Dvojí mysl přehled

(SPOILER) Spoiler v textu označen, takže v klidu můžete číst. Musím přiznat, že poprvé ve svém životě dávám hodnocení "odpad".

A jak vlastně začít tuhle recenzi?
Vždycky, doopravdy vždycky se snažím na knize, co se mi nelíbila vyzdvihnout něco hezkého či co mě zaujalo, něco s čím se dá pracovat do budoucna nebo zajímavou myšlenku. Jenže já fakt nic nemám, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak nic nemohu najít. Jediné pozitivum této knihy vidím v tom, že měla jen 232 stran, takže čtenáři nemuseli trpět déle.

Ráda bych tu vyjádřila veškeré své myšlenky, které mě napadaly v průběhu čtení a po dočtení, ale myslím, že taková recenze by vydala možná i na více stran než samotná kniha. Tak to zkusím stručně!

1) Žánrové zařazení
Jakožto poměry milovník thrilleru a odpůrce hororů jsem měla trochu obavy, aby nebyla kniha až moc strašidelná, nakonec se ukázalo, že mě strašila naprosto jiným způsobem! Thriller od této knihy doopravdy nečekejte, spíš by se to dalo nazvat jako výsměch thrillerům všeobecně. Autor nedrží správnou gradaci a případnou strašidelnost příběhu, protože do vážných situaci vnáší rádoby vtipné poznámky a myšlenky o ředkvičkách.

2) Styl psaní
Myslím, že kdo četl knihy od autora, tak ví na co narážím. Plechoví oři, žlutá hřejivá koule a tma s nádechem černé barvy a podobné vyrazy naleznete v knize s pravidelností. Přesně si dovedu představit, jak slečna ve 22 používá přesně tyto synonyma. Ano, ano, chápu, ve škole nám říkali, že opakovat stejná slova se nemá, ale někdy se tomu dá vyhnout a nemusím zacházet do extrémních synonym. Pokud znáte seriál Přátelé, vybavíte si scénu, kdy Joy použije Tezaurus.

3) Postavy
Naprosto nezajímavé, nezaživné a hlavně vám vůbec nepřirostou k srdci. Většina z postav se chová jako dítě z mateřské školky. Lilly jako hlavní hrdinka je naprosto strašná, nejen že se o postavě nic nedozvíte, ale když už něco víte, tak autor to na následující stránce úplně převrátí a jste úplně ztraceni. Lilly je pitomá, povrchní, arogantní (s prominutím) p**a, která mysli jen na sebe a dělá ze sebe chudinku a její kamarádská pomoc je tak veliká jako zrno písku. Jo a zapomněla jsem dodat, že nejvíce jo záleží na počtu liku na fotce. Představte si tu hrůzu, že se číslo nepohlo a pak tu úlevu, když ji napadlo aktualizovat stránku.
Upřímně řečeno řekla bych, že autor ví o ženách naprosto kulové a možná by mohl příště se pokusit poznat myšlení slečen a ne nás urážet tímto veledílem.

4) Děj
Ten se asi ztratil v mezi prostoru.. Protože v knize se v podstatě nic neděje, Lilly si chodí na kafíčka, do bazénu, brečí nad svým ubohým životem a přemýšlí o revoluci ředkviček. Hlavní vyvrcholení se sice odehrává na posledních 10 stranách, ale vy to všechno víte od začátku, takže vás to vlastně vůbec nepřekvapí a nešokuje.
A pokud bychom se v tom měli nimrat, tak MOŽNÝ SPOILER - Jak je možné, že si Lilly nevšimla, že druhé kafe nezmizí? Nebo kafe zmizelo? Ale potom jak? A takových nelogičností je tam kupa. KONEC MOŽNÉHO SPOILERU
Nelogičnost hledejte i v tom, co postavy mohou a nemohou dělat, čímž mířím na Desmonda. A mohla bych pokračovat...

5) Závěr
Mohla bych se tu rozepisovat dál a dál, ale myslím, že už jste si nějaký obrázek vytvořili. Případně doporučuji mrknout na všechny další hodnocení tady s označením odpad a s většinou z nich se ztotožnuji. A když už jsme u toho, tak nechápu, jak je možné, že autor nasbíral tolik pětihvězdičkových hodnocení a osobně mi to přijde až trochu podezřelé. Knihu nedoporučuji, bylo to pro mě naprosté utrpení, většinu knihy jsem si chtěla vypíchnout oči a pak pro jistotu ještě skočit z třetího patra na beton.

0/5

Ani nevím, jak začít, respektive o čem vůbec stojí za to psát.

Děj byl přinejlepším mizerný, pokud vůbec nějaký. Dočtete se o tom, jak Lilly chodí od kavárny ke kavárně (a pokaždé řeší, kolik přesně tam bude lidí, hlavně aby si sedla!), o přesčasech v práci, o tom, jak si jde zaplavat, jaké má drama s přítelem. A pak dostanete pár rádoby hororových scén, které jsou děsivé spíš tím, že něco takového přešlo přes editora.
Hlavní záhadu jsem celkem přesně odhadla na straně 35, a jediné plottwisty, které mě jakkoliv překvapily, byly ty, co absolutně nedávaly smysl.

Postavy se dají shrnout asi tak, že kdyby místo nich autor dosadil mluvící cihly, tak to dopadne líp (třeba by aspoň byly trochu konzistentní). Lilly je kapitola sama o sobě. Ostatní recenze už ji popsaly snad dostatečně, ale vážně nečekejte nic víc než strašně pitomou, do sebe zahleděnou infantilní slečnu, jejíž jediné charakterové rysy jsou ty, o kterých vám sama řekne (ale už se podle nich nechová). Třeba nemá ráda, když je nemocná. Takový úžasný věci se o ní dozvíte.

Ale víte co, fajn, špatných postav už jsem viděla fůru, slabých zápletek taky. Co je ale naprosto neodpustitelný je autorův jazyk a styl. On totiž vůbec neví, která slova k sobě pasují, a která ne. Tipovala bych, že si někde přečetl, že se slova za žádnou cenu nesmí opakovat, načež vytáhl slovník synonym a nasázel tam vždycky ta nejpodivnější z nich. Pokud mu došla synonyma, začal slova kombinovat do naprosto katastrofálních spojení jako sklenění pacholci (prosklené dveře), vojenské šiky oslnivých bojovníků (sluneční paprsky), zlevněné červené koule (ředkvičky) nebo tma s nádechem černé barvy (smrt, pravděpodobně ta moje). Auta nejsou auta, ale kovová monstra, plechové kočáry nebo motoroví oři. Postavy neběhají, postavy rozkmitávají svoje nožky, což, ironicky, použil v knize přinejmenším třikrát. Jednoduchým popisům se autor vyhýbá jako čert kříži a všechno říká snad tím nejkomplikovanějším možným způsobem. Skutečně nevíte, co je možné, dokud si tohle nepřečtete.

Částečně kvůli té otřesné volbě slov Rousek absolutně nezvládá pracovat s atmosférou, tónem ani emocemi, což je u psychologického thrilleru poněkud problém. Lilly velmi rapidně lítá napříč celým emočním spektrem, ale její tón zůstává pořád naprosto stejný. Je docela neuvěřitelný, že na 230 stranách textu z první osoby jsem ani jednou neměla pocit, že Lilly něco skutečně cítí, a to ani když doslova tančí bláznivé šťastné tanečky, vřeští strachem nebo brečí a srdceryvně se lituje. Nepomáhá tomu, že autor většinu emocí vyjadřuje naprosto neúměrně situaci nebo věkové kategorii postav, a navíc nesnesitelně do extrému (hahahaaaa všechno je TAK STRAŠNĚ VTIPNÝ, a mezitím čtenář tiše umírá).
Největší problém ale vidím v tom, že text klade důraz na úplně náhodné věci (to samé Lilly samotná). Jistě, pět stránek čteme o honičce skrz liduprázdné kanceláře, kde Lilly jde o holý život. Jenže o chvíli později strávíme šest stránek nad tím, jak Lilly uvidí přede dveřmi do bytu svého ex a nesmírně dramaticky řeší se svojí sousedkou, jak se ho zbavit. Jindy na nás vyskočí celý odstavec o tom, jak Lilly šlápne do psí hromádky a bojí se, že jí v tramvaji bude smrdět bota tak, že jí začnou říkat fekálová lady nebo rozverný kakanec. (Fňuk.) Nebo Lilly přeruší napjatý útěk skrz supermarket tím, že řeší, jak by vypadal svět, kterému vládnou ředkvičky ve slevě. Nic z knihy pak nejde brát ani za mák vážně, protože ten text jako by si neustále dělal srandu sám ze sebe. Musím přiznat je to vtipný. Hodně. Ale tím způsobem, jakým můžou být vtipný Úlovky z Wattpadu.

To, že si autor pravděpodobně nepřečetl vůbec nic o nějaké základní psychologii, už asi nikoho nepřekvapí. Panický záchvat je tady popsaný jako letargie (která je za dvě sekundy vyřešena objetím od kamarádky, a Lilly má o hodinku později zase naprosto skvělý den!), Lillyina špatná nálada je okamžitě deprese, ale zároveň jsou v knize psychické problémy a psychiatrická péče parádně stigmatizovány. Moc fajn!

Nelogičnosti v ději a chování postav, rozlítanou konzistenci, naprosto příšerné dialogy a spoustu dalších věcí už radši nechávám stranou, protože na to nemám nervy.

Závěrem - nedokážu si představit, co autor musel udělat, aby tohle někdo vydal. Počet pětihvězdičkových recenzí, co tohle nasbíralo, je za mě naprosto neuvěřitelný. Četla jsem toho hodně, četla jsem knížky, které vypadaly, že se editorovi vyhnuly širokým obloukem, a můžou být rády, že je má jedno nebo dvě knihkupectví někde ve sklepě na skladě. Ale číst Dvojí mysl bylo jako bych v nejhlubším patře suterénu omylem šlápla na zapomenuté padací dveře a skončila v hluboké díře, ve které bydlí dva švábi a jeden oškubaný papoušek, co se nazpaměť naučil slovník a ukradl někomu diktafon.