Denníky 1. přehled

28.09.2022

Otisk Evropy. Vrcholný intelektuál Sándor Márai přemýšlí o světě, který se mezi tím jeho životem přežene, a to zde od druhé světové války, kdy deník začíná, přes politické převraty v Maďarsku, až po období emigrace v Itálii nebo USA. Čtenář jde s ním a z jeho postřehů, záznamů, zachycených mikropříběhů nebo jen zvolání si domýšlíme, co dělal a kde, až pak přijdeme na to, že to není důležité. Procházíme se po krajině jeho myšlení, sledujeme impulsy, které toto myšlení ovlivňuje, jsme uprostřed války, kde se hroutí jeho dům s celou jeho knihovnou, jsme v zemi, jehož součástí kultury Márai je, ale mění se v sovětského vazala, vidíme popravy i všechny osobnostní a mravní přemety na všech frontách. Jsme v Itálii a ve Španělsku a pak i v USA, kde se Márai zabydluje, stává se občanem USA a získává odstup a nadhled nejen na sebe, ale i na celou Evropu. Prakticismus Ameriky ho vede k ještě většímu cynismu a emigrantskému stesku.
Z první části deníku vane deziluze ze světa, s nemožnosti jednotlivce něco změnit, z absolutního pomatení hodnot, ke kterým by měl spisovatel svým dílem pomáhat...Minimálně se dozvídáme o jeho osobním životě - chybí tam téměř jeho žena (snad je to "L."), je tam jeho syn János, který pak v narukuje na Aljašku. Deníky jsou záplavou postřehů, komentářů, vlastně dialogů s jinými spisovateli (jak si Márai přete nějakou knihu, snaží se vyhmátnout podstatu pro něj důležitou) a také se sebou.
Ano, není to odpočinkové čtení. Ale je to komplexní svědectví o světě poloviny a druhé poloviny 20. století, které je citlivé, chytré - a lze s ním v mnohých soudech naprosto nesouhlasit. A když člověk pronikne do jeho životního pocitu, já bych takový mít opravdu nechtěl. Muselo být těžké žít sám se sebou. Přečtu si i druhý díl, ale musím to něčím proložit, abych se utvrdil, že život není tak těžký.
Ukázky, které zaujaly mě:
- "Svět se odehrává i ve mně, nejenom v prostoru a čase. Také já jsem objem." (1943, s. 31)
- "Člověk, ta epidemie." (1944, s. 75)
- "Nenávidím, tedy jsem." (1944, s. 88)
- "Hledět na své tělo jako na živočicha." (1944, s. 139)
- "Všechno se rozpadá. Stát neexistuje. Nedodržuje se dané ani psané slovo, nejsou zákony, které by platily. Za peníze se dá zařídit všechno, dostat lidi do vězení i dostat je z vězení. Těch pár "zábran", které dosud zajišťovaly ve veřejném životě kázeň, bylo prolomeno." (1945, s. 191)
- "Zjišťuji, že spisovatel ztrácí na spisovatelské a mravní váze právě tolik, kolik váží jím zastávaná politická funkce." (1945, s. 190)
- "Kdybych jednou postavil pomník svým někdejším láskám, byl by to něco jako pomník Neznámého vojína. Hezký, velký bílý kámen..., a neví se, kdo pod ním spočívá. Jisté je, že to není ani Julinka ani Mařenka. Spočívá pod ním vášeň." (1946, s. 201)
- "Opravdový spisovatel, pokud je gentleman, nakonec už čte pokud možno jen slovníky." (1946, s. 200)
- "Osamělost je velký úkol a má nesporně výchovnou sílu. Ale osamělost má cenu jen tehdy, je-li bezvýhradná. Osamělost je jako panenství: nelze ji občas přerušit." (1947, s. 235)
- "Poledník hlásí, že popravy bylo nutno odložit, protože kati stávkovali. Za jednu popravu dostávají deset forintů, což se jim zdá málo a do budoucna požadují za každé pověšení patnáct forintů. Je nesporné, že životní náklady v posledních měsících stouply. Marná sláva, je třeba konečně vynalézt křesťanství." (1947, s. 216)
- "Evropská města nevytvořili králové ani biskupové, žádní představitelé feudalismu, nevytvořili je ani humanisté, a dokonce ani cechy, ale obchodníci." (1948, s. 224)
- "Opravdové velké činy života nejsou většinou činy hrdinské, ale piplačky." (1949, s. 243)
- "Dnes je mi padesát let. Během těch padesáti let jsem hodně žil a hodně pracoval. Moje zkušenost mi říká, že lidský život bez fantazie nemá smysl; ale fantazii je třeba naučit logice, jedině tak se stane tvůrčí silou." (1950, s. 265)
- "Po padesátce, když vzpomínáme na sex, vidíme jakýsi hromadný hrob, v němž leží nohy, paže a jiné části těla. Obličeje jsou v té vzpomínkové mase vzácné." (1951, s. 283)
- "Už nikdy v životě si nekoupím nemovitost: pochopil jsem totiž, že jsem movitý." (1951, s. 293)
- "Ve výloze jednoho newyorského knihkupectví je kniha s titulem: Practical mysticism. To je Amerika." (1958, s. 375)
- "Dopis z Pešti. Pisatel bych chtěl "emigrovat do Vídně". To by bylo něco , jako když se někdo uraženě přestěhuje z domu svých rodičů, kde se mluví maďarsky, do domu svých prarodičů, kde se mluví ještě německy." (1960, s. 391)
- "Slon je to nejkrutější zvíře: protože nezapomíná." (1961, s. 415)
- "V literatuře - stejně jako v životě - je opravdu zákeřným a nebezpečným jevem plebejec. Ne sedlák, ten se jen tak tváří. Ne proletář, ten to jen předstírá. Ne měšťák, ten si jen hraje na intelektuála. Je to vždycky jen plebejec, kdo si navlékne dobový třídní kostým a - s kloboukem v ruce s přívětivým úsměvem - žádá svůj podíl." (1964, s. 463)
- "V době televize jsou prezidentské volby akcí připomínající veřejný život v době Periklově, kdy Řekové z blízkých bydlišť ostrovního světa pospíchali do Polis, aby tam osobně, technikou z očí do očí, volili hlavu státu." (1964, s. 466)
- "Věčným omylem náboženství je - snad na to jich většina chátrá -, že spojují morální imperativ s představou nadpřirozena. Nadpřirozeno nemá morálku." (1966, s. 497)
- "Boží génius nebyl absolutní tehdy, když stvořil svět, ale když vynalezl smrt." (1966, s. 491)
- "To, co se v sovětském světě uskutečnilo, není úspěchem komunistického systému, ale vzniklo navzdory všem jeho vnitřním překážkám..." (1967, s. 501)