Ňadro přehled

01.01.2024

Docela blbost, která mě ale přivedla k malému zamyšlení. Nežijí masy lidí dobrovolně svůj život "prsa"? Nezabíjíme čas bezcílnou aktivitou, která poskytuje chvilkovou rozkoš nevedoucí k uspokojení? A neničíme svůj potenciál, který máme v rukou, do té míry, jako bychom ty ruce neměli? Neoddáváme se sexu, který nedosahuje té fáze úchylnosti, kterou potřebujeme, ale o kterou si nedokážeme říci? Neuznáváme a nesoudíme lidi ve svém okolí absolutně špatně? Nejsou ty největší pilíře morality, které známe, jen masky zastírající stejné bestie a posměcháčky, kterými jsou i ostatní a my samotní?

Moje první kniha roku 2024 a určitě poslední od pana Philipa Rotha. Nějak nesedlo, jako čtenář jsem tam složitě hledal věci, které nevím, jestli tam byly. A vlastně nevím, co tím chtěl autor říci.

08.02.2023

Mladá fronta vydala už jedenadvacátý svazek z díla amerického spisovatele Philipa Rotha (1933) – novelu Ňadro z roku 1972 (přeložil Jiří Hanuš). Hlavní postavu, profesora literatury Davida Kepeshe, známe z pozdějších románů Profesor touhy a Umírající zvíře, poprvé se ale Kepesh objevil právě v Ňadru. Roth se inspiroval Kafkovou Proměnou či Gogolovým Nosem (obě díla si v novele, jejímž je vypravěčem, Kepesh také připomíná) a nechal svého hrdinu proměnit se nikoli v brouka jako u Kafky, nebo mu nechat utéct vlastní nos jako u Gogola; ne, Kepesh se jedné noci promění v obří ženské ňadro s velkou a velice citlivou bradavkou. Proměněný Kepesh, následně hospitalizovaný v nemocnici pod dohledem udivených lékařů, slyší, cítí, mluví, ale nevidí. Pak se roztočí vtipný kolotoč Davidových úvah o tom, proč se mu to stalo a zda je to pravda, jestli není šílený a zda je opravdu v nemocnici; má také obavy, jestli jeho proměna není vysílána v přímém přenosu do televize a neinformují o ní zvědavá média. Komu má věřit, když nevidí a všichni mu mohou leccos namluvit a lhát mu? Má věřit lékařům? Svému otci, který ho navštěvuje, nebo své milence Claire, jejímiž dokonalými a krásnými ňadry byl tak trochu posedlý? Stalo se mu to kvůli této jeho posedlosti a jednou vyřčenému skoro přání, protože ta ňadra své milence záviděl? Nebo se mu to stalo posedlostí literaturou? Kolikrát svým studentům přednášel právě o Kafkovi a Gogolovi? David Kepesh si stále dokola klade otázky a hledá vysvětlení své proměny, jakou lékařská věda nedovede vysvětlit. A čtenář se baví, protože Roth píše ironicky a celkem vtipně. Smích vyvolává hlavně Kepeshova posedlost sexem i poté, co se promění v ňadro, nebo jeho představy, jak mu nejlépe porozumí mladý kolega z fakulty, pověstný svým bohatým sexuálním životem… Ňadro nepatří k Rothovým nejlepším dílům, ale pobaví a dobře se čte. Bohužel končí jaksi do prázdna, tedy na rozdíl od tragického konce Kafkova Gregora Samsy nebo od Gogolova Nosu, v němž se nos ke svému majiteli nakonec vrátí. Roth končí citátem jedné Rilkovy básně, jež se uzavírá slovy: „Svůj život musíš změnit.“ Roth tak nechává nezodpovězené otázky nejen svému hrdinovi, ale i čtenáři.