Dveře přehled
Magda Szabó
Co se skrývá za dveřmi ženy, jež si vášnivě chrání své soukromí doslova za každou cenu? Je její život promyšlený výmysl nebo holá skutečnost? Román známé maďarské spisovatelky Magdy Szabóové přináší strhující, skoro detektivní příběh komplikovaného vztahu dvou žen, z nichž vypravěčka nese autobiografické rysy samotné autorky. Dveře v tomto díle hrají roli krutě symbolickou: nejsou pouhou součástí domu či bytu, ale v první řadě jsou vchodem do srdcí nás všech a jejich pootevření může někdy spustit téměř fantastický sled událostí.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2004 , AcademiaOriginální název:
Az ajtó, 1987
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Dveře. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
Tak jsem dospěla k názoru, že jsem asi chlap nebo co...
Protože já těm dvěma dámám opravdu nerozuměla, nechápala jsem je, nesoucítila s nimi, nad jejich výlevy emocí jsem kroutila hlavou.
Jedna je děsně divná a druhá je... řekněme labilní umělkyně.
A já mezi nimi, s nimi, jsem si připadala jako z jiné planety.
Asi mi k pochopení chybí pár kapek horké maďarské krve...asi jsem příliš seversky pragmatická.
Viděla jsem film, který se mi moc líbil. Chvílemi byl i napínavý, psychologický. Knihu četla má maminka a nelíbila se ji. Jsem ráda, že jsem viděla film jako první. Velmi dobře vystihnutá doba komunistického režimu - ten strach.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2003 -
Prix Femina
(Étranger)
Kniha Dveře v seznamech
v Přečtených | 64x |
ve Čtenářské výzvě | 7x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 28x |
v Chystám se číst | 68x |
v Chci si koupit | 7x |
Štítky knihy
maďarská literatura rodinné vztahy autobiografické prvky hospodyně
Autorovy další knížky
2011 | Dveře |
1981 | Staromódní příběh |
1974 | Socha vzdechů |
1965 | Karneval |
1968 | Ostrovní modř |
Před časem jsem četla autorčin Staromódní příběh, který se mi líbil víc, ani tento román však není špatný.
Vycházíme-li z toho, že jde o autobiografii, je třeba přihlížet k tomu, že je nutně zkreslená interpretací jedné z hlavních účastnic, tedy spisovatelky samotné. Myslím, že pod tíhou viny, již autorka cítila i po letech, kdy román psala, sama sebe líčí v horším světle, než tomu nutně muselo být. Až se nechce věřit tomu, že by cítila větší zodpovědnost ke státnímu zřízení než k blízkému člověku.
Docela by mě zajímalo, jak by tenhle příběh vypadal, kdyby ho napsala Emerence. Jisté je, že by byl natolik odlišný, že bychom možná ani nepoznali, že obě ženy popisují tutéž událost.