Dům v Matoušově ulici přehled

včera

Kniha je zvláštní tím, jakým způsobem byl tento příběh vypravován. Bylo to jako sledovat pisatelku přímo u rozpracované knihy a občas zaslechnout její názory na současnou politickou situaci. Jinak se román věnuje popisu životních osudů lidí, kteří obývali dům, ve kterém žije také paní Boučková. Takže kniha byla částečně autobiografická. Prostřednictvím osudů lidí žijících v Matoušově ulici, zažíváme hrůzy války. Nejkrutější a nejhanebnější období krátce po válce. Ale také 70. a 80. léta, která jsou zase hrůzné díky našim spoluobčanům, práskajících estébáčkům. Kniha je psána hodně povrchně a mně to většinou vadí, ale paní Boučková, se kterou jsem se prostřednictvím této knihy měla možnost potkat vůbec poprvé, mne přesvědčila o tom, že to nemusí pokaždé nutně vadit. Audiokniha je načtena velmi dobře a načetl ji paní Jitka Ježková.

předevčírem

Knihy Terezy Boučkové čtu ráda a pokaždé mě dostane její upřímnost a otevřenost, s kterou k tématu přistupuje. Tento román je hlavně autobiografickou výpovědí o domě na pražském Smíchově, ve kterém strávila velkou část života. Pátrání po osudech obyvatel domu je velmi intenzivní a emotivní. Autorka předkládá čtenáři osudy obyčejných lidí, které semlel nejprve nacismus a pak i komunismus. Každý po svém se snaží svému osudu vzdorovat nebo před ním utéct, ale šance jsou minimální.
Mě osobně hodně zaujal osud známé prvorepublikové herečky Zity Kabátové, která v tomto domě také žila, a většinu čtenářů určitě zaujmou pasáže o vztahu maminky autorky, Anny Kohoutové, s Václavem Havlem. Kniha je tedy nejen silnou osobní výpovědí, ale především svědectvím o našem současném životě.