Dopijem a pudem: Nehodný kos a další básně přehled
Vladimír Macura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548811/bmid_dopijem-a-pudem-nehodny-kos-a-dalsi-basne.jpg
4
3
3
Stolní společnost kolem Vladimíra Macury (v první fázi Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík a Vladimír Novotný, posléze rozšířená o Jasnu Hlouškovou, Pavla Janouška, Antonína Kostlána a další) začala v osmdesátých letech na Macurův popud psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Vladimír Macura jako jediný ze stolní společnosti nadále doplňoval a dopisoval ještě v devadesátých letech. Dětství v Ostravě, šedesátá léta i specifický pohled na dobu normalizace doplňují třeba i vzpomínky na listopad 1989, viděný skrz akademické prostředí. Co to byl Baltský svaz a kdo patřil do Klikoživu? A co říkal Jankovičův trpaslíček? Paměti Vladimíra Macury vycházejí vůbec poprvé a jsou doplněné reprezentativním výborem z Macurovy básnické tvorby (vedle sbírky Nehodný kos i další verše z šedesátých a sedmdesátých let). Edičně připravil Michal Jareš.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dopijem a pudem: Nehodný kos a další básně. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dopijem a pudem: Nehodný kos a další básně v seznamech
| v Přečtených | 2x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Mé knihovně | 2x |
| v Chystám se číst | 2x |
| v Chci si koupit | 2x |
| v dalších seznamech | 1x |
Autorovy další knížky
| 1995 |  Znamení zrodu |
| 1996 |  Dějiny pobaltských zemí |
| 1998 | Český sen |
| 1988 | Slovník světových literárních děl 1 A-L |
| 1999 | Ten, který bude |
Literární vědec, kritik, spisovatel, překladatel a editor Vladimír Macura (1945–1999) se v 80. letech pravidelně scházel s několika přáteli (Petr Čornej, Jan Lukeš, Petr Kovařík, Vladimír Novotný a později i jiní) a na jeho popud začala tato "stolní společnost" psát „stolní paměti“. Pod názvem Dopijem a pudem postupně vznikala originální memoárová próza, kterou Macura jako jediný ze stolní společnosti pravidelně psal a pak nadále doplňoval a dopisoval ještě v 90. letech. Nyní poprvé vyšla jako 7. svazek Macurových vybraných spisů. Jsou to velmi čtivě a živě napsané vzpomínky na dětství v Ostravě a na 60. léta i specifický pohled na dobu normalizace, na Baltský svaz, na tzv. Klikoživ nebo na Macurovu lásku k Estonsku a k estonštině, z níž překládal. Nechybí samozřejmě prostředí Ústavu pro českou a světovou literaturu ČSAV, kde Macura pracoval, stejně jako vzpomínky na mnohé osobnosti, s nimiž se setkal, spolupracoval nebo přátelil. Nejlepší jsou kapitoly o listopadu 1989, viděném skrze akademické prostředí.
Torzovité Macurovy paměti dokládají šíři jeho zájmů i spisovatelského talentu a pracovitosti a je jen škoda, že toho nenapsal víc, a to nejen z těchto pamětí, protože i když mu byl vyměřen na tomto světě tak krutě krátký čas (zemřel v 53 letech), prožil a stihl toho opravdu hodně. Z jeho díla vyniká zejména přelomová studie o národním obrození Znamení zrodu a úžasná románová tetralogie Ten, který bude (Informátor, Komandant, Guvernantka, Medikus) nebo eseje o socialistické kultuře Šťastný věk.
Líbí se mi Macurovo vyznání, že ho bavilo nahlížet za literaturu, "do osudů lidí okolo, bavil jsem se texty neliterárními, dopisy, publicistikou, vším možným a pokoušel jsem se přitom i to všechno kolem vnímat jako literaturu..."
Svazek doplňuje reprezentativní výbor z Macurovy básnické tvorby (sbírka Nehodný kos i další básně z 60. a 70. let), která mě zaujala méně, ale je místy velmi vtipná a jazykově hravá.