Dějiny ruské revoluce přehled
Richard Pipes
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52709/bmid_dejiny-ruske-revoluce-2U4-52709.jpg
5
44
44
Syntetická práce amerického historika polského původu detailním způsobem sleduje vývoj v Rusku v letech 1900 až 1923. Pipes v ní shrnul závěry několika svých předchozích prací o ruských a sovětských dějinách konce 19. a první poloviny 20. století. V Dějinách ruské revoluce Pipes sleduje tři základní vývojová období: agónii starého carského režimu, bolševické dobytí moci v Rusku a počátky bolševického režimu - občanská válka, NEP, bolševická propaganda v Rusku a vývoz komunismu do zahraničí. Pipesova kniha je především vynikajícím historickým esejem o moderních ruských dějinách, o pádu carského impéria a o vzniku ve světových dějinách jedinečného totalitního státu.... celý text
Literatura naučná Historie
Vydáno: 1998 , ArgoOriginální název:
A Concise History of the Russian Revolucion, 1995
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dějiny ruské revoluce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (12)
Velmi kvalitní práce, bohužel v ní chybí klíčové kapitoly o zkušenostech s proletářskou autonomií sovětů, která probíhala mezi únorovou a říjnovou revolucí. Pohled na ruskou revoluci je spíše konzervativní.
Objevné, zajímavé, většinou čtivé (napínavé), ale místy příliš hutné – na knize je vidět, že je kratší verzí původně násobně objemnějšího textu. Opakovaně mě zarážely zcela zjevně nelogické formulace/dedukce. Příklad:
„O státní zaměstnání se ucházely celé davy. V prvním roce komunistické diktatury byl počet úředníků o třetinu vyšší než v roce 1913. I když v tomto období železniční doprava poklesla na pětinu svého výchozího stavu, počet železničních dělníků zůstal stejný – byrokratický aparát železnice se tedy zvýšil o 75 %. Celkově se od roku 1917 do poloviny roku 1921 počet vládních zaměstnanců zvýšil pětinásobně – z 576 000 na 2,4 milionu.“
Pominu-li nepochopitelnou záměnu dělníků a úředníků, logicky to nedává smysl. Počet železničních dělníků zůstal fakticky stejný, jen v poměru k útlumu dopravy se relativně navýšil, ale autor to podává tak, jako by se fakticky zvýšil počet „úředníků“. (A pokles vytížení na 20 % = nárůst byrokracie o 75 %? To je taky hodně kreativní matematika.) No prostě absolutní blábol. Člověk pak neví, jestli mu může věřit další uváděné údaje. Jestli k počtu 2,4 milionu úředníků došel podobnou dedukcí, potěš pánbůh…
Taková nepreciznost je u historika – tím spíš, že z jeho stylu je cítit trochu pyšná pompéznost ve stylu „píšu nejzásadnější knihu o ruské revoluci, co kdy byla napsána“ – naprosto nepřijatelná. Kdyby to byl výstřelek, budiž, ale na takovéhle logické nesrovnalosti jsem v knize narazil opakovaně.
Perlou těchto dedukcí je v závěrečných úvahách na str. 378 výpočet počtu obětí revoluce nikoliv na základě skutečných údajů o ztrátách, resp. o úbytku počtu obyvatel mezi lety 1917 – 1922, nýbrž odečtením ztrát (boje, epidemie, emigrace, hladomor) od „odhadu ruských statistiků“ o tom, kolik by Rusko mělo obyvatel v roce 1922 „při normálním vývoji“, který očividně nenastal. Touto fascinující dedukcí dochází k tomu, že ruská revoluce měla ne 12,7 mil., ale 23 mil. obětí, a tím pádem 2,5× víc, než čítají všechny oběti 1. světové války. Senzační!
Může to být blbým překladem? Těžko.
Text také obsahuje mnoho překlepů.
Jinak skutečně velmi zajímavé čtení.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dějiny ruské revoluce v seznamech
| v Přečtených | 57x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 9x |
| v Knihotéce | 33x |
| v Chystám se číst | 47x |
| v Chci si koupit | 17x |
| v dalších seznamech | 3x |
Autorovy další knížky
| 2017 |  Dějiny ruské revoluce |
| 2004 | Rusko za starého režimu |
| 2008 |  Vlastnictví a svoboda |
| 2007 |  Komunizmus |
| 2005 | Vixi – Paměti nezařaditelného |
Velice krásná odborná práce amerického historika polského původu Richarda Pipese. Neotřelý, a přesto pravdivý pohled na ruskou říjnovou revoluci v Rusku 1917. Správně Pipes určil, že jedním z prvopočátků vzestupu bolševiků, hlavně díky jejím představitelům, kteří dokázali přesvědčit dělníky, že se v socialismu mohou mít lépe, je již na počátku 20. století, kdy Carské Rusko bojuje se svými vlastními vnitřními problémy, a kdy své problémy již kvůli svému až škodlivému konzervatismu nemůže vyřešit. Čehož nakonec bolševici využili v říjnu (respektive v listopadu) po pádu Kerenského vlády, zmocnili se vlády v Rusku a lidé to ani nezaznamenali jelikož to považovali pouze za rekonstrukci vlády. A v závěrečné části Pipes upozorňuje na ekonomický propad Ruska a jeho celkový propad za bolševické vlády.