Duchovní základy nové Evropy přehled

27.09.2024

V přednášce proslovené na Pražském hradě vysvětluje Otto Dietrich, že II. světová válka není válkou národů, nýbrž světonázorů. Přitom světonázor Británie – jediného protivníka, který v lednu 1941 zbývá – podle něj netvoří žádný komplexní systém. Zato Německo šíří nové paradigma, nastolené „kopernikovskou revolucí ducha“ (dr. Dietrich vskutku přirovnává NS ke Keplerovi, Galileovi, Brunovi atd.), přičemž těžiště německé Weltanschauung podle něj spočívá v nazření, že „svět se netočí kolem jednotlivce, nýbrž kolem pospolitosti“. K tomuto poznání prý dospívají národy z dějinné nutnosti, před polovinou 20. století visí ve vzduchu: „Myslím, že tyto myšlenky jsou správné, protože odpovídají jak zákonům logiky, tak i citu a dynamice naší doby.“

Následně dr. Dietrich, který si předtím pečlivě prostudoval britskou propagandu publikovanou za rok 1940 (jistě velká zábava), odpovídá na britské námitky proti NS. Není to prý Říše, kdo se chová imperialisticky, nýbrž Británie, zasahující do kontinentálních záležitostí na základě balance of power (to ona vyhlásila válku Německu, ne naopak). A opačně: není to Británie, kdo je demokratický, nýbrž Říše, neboť Vůdce byl dosazen lidem a NSDAP operuje spíš uprostřed národa než v parlamentu. Jedině Říše také dospěla k autentickému socialismu čili svornosti nerovných, nikoli fiktivně rovných: „Všem stejné možnosti, ale jen zdatným úspěch“. Pokud něco garantuje mír mezi národy, pak je to podle autora nastolení rovných podmínek pro všechny a zodpovědnost každého člena společenství vůči celku: jedince přece nelze myslet bez kolektivu. Dr. Dietrich dokonce říká, že nositelem lidských práv nejsou individua, nýbrž národy (!).

Přednáška je – celkem očekávatelně – místy trochu nefér. Určitě není pravda, že liberalismus Francouzské revoluce přerval pouta jedince k pospolitosti, aniž by nastolil nová (co jakobínský nacionalismus a kosmopolitní humanismus?). Právě tak určitě není pravda, že Británii vděčí svět pouze za různý intelektální mor jako hospodářský materialismus či utilitarismus (ale no tak, utilitarismus je fajn... a ekonomické názory Adama Smithe také nejsou neslučitelné se zodpovědností vůči kolektivu, Smith jako kompenzační mechanismus kapitalismu vyzdvihuje soucit!). Celkově přednáška shrnuje leitmotivy NS myšlení a propagandy, není nijak inovativní, což si jistě ani nekladla za cíl. Líbí se mi naprostá absence oportunismu, dr. Dietrich je skrz naskarz idealista hluboce přesvědčený o pravdě svých slov, nemůže jinak: „Právě znalost těchto věcí mne zavazuje, abych je jednou vyslovil veřejně.“ Zajímavý průhled do 40. let.