na pedálech větší ukotvenost v realitě; že bude mít díky té námaze - těžké, ale ve výsledku příjemné - silnější psychiku. Ne že by nic z toho neměla, ale všechno tak nějak v menší míře, než ona cyklistka-čtenářka čekala. Navíc zůstala cyklistka-baronka až příliš osudově zaláskovaná, až téměř „červenoknihovně“, a to první cyklistku už moc nebavilo číst; málo kola, hodně citů :-).
Říkám si, že inspirace skutečnou postavou a její obalení vymyšleným příběhem je docela šalamounské řešení, proto jsem si troufla napsat předchozí odstavec. To, že autorka zvolila k obalení zrovna to opačné, než bych si já představovala, je problém spíše můj. Že je to talentovaná spisovatelka, je na stylu dost vidět – a ocení to čtenáři preferující „klasické“ psaní.
(Drobnost pro pousmání: po několika letech čtu zase občas papírové knihy – a řeknu vám, vidět slovo „vydět“ na papíře, to vás vykolejí! Stejně jako třikrát použité „sepjetí“, byť „napětí“ je všude správně.)
Související novinky (1)
Knižní novinky (23. týden)
06.06.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Cyklistka: Osud poslední baronky v seznamech
v Právě čtených | 13x |
v Přečtených | 769x |
ve Čtenářské výzvě | 205x |
v Doporučených | 37x |
v Knihotéce | 204x |
v Chystám se číst | 277x |
v Chci si koupit | 49x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
aristokracie, šlechta paměti, memoáry česká literatura česká šlechta
Autorovy další knížky
2019 | Eugenie: Příběh české hoteliérky |
2020 | Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
2020 | Děvčata první republiky |
2022 | Herečka: Múza první republiky |
Knihu jsem koupila mámě, abych si to mohla i sama před sebou obhájit. Bylo to první setkání s autorkou, dostala jsem se k ní na základě jednoho článku. Tehdy mě tam zaujal zejména Deník Věrky Kohnové (ten jsem si samozřejmě pořídila taky, když už platím poštovné, že), ale i další knihy vypadaly víc než zajímavě.
Blanka byla docela číslo, docela bych ji chtěla za kamarádku. Pak jsem jí záviděla odvahu jezdit sama po Evropě. Když jsme se dostali k roku 1938, měla jsem trochu strach číst dál, bylo celkem zřejmé, co se během války stane (a taky stalo). Podruhé jsem se zasekla po Blančině návratu ze Švýcarska. Tam pak taky bylo tak nějak jasné, jak se budou v novém politickém zřízení k rodině chovat.
Ale dočetla jsem a rozhodně nelituji. Je to letos jedna z nejlepších knížek, co jsem četla.