Otto Dietrich

Přidat do oblíbených Koupit knihy

německá, 1897 - 1952

Populární knihy

Duchovní základy nové Evropy
Duchovní základy nové Evropy
Revoluce myšlení
Revoluce myšlení
Polské tažení: Na cestách vítězství
Polské tažení: Na cestách vítězství

Nové komentáře u knih Otto Dietrich

Duchovní základy nové Evropy Duchovní základy nové Evropy

„V přednášce proslovené na Pražském hradě vysvětluje Otto Dietrich, že II. světová válka není válkou národů, nýbrž světonázorů. Přitom světonázor Británie – jediného protivníka, který v lednu 1941 zbývá – podle něj netvoří žádný komplexní systém. Zato Německo šíří nové paradigma, nastolené „kopernikovskou revolucí ducha“ (dr. Dietrich vskutku přirovnává NS ke Keplerovi, Galileovi, Brunovi atd.), přičemž těžiště německé Weltanschauung podle něj spočívá v nazření, že „svět se netočí kolem jednotlivce, nýbrž kolem pospolitosti“. K tomuto poznání prý dospívají národy z dějinné nutnosti, před polovinou 20. století visí ve vzduchu: „Myslím, že tyto myšlenky jsou správné, protože odpovídají jak zákonům logiky, tak i citu a dynamice naší doby.“ Následně dr. Dietrich, který si předtím pečlivě prostudoval britskou propagandu publikovanou za rok 1940 (jistě velká zábava), odpovídá na britské námitky proti NS. Není to prý Říše, kdo se chová imperialisticky, nýbrž Británie, zasahující do kontinentálních záležitostí na základě balance of power (to ona vyhlásila válku Německu, ne naopak). A opačně: není to Británie, kdo je demokratický, nýbrž Říše, neboť Vůdce byl dosazen lidem a NSDAP operuje spíš uprostřed národa než v parlamentu. Jedině Říše také dospěla k autentickému socialismu čili svornosti nerovných, nikoli fiktivně rovných: „Všem stejné možnosti, ale jen zdatným úspěch“. Pokud něco garantuje mír mezi národy, pak je to podle autora nastolení rovných podmínek pro všechny a zodpovědnost každého člena společenství vůči celku: jedince přece nelze myslet bez kolektivu. Dr. Dietrich dokonce říká, že nositelem lidských práv nejsou individua, nýbrž národy (!). Přednáška je – celkem očekávatelně – místy trochu nefér. Určitě není pravda, že liberalismus Francouzské revoluce přerval pouta jedince k pospolitosti, aniž by nastolil nová (co jakobínský nacionalismus a kosmopolitní humanismus?). Právě tak určitě není pravda, že Británii vděčí svět pouze za různý intelektální mor jako hospodářský materialismus či utilitarismus (ale no tak, utilitarismus je fajn... a ekonomické názory Adama Smithe také nejsou neslučitelné se zodpovědností vůči kolektivu, Smith jako kompenzační mechanismus kapitalismu vyzdvihuje soucit!). Celkově přednáška shrnuje leitmotivy NS myšlení a propagandy, není nijak inovativní, což si jistě ani nekladla za cíl. Líbí se mi naprostá absence oportunismu, dr. Dietrich je skrz naskarz idealista hluboce přesvědčený o pravdě svých slov, nemůže jinak: „Právě znalost těchto věcí mne zavazuje, abych je jednou vyslovil veřejně.“ Zajímavý průhled do 40. let.“... celý text
— JulianaH.

Revoluce myšlení Revoluce myšlení

„Krátká přednáška o vztahu pospolitosti (Gemeinschaft), svobody a osobnosti v nacionálním socialismu. Dr. Dietrich připomíná, že individualismus není totéž co personalita, tedy že osobností lze být i (podle něj dokonce jen) ve vztahu k celku, jehož jsme součástí. Tento celek nahlíží biologicky, tedy jako druh, rasu a národ. Svobodu pak chápe, vycházeje z Kanta, jako možnost být v souladu se svou podstatou (pro něj opět biologickou) a konat činy ve prospěch svého národa. Nacismus pro dr. Dietricha představuje „socialismus výkonu“, tj. všichni mají rovné příležitosti dokázat, co dovedou udělat pro obecné blaho, a podle výsledku pak zaujmou své místo. – Jednou větou: svoboda znamená možnost vložit svou osobnost do služby společenství = být co nejvíc sám sebou. V paratextech se nedočteme, při jaké příležitosti a pro jaké publikum říšský tiskový šéf přednášku vlastně pronesl – určitě ale není určená lecjakému srocení. Přetéká odkazy na filosofy a básníky a sledovat autora i při čtení (natož asi při poslechu) vyžaduje soustředěnou pozornost. Dr. Dietrich byl jemný kultivovaný intelektuál, který si zakládal na argumentech a pečlivě zasazoval NS do kontextu dějin filosofie (kterou vystudoval). Ideologicky samozřejmě vychází z Mého boje a z Rosenbergova Mýtu XX. století, ač parafrází z nich je tu pomálu. Jeho tón je jaksi soucitně snášenlivý (stejně jako Rosenberg říká, že k tomu, aby byl člověk nacistou, je obvykle třeba jistého vrozeného předporozumění = nelze nikoho přesvědčovat násilím) a skoro melancholický. A právě ten tón se mi líbil, i když myšlenkově pro mě Revoluce myšlení až tak revoluční nebyla. Ale pro modelové publikum jistě ano a divila bych se, kdyby se autorovi nepodařilo přenést svoje horoucí vzrušení nad objevem světonázoru, jenž mu vyhovuje, alespoň na některé posluchače. :)“... celý text
— JulianaH.

Přejít na knížky autora