Švestka přehled

Švestka je snad nejméně vtipnou Cimrmanovou hrou. Rozumějte dobře, to neznačí, že není zábavná. Jen není vtipná. Kde črtám dělící čáru? Jde mi o to, jestli se u sledování hlasitě řehtám, nebo jenom radostně usmívám. A u této hry se člověk usmívá neustále. Samozřejmě je na ní, jak postupně zraje, něco podobně mrazivého, jako na loučení Smoljaka na záznamu, či Svěráka v divadle, v roli Smrťáka ve Vizionáři. Člověku je z toho tak nějak tísnivo.

Podtitul sklerotikon je vzat velice doslovně a snahou o prozkoumání tohoto fenoménu jde hra poměrně daleko, blíží se skoro povídkovému stylu Sapkowského, jen je v tom méně násilná. Vše začíná už v semináři, popisem ubývajících autorových tvůrčích schopností, či otevřeným vysloveném (ve scénáři), že humor je poněkud roztěkaný a humor nemá takovou brizanci jako zamlada. O to působivější toto prohlášení je, že je svěřeno do úst profesora Smoljaka v jeho proslovu o stařeckých neduzích. Ta je sama o sobě naprosto legendární a fantastická.

Hra sama zkrátka nenabízí přílišné množství silných komických scén. Ona je vtipná spíše roztáhle, po celou dobu, opatrně. Jistě, je to kompenzováno některými šrapnely, typu Pulcovo "Já vůl!", "Ty taky drž hubu, laskavě!", či Motyčkovo "Poblil jsem se!".

Stáří hry je patrné i z jejích konzervativních, ovšem očividně parodických, rysů. Stojíte tu jak dva buzeranti a sufražetka hovořící o poživačných samcích. Někdo by se mohl cítit skoro uražen, byla by to ale podle mě chyba. Důležité je uvědomit si, z koho a čeho si dělí hra srandu. Z mužů. Převážně starých mužů, ale Patka taky není zrovna výhra, co si budeme. Kdybych měl být úplně jasný – hra si podle mě dělá srandu z typu "Václav Klaus".

Dohromady chápu, že toto drama může být hodnoceno snad méně příznivě, než jiné hry Mistra da Cimrmana. Ono to je ale zkrátka tím, že ta hra je trochu jiná. Já si ale nemyslím, že by musela být horší. Třebaže jiná, stále je totiž skvělá.