Ten, kdo šeptá přehled

31.10.2019

Archonti athénští! Tohle je tak těžké hodnotit: autora mám ráda, rovněž klasickou anglo-americkou školu a nejvíc samozřejmě záhady zamčených místností (Poe s Márniční ulicí byl první a nepřekonatelný, ale vpravdě anglické detektivky tohoto podžánru jsou "modernější" a zábavnější).
Nicméně - už to, že tenhle příběh byl u nás přeložen a vydán až v roce 2017 o něčem vypovídá - nebude to jedna z nejlepších autorových prací, a to ani v případě, že od něj u nás kupodivu vyšlo v dobách minulých hodně málo věcí, celá jedna série nám zůstala utajena, tedy nepřeložena.
V tomto příběhu jsem se hned v úvodu musela potýkat s tím, co všechno vlastně "zamčený pokoj" může být - tady rozpadlá stará samostatně stojící věž se spirálovým schodištěm a chatrným cimbuřím... Pak samotná smrt - bodnutí pod lopatku, do zad, označili oficiálně! jako sebevraždu (policie nevěděla kudykam, ale až tak?). A takovýchto tragikomických záležitostí tam bylo "neúrekom".
A i když na scénu později vstoupil sám dr. Fell, tak jeho nečinnost (váhání, dumání místo jednání), stejně jako jeho společníků, ve chvíli, kdy někde v patře nad nimi zazní rána z revolveru a oni už se před tím obávali nejhoršího, byla opravdu neskousnutelná. Ale nakonec jsem se hlavně v druhé půlce docela bavila, co všechno autor navymýšlel, dal v komorním příběhu dohromady (hned vlastně dva zločiny v zamčeném pokoji), zejména ta šeptající metoda zločinu z titulu byla zajímavá. Tak trochu z nostalgie dám 75% (ale neznat autora, tak bych to asi znectila - ještě víc).
Na dnešní dobu to četba, dle mého, prostě už není. Protahované, k pointě se mluvčí dostane tak po rozhovoru na dvě stránky, a někdy se k ní nedostane vůbec. Ono je to také těsně poválečné dílo (1946), kdy každý chtěl přispět s povzbuzením po těžkých letech, zejména v Británii, takže chápu trochu nevyladěný napínavý příběh.
Ale co je dnes rozhodně neodpustitelné, je nepříliš povedený překlad a neskutečné množství ohavných nesmyslných překlepů. Dumala jsem mj. nad překladem Murder Club - překladatel použil Klub vražd, což mi moc dobře nezní, je to obdoba rozdílu mezi hasičem a požárníkem... Musím se podívat do starších knih, zda to nebylo kdysi dávno přeloženo přeci jen vhodněji.