Dům v horách přehled
Saigjó
Básník Saigjó (1118 – 1190), muž urozeného původu, opustil ve dvaceti letech rodinu i císařský dvůr, aby se věnoval životu potulného mnicha. Nejvíc času strávil na hoře Koja, kde byl v 19. století založen hlavní klášter esoterické školy buddhismu šingon (pravé slovo). Většinu času však strávil dalekými cestami nebo pobyty v poustevnách, které si vybudoval v horách Jošino nebo v blízkosti šintoistické svatyně Ise. Je výjimečnou osobností ve světě japonské dvorské poezie. Zanechal více než 2000 básní, z nichž mnohé jsou zahrnuty v osmé císařské antologii Šikokinšú (1205), ale především v neoficiálních sbírkách. Básník touží uniknout ze světa, k němuž však zůstává trvale připoután. Směřuje k dokonalosti, o níž ví, že je nedosažitelná. Autorkou překladu je Věra Linhartová. Prozaička, básnířka, historička umění a překladatelka, která od roku 1968 žije v Paříži. Tam také vystudovala japanistiku a posléze pracovala v muzeu orientálního umění Guimet jako kurátorka sbírek japonského a čínského umění.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dům v horách. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Dům v horách v seznamech
| v Přečtených | 9x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 14x |
| v Chci si koupit | 3x |
| v dalších seznamech | 3x |
"Kdykoli pomyslím
že náš svět je smutný
protiřečí mi
omyté měsícem
široširé nebe"
Krásná poesie v podání citlivého mnišského srdce. O genuinní "japonskosti" této sbírky Vás najisto přesvědčí první tematická sekce, jež sdružuje desatero básní opěvující kvetoucí třešně. Saigjó si pozorně všímá krás přírody kolem sebe, fascinován zejména, jak se na buddhistického mnicha sluší, obrazností Měsíce. Nechybí mu ani jistá tklivost nad promarněnými šancemi a roky či pomíjivostí vezdejšího světa, místy pak vystupuje do popředí Buddhovo učení, jinak samozřejmě neoddělitelně přimísené v každém tahu štětce, jímž před námi Saigjó dovedně maluje své půvabné obrazy. Kdo by preferoval explicitnější "buddhistickou poesii", nechť se chvatně obrátí k jiné sbírce v překladu paní Linhartové, totiž k "Listí slov, květu Zákona", avšak nechť zároveň zví, že ani Saigjóovi nejsou neznámy taje buddhovských polí:
"Až si dík slibu
vyprosím vstup
do Čisté Země
vyjdu západní branou
dosvědčit osvícení"