Dívka jménem Boy přehled
Helen Oyeyemi
Pátý román Helen Oyeyemi je dosavadním vrcholem autorčiny tvorby. Obsahuje vše, co se stalo pro autorku charakteristické a co jí vyneslo zařazení na prestižní seznam nejlepších mladých prozaiků, který zveřejňuje vlivný britský časopis Granta. Práce s pohádkami, mýty, kulturními aluzemi, neustálé prostupování skutečnosti a fikce i náhlé zvraty, to vše najdeme v příběhu dívky jménem Boy. Ta vyrůstá bez matky v rodině krysaře, který na rozdíl od mytického krysaře z německé legendy lidi nepřitahuje, ale odpuzuje. I Boy od něj prchá a protlouká se Amerikou padesátých let, až nakonec skončí v náručí vdovce, jenž je otcem dívky jménem Snow. Oyeyemi na tomto trojúhelníkovém půdorysu rozehrává pro ni typickou hru, kdy nic není tím, čím se zdá být a kdy čtenáře čeká na každém rohu překvapení. Dívka jménem Boy je kniha čtivá, vtipná a bohatá nejen na četné aluze.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dívka jménem Boy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Od tejto knihy som veľa čakala a málo dostala... Motanica symbolov, rozprávok, historických a spoločenských narážok. Úprimne, žiadne prerozprávanie Snehulienky som nezachytila, ak pominieme explicitné narážky na meno (Snow) a motív zrkadla. Kniha je zasypaná množstvom všelijakých postáv, ktoré sú však ploché a nedotiahnuté, rozprávajú čudne a naozaj mám problém sa vcítiť do ich situácií a jednania. Nesúrodý rozprávačský štýl, ktorý by mohol byť aj zaujímavý, keby to malo dakajú pointu...Transgenderová línia v závere tomu nasadila korunu. Unavilo,rozladilo.
Berte tento komentář s rezervou ještě rezervovatější než mé ostatní. Proč? Protože to je Helen Oyeyemi. A k ní se může každý vyjádřit jakkoliv ( řekla bych) a jakkoliv být zasažený a unešený.
Je to jakoby se srazily dvě obrovské veličiny Toni Morisson a Sylvia Plath a vytvořily sobě vlastní universum, plně galaxií, hvězdokup, mlhovin a oblak, pro které Helen sama nachází tón a cit a sílu vyzdvihnout je co by vrak z hlubin nebytí na světlo boží.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dívka jménem Boy v seznamech
v Přečtených | 50x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 23x |
v Chystám se číst | 72x |
v Chci si koupit | 9x |
v dalších seznamech | 1x |
Vpravdě zvláštní román o rasismu, rodině a rodinném údělu, sourozenectví, macešství vyrovnávání se s vlastní zkušeností a jejím přenášení na ostatní, ne/rovnosti a mnoha dalších věcech. Navíc rámovaný mýty, pohádkami a jejich ohýbáním do poměrně nečekaných souvislostí. Vedle toho tu máme dvě nespolehlivé vypravěčky, množství bytostných otázek (z nichž jen na některé části mozaiky se čtenáři dostane jasné odpovědi), střídání nejen perspektiv ale i stylu, k tomu je ústřední dějová linka často narušována vedlejšími nebo zdánlivě vedlejšími příběhy. Inspirace magickým realismem je dost zřejmá, a to nejen motivy mluvících pavouků a zvláštně se chovajících zrcadel – těsná propojenost s pohádkami, mýty, historickou realitou, ale třeba také občasné narušení chronologie a logiky akce a reakce: Tohle všechno mě vlastně nutí k zamyšlení, že Dívka jménem Boy od Helen Oyeyemi je jednou z mála knih posledních let, které skutečně jsou magickým realismem, a ne jen něčím, co se mu povrchně podobá a autoři a redaktoři se zaštiťují módní nálepkou "magický realismus". Nicméně nehledě na žánr – tahle kniha je výborná. Relativně útlá na to, kolik by se o ní dalo říct, kolik intertextuálních narážek, motivů a společenských témat Oyeyemi zpracovává. Ale na tom omezeném prostoru to zvládá nečekaně dobře, Gabriel García Márquez by zaplesal, přestože Oyeyemi je ctenarsky přístupnější, ale jeji vyprávění není nijak mělké.
Zpočátku jsem měl problém do knihy proniknout, zdálo se mi, že tak nějak krouží kolem, ale ani jsem si nebyl jistý, kolem čeho vlastně. Ale pak přišel zlom, vše do sebe začalo pozvolna zapadat a následující čtyři pětiny knihy mě strašně vtáhly a já nemohl jinak, než je zkrátka zhltnout. I přes několik věcí, které působí kapku nedotaženě, mi nezbývá než říci: Bravo!