Stíny mezi námi přehled

Navzdory zklamání z Dvojí mysli jsem se rozhodla pustit i do Stínů mezi námi. Proč? Předpokládala jsem, že v lepším případě dojde k nějakému pokroku, třeba bude znát, že se autor vypsal a příběh nebude tak strašný, v horším případě to dopadne úplně stejně, ale přinejmenším se u toho pobavím. Překvapivě tu došlo k posunu do obou směrů - tentokrát dokonce budu schopná vyjmenovat nějaká pozitiva, protože jsem našla pár částí, které nebyly tak špatné, ale naopak jsem taky objevila spoustu věcí, které svou hrůzností předčily všechno z prvního dílu.

Možná někdo namítne, že není třeba kvůli tomu znovu psát tak dlouhý komentář (respektive několik), a v tom případě bych se s vámi ráda o něco podělila: Po dočtení Dvojí mysli jsem si lámala hlavu nad tím, jak je možné, že má tak vysoké hodnocení (tehdy kolem 90%), a tak jsem se rozhodla projít si všechny uživatele, kteří zanechali u prvního dílu komentář s pětihvězdičkovým hodnocením. Tuším, že jsem nakonec neprošla jenom tu nejstarší stranu. A světe, div se, našla jsem mezi nimi celkem 19 profilů, které mi připadaly přinejmenším podezřelé. Téměř všechny z nich byly založeny méně než týden po sobě, žádný neměl v seznamu přečtených více než 24 knih (obvykle jich bylo kolem 15), a celkem 14 z nich bylo naposledy aktivní v den, kdy zanechali příspěvek u některé z Rouskových knih (většinou tímhle způsobem hodnotili všechna Rouskova díla a z databáze zmizeli poté, co okomentovali poslední z nich). Jako důkaz by to pravděpodobně neobstálo, je to jen takový menší průzkum, který jsem navíc prováděla před rokem (druhý díl jsem dočetla bohužel teprve nedávno), ale přeci mi nedalo to zmínit. Názor si na to udělejte sami. Já se ale domnívám, že se jedná o falešné profily, jejichž jediným účelem bylo zvednout autorovým knihám hodnocení, a pokud si pan Rousek může nechat napsat X pozitivních komentářů, tak já necítím sebemenší výčitku svědomí, že tady zanechávám několik velmi kritických. Teď už ale přejděme k věci.

BEZ SPOILERŮ: Začnu pozitivně. Co se od minulého dílu zlepšilo? Rozhodně anotace. Sice zdaleka nepatří mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale už nezní jako z Wattpadu. Dál se mi líbil samotný nápad - vesnice uprostřed lesů a tajemná monstra, jejichž původ není nikomu známý, a která unášejí místní obyvatele, zní děsivě a tajemně. Ta kostra má potenciál, který bohužel pohřbilo samotné zpracování. Také tu nově máme flashbacky, které... Nejsou zrovna záživné, ale četly se mi mnohem líp, než zbytek knihy, což mě utvrzuje v názoru, že autor by měl zůstat u er-formy a především pohledu mužských postav, jde mu to líp. Část, kde si malé dítě hraje na hrdinu, se mi docela líbila.
A tím pozitiva bohužel končí.

Postavy mají stejnou hloubku, jako v prvním díle, tudíž téměř nulovou. Nálady a emoce střídají jak na běžícím pásu, ale přitom z toho popisu žádnou z nich necítíte. Část, kde se autor snaží popsat Lillyin... asi panický záchvat(?) působí jako něco z červené knihovny, a to jsem netušila, že je něco takového vůbec možné. Děj v praxi vypadá tak, že Lilly běhá lesem mezi rozbitým autem a oběma osadami, povídá si s několika vesničany, prožívá podivné vize, a u toho se nechává fackovat rybami. Jakoukoliv napínavou scénu spolehlivě zničí rádoby vtipné komentáře, špatný styl psaní, hloupé dialogy, nebo v nejhorším případě všechno najednou.

Výběr slov se od minula taky nezlepšil. Kromě již důvěrně známých motorových ořů/kočárů tu máme mimo jiné nažloutlý objekt (slunce), mrštné zabijáky (šípy), hvízdavého větrného neposedu (vítr, překvapivě), nebo dlouhé šermující jazyky (větve stromů - ano, čtete správně).

Stejně tak jsou na tom popisy v podstatě čehokoliv, podivných slovních obratů tu najdete spoustu:
„Kolem hlavy létala zvláštní aura šumu, jež cupovala vzduch na malinkaté kousíčky."
„Útulná špeluňka byla zařízená v moderním střihu."
„Skřípot podlahy mi obletěl ušní bubínek a zanechával na něm nesmazatelnou jizvu."
„Můj kraťoučký úsměv okamžitě ztuhl. Tělo zavibrovalo žalozpěvem a pevně se semklo. Tohle není cvičení, nýbrž syrová realita. Ohyzdnost si sebejistě klátí cestu naším směrem." Tahle kombinace vět by měla dostat nějakou anticenu, málem jsem ji nerozdýchala.
„Mozek zvláštně chrčel."
„Vstřebávala jsem poslední políčka hrůzy." ????
„Ploché kameny vřískaly blahem nad mou možnou újmou."
„Otevřel pusu, aby dal slovům zvuk. Rozpohyboval jazyk a vytvářel písmena. Ten proces mě tak fascinoval, až jsem skoro zapomněla poslouchat."
„Stažené plíce znovu naboptnaly, čímž povolily ztuhlý krk."
„Z jeho slov mi ztvrdl žaludek a nepěkně v něm zabroukalo."
„Právě se nám rozevřelo satanovo dítě." Tahle věta předčila i tmu s nádechem černé barvy z minulého dílu, a to jsem si nemyslela, že je to vůbec možné.
„Biceps ukrývající děsivé tajemství."
„Kromě oplakávání mrtvých se tančilo a různě skotačilo." :DD

A mohla bych pokračovat dál a dál. Snad jen překlepů a gramatických chyb ubylo, i když se tu najdou taky.

No a úplně nejhorší byl konec. Autor ho nepokazil. On ho spláchl do záchodu, přejel sekačkou, utopil v kyselině a zbytky pro jistotu rituálně spálil. Celou dobu jsem si myslela, že Stíny mezi námi jsou navzdory nízké kvalitě aspoň o chlup lepší než Dvojí mysl, ale jakmile jsem došla na konec, objevila jsem nové dno. Jak jsem psala u prvního dílu, vždycky to může být horší, a i tentokrát bylo.

K nelogičnostem se opět dostanu u spoilerů, tohle je asi tak všechno, co potřebujete vědět, pokud teprve přemýšlíte nad tím, že si Stíny mezi námi přečtete.

(SPOILER) SPOILERY:
1. Postavy
Lilly je stejně nesnesitelná, jako v prvním díle, a to, co o sobě říká, naprosto odporuje jejím činům. Mužům ve vesnici se v jednu chvíli vysmívá, jací jsou to zbabělci, a že ona má na rozdíl od nich odvahu a všechny zachrání, později se ale vystrašeně krčí za kuchyňskou linkou a není schopna pohybu, zatímco všichni ostatní jdou do akce. Na začátku knihy tvrdí, že aby se s někým dala dohromady, musí ho napřed pořádně poznat a proklepnout si ho, ale do Chestera se zamiluje, sotva ho uvidí ve dveřích. V jednu chvíli prohlásí, že miluje odlehlá místa a přírodu, v další zjistíme, že se bojí stromů a podle bečení nepozná ovci. Říká, že má ostříží zrak, ale projde celou vesnicí, aniž by si všimla lidí v chalupách, kouře z komínů a menšího stáda. A nezměnila se ani její povrchnost - když vidí na Melvinových zádech obrovskou jizvu, samozřejmě ji hned napadne, že něco takového by nechtěla, „Jako holka už vůbec ne!"

Inteligence většinou zůstává na bodě mrazu. Ví, že Marakové, lesní monstra, mezi sebou komunikují, organizují útoky na vesnici a umí nastražit pasti, ale když se jeden dobývá do domu, prý ho napřed potřebuje vidět, aby poznala, jestli se nejedná jen o tupé zvíře. Argument, že se před domem mohl místo Maraka procházet třeba jelen, neberu, protože tou dobou už Lilly prakticky přimrzala k podlaze kvůli chladu, který Marakové šíří. Taky kope lidem do dveří, když má vedle zvonek, a pak prý doufá, že je nevyrušila :D.
Chester nenadchl ani neurazil, prostě tam byl, aby se Lilly mohla do někoho zamilovat a aby jí měl kdo pomáhat. A samozřejmě taky přepíná, jak se to zrovna hodí - třese se a křičí hrůzou, když mu Lilly vypráví o svých zážitcích, o stránku dál je to zase hrdina. Z Lilly je očividně stejně vedle, jako ona z něj, ale cením, že na konci se nerozhodl s ní odejít do města. Já bych teda balila kufry už dávno, hned jakmile by z vesnice začali záhadně mizet lidi, ale dobře, beru jako pozitivum, že se nerozhodl všechno hodit za hlavu kvůli holce, kterou sotva znal.

Melvinův osud jsem odhadla na straně 87. Skrytý "záporák," co se na konci vyzná ze svých činů, dostane redemption arc a zemře ve snaze zachránit ostatní - podobně jako posledně Luke. V minulosti se z nenávisti horlivě podílel na otravě akkrenských, přes 40 let se skrýval a nechával nevinné vesničany umírat za něco, za co mohl on, unesl Lucy a zmanipuloval tak Lilly, aby problém s Maraky vyřešila za něj, ale přesto o sobě říká, že má rád lidi :D. Taky se údajně na konci postavil Marakům čelem a projevil odvahu, což není pravda. On se s nimi šel setkat, až když věděl, že umírá a nic ho nezachrání.

Dál už zbývají asi jenom Floyd a Lloyd, (jejichž otec se jmenoval Cloyd, mimochodem) dvě úplně zbytečné a směšné postavy, které tam jsou asi jen proto, aby měl kdo umřít, nebo nevím.

Na těch ovcích z vesnice mi záleželo víc než na všech postavách dohromady a bylo mi úplně jedno, když někdo umřel. A číst "thriller," kde se nebojíte, že se postavám něco stane, v horším případě si dokonce přejete, aby zemřely, a vy už jste nemuseli dál číst jejich hloupé dialogy, je velká zábava. Způsob, jakým autor odbyl smrt vesničanů, kteří byli zasypáni šípy, tomu nepomáhá. Prostě umřelo X lidí a vy si toho skoro nevšimnete. Jen si na konci přečtete, že se kromě jejich oplakávání tančilo a skotačilo :D.