Cyrano z Bergeracu přehled

předevčírem

SPOILER jen malý :-)

To gaskoňští kadeti jsou,
Castel-Jaloux jich kapitán,
bez studu hrají, rvou se, lhou,
to gaskoňští kadeti jsou,
z nich každý svého erbu pán,
však nemůže být šelma zván,
to gaskoňští kadeti jsou,
Castel-Jaloux jich kapitán!

Jak čápi s orlím zrakem jdou,
zub vlčí a knír načechrán,
jim luzu rozprášit je hrou,
jak čápi s orlím zrakem jdou
a nechť jich baret rozedrán,
jej chochol kryje nad něj vtkán;
jak čápi s orlím zrakem jdou,
zub vlčí a knír načechrán!

Na začátku knihy najdeme Slovo úvodní překladatele J. Vrchlického, kde se dozvíme mnohé o skutečném Cyranovi de Bergerac. Doporučuji!
Rostandova hra je opravdu jednou z perel, jak píše incognit. Už od starých Řeků mají čtenáři, ale i návštěvníci divadelních představení, jedinečnou možnost: kochat se. Užívat si. Těšit se z krásy jazyka a z příběhů, které vnímavé duše tak silně berou za srdce...

Pro mě v této hře nejsou nejsilnější scény milostného tokání Kristiána, potažmo Cyrana.
Bojiště, kadeti, kteří hladoví a upadají do beznaděje, pochmurné chvíle před bitvou, která mnohým vezme životy... To je pro mě mnohem silnější.

Tak co ještě dodat? Samozřejmě jsem se chvílemi ve verších ztrácela, jsem zvyklá číst rychle a to je u takového textu trochu na škodu. Třeba zas někdy repete a pomaleji...
A závěr? To, co už dávno vím, že jedna z nejhorších věcí pro člověka, nejhorší zážitek je, když prozří. Pochopí. Když mu z očí spadne mlha a potom už navždy ví... jak byl předtím nevědomý a naivní.
Fešák Kristián, který je určitě skvělý chlapík, jenže se holt neumí tak básnicky vyjadřovat, pochopí, že jeho drahá Roxana ve skutečnosti miluje ošklivého Cyrana.
Roxana, panenská nevěsta a vdova po Kristiánovi, po patnácti letech truchlení definitivně pochopí, že Cyrano, který jí umírá v náručí, ji po celý život miloval - ale navíc, že ona vlastně milovala jeho!

Jen nevím, zda Roxaně nakonec došlo, že život není jen o krásných slovech. Oba muži ji milovali, horoucně a vroucně, a každý by byl schopen a ochoten dát jí ze sebe to nejlepší. Bohužel... když ona byla tak trochu trouba.
Zůstal jí nakonec vdovský černý šat a dlouhé a prázdné dny uprostřed klášterních zdí, kam se uchýlila před bolestmi světa.

28.01.2025

Další ze vzpomínek ....
Film s nezapomenutelným G. Depardieu ....

A nadčasové verše ....

A kde je pravá míra ?
V tom, že se oplátkou za vlivnou ochranu
k vrchnosti budu pnout s vroucností břečťanu ?
Lichotit příznivcům, tvářit se roztomile
a věřit více lsti nežli své vlastní síle ?
Ne , díky !
Raději mám svůj zpěv
smích snění svobodu a chvíle o samotě ,
svůj zrak svůj vlastní hlas jenž patří jen mé notě
svět kde bych si kdy chci na stranu klobouk dal
i pro slůvko se bil či napsal madrigal
nedbaje o slávu ba ani o fortunu
pracoval o díle jak navštíviti lunu
opravdu ze sebe měl každou myšlenku....
a třeba nejsem dub mířil vždy nahoru
vždy sám a nedbaje o cizí oporu !