Stíny mezi námi

Navzdory zklamání z Dvojí mysli jsem se rozhodla pustit i do Stínů mezi námi. Proč? Předpokládala jsem, že v lepším případě dojde k nějakému pokroku, třeba bude znát, že se autor vypsal a příběh nebude tak strašný, v horším případě to dopadne úplně stejně, ale přinejmenším se u toho pobavím. Překvapivě tu došlo k posunu do obou směrů - tentokrát dokonce budu schopná vyjmenovat nějaká pozitiva, protože jsem našla pár částí, které nebyly tak špatné, ale naopak jsem taky objevila spoustu věcí, které svou hrůzností předčily všechno z prvního dílu.

Možná někdo namítne, že není třeba kvůli tomu znovu psát tak dlouhý komentář (respektive několik), a v tom případě bych se s vámi ráda o něco podělila: Po dočtení Dvojí mysli jsem si lámala hlavu nad tím, jak je možné, že má tak vysoké hodnocení (tehdy kolem 90%), a tak jsem se rozhodla projít si všechny uživatele, kteří zanechali u prvního dílu komentář s pětihvězdičkovým hodnocením. Tuším, že jsem nakonec neprošla jenom tu nejstarší stranu. A světe, div se, našla jsem mezi nimi celkem 19 profilů, které mi připadaly přinejmenším podezřelé. Téměř všechny z nich byly založeny méně než týden po sobě, žádný neměl v seznamu přečtených více než 24 knih (obvykle jich bylo kolem 15), a celkem 14 z nich bylo naposledy aktivní v den, kdy zanechali příspěvek u některé z Rouskových knih (většinou tímhle způsobem hodnotili všechna Rouskova díla a z databáze zmizeli poté, co okomentovali poslední z nich). Jako důkaz by to pravděpodobně neobstálo, je to jen takový menší průzkum, který jsem navíc prováděla před rokem (druhý díl jsem dočetla bohužel teprve nedávno), ale přeci mi nedalo to zmínit. Názor si na to udělejte sami. Já se ale domnívám, že se jedná o falešné profily, jejichž jediným účelem bylo zvednout autorovým knihám hodnocení, a pokud si pan Rousek může nechat napsat X pozitivních komentářů, tak já necítím sebemenší výčitku svědomí, že tady zanechávám několik velmi kritických. Teď už ale přejděme k věci.

BEZ SPOILERŮ: Začnu pozitivně. Co se od minulého dílu zlepšilo? Rozhodně anotace. Sice zdaleka nepatří mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale už nezní jako z Wattpadu. Dál se mi líbil samotný nápad - vesnice uprostřed lesů a tajemná monstra, jejichž původ není nikomu známý, a která unášejí místní obyvatele, zní děsivě a tajemně. Ta kostra má potenciál, který bohužel pohřbilo samotné zpracování. Také tu nově máme flashbacky, které... Nejsou zrovna záživné, ale četly se mi mnohem líp, než zbytek knihy, což mě utvrzuje v názoru, že autor by měl zůstat u er-formy a především pohledu mužských postav, jde mu to líp. Část, kde si malé dítě hraje na hrdinu, se mi docela líbila.
A tím pozitiva bohužel končí.

Postavy mají stejnou hloubku, jako v prvním díle, tudíž téměř nulovou. Nálady a emoce střídají jak na běžícím pásu, ale přitom z toho popisu žádnou z nich necítíte. Část, kde se autor snaží popsat Lillyin... asi panický záchvat(?) působí jako něco z červené knihovny, a to jsem netušila, že je něco takového vůbec možné. Děj v praxi vypadá tak, že Lilly běhá lesem mezi rozbitým autem a oběma osadami, povídá si s několika vesničany, prožívá podivné vize, a u toho se nechává fackovat rybami. Jakoukoliv napínavou scénu spolehlivě zničí rádoby vtipné komentáře, špatný styl psaní, hloupé dialogy, nebo v nejhorším případě všechno najednou.

Výběr slov se od minula taky nezlepšil. Kromě již důvěrně známých motorových ořů/kočárů tu máme mimo jiné nažloutlý objekt (slunce), mrštné zabijáky (šípy), hvízdavého větrného neposedu (vítr, překvapivě), nebo dlouhé šermující jazyky (větve stromů - ano, čtete správně).

Stejně tak jsou na tom popisy v podstatě čehokoliv, podivných slovních obratů tu najdete spoustu:
„Kolem hlavy létala zvláštní aura šumu, jež cupovala vzduch na malinkaté kousíčky."
„Útulná špeluňka byla zařízená v moderním střihu."
„Skřípot podlahy mi obletěl ušní bubínek a zanechával na něm nesmazatelnou jizvu."
„Můj kraťoučký úsměv okamžitě ztuhl. Tělo zavibrovalo žalozpěvem a pevně se semklo. Tohle není cvičení, nýbrž syrová realita. Ohyzdnost si sebejistě klátí cestu naším směrem." Tahle kombinace vět by měla dostat nějakou anticenu, málem jsem ji nerozdýchala.
„Mozek zvláštně chrčel."
„Vstřebávala jsem poslední políčka hrůzy." ????
„Ploché kameny vřískaly blahem nad mou možnou újmou."
„Otevřel pusu, aby dal slovům zvuk. Rozpohyboval jazyk a vytvářel písmena. Ten proces mě tak fascinoval, až jsem skoro zapomněla poslouchat."
„Stažené plíce znovu naboptnaly, čímž povolily ztuhlý krk."
„Z jeho slov mi ztvrdl žaludek a nepěkně v něm zabroukalo."
„Právě se nám rozevřelo satanovo dítě." Tahle věta předčila i tmu s nádechem černé barvy z minulého dílu, a to jsem si nemyslela, že je to vůbec možné.
„Biceps ukrývající děsivé tajemství."
„Kromě oplakávání mrtvých se tančilo a různě skotačilo." :DD

A mohla bych pokračovat dál a dál. Snad jen překlepů a gramatických chyb ubylo, i když se tu najdou taky.

No a úplně nejhorší byl konec. Autor ho nepokazil. On ho spláchl do záchodu, přejel sekačkou, utopil v kyselině a zbytky pro jistotu rituálně spálil. Celou dobu jsem si myslela, že Stíny mezi námi jsou navzdory nízké kvalitě aspoň o chlup lepší než Dvojí mysl, ale jakmile jsem došla na konec, objevila jsem nové dno. Jak jsem psala u prvního dílu, vždycky to může být horší, a i tentokrát bylo.

K nelogičnostem se opět dostanu u spoilerů, tohle je asi tak všechno, co potřebujete vědět, pokud teprve přemýšlíte nad tím, že si Stíny mezi námi přečtete.

(SPOILER) SPOILERY:
1. Postavy
Lilly je stejně nesnesitelná, jako v prvním díle, a to, co o sobě říká, naprosto odporuje jejím činům. Mužům ve vesnici se v jednu chvíli vysmívá, jací jsou to zbabělci, a že ona má na rozdíl od nich odvahu a všechny zachrání, později se ale vystrašeně krčí za kuchyňskou linkou a není schopna pohybu, zatímco všichni ostatní jdou do akce. Na začátku knihy tvrdí, že aby se s někým dala dohromady, musí ho napřed pořádně poznat a proklepnout si ho, ale do Chestera se zamiluje, sotva ho uvidí ve dveřích. V jednu chvíli prohlásí, že miluje odlehlá místa a přírodu, v další zjistíme, že se bojí stromů a podle bečení nepozná ovci. Říká, že má ostříží zrak, ale projde celou vesnicí, aniž by si všimla lidí v chalupách, kouře z komínů a menšího stáda. A nezměnila se ani její povrchnost - když vidí na Melvinových zádech obrovskou jizvu, samozřejmě ji hned napadne, že něco takového by nechtěla, „Jako holka už vůbec ne!"

Inteligence většinou zůstává na bodě mrazu. Ví, že Marakové, lesní monstra, mezi sebou komunikují, organizují útoky na vesnici a umí nastražit pasti, ale když se jeden dobývá do domu, prý ho napřed potřebuje vidět, aby poznala, jestli se nejedná jen o tupé zvíře. Argument, že se před domem mohl místo Maraka procházet třeba jelen, neberu, protože tou dobou už Lilly prakticky přimrzala k podlaze kvůli chladu, který Marakové šíří. Taky kope lidem do dveří, když má vedle zvonek, a pak prý doufá, že je nevyrušila :D.
Chester nenadchl ani neurazil, prostě tam byl, aby se Lilly mohla do někoho zamilovat a aby jí měl kdo pomáhat. A samozřejmě taky přepíná, jak se to zrovna hodí - třese se a křičí hrůzou, když mu Lilly vypráví o svých zážitcích, o stránku dál je to zase hrdina. Z Lilly je očividně stejně vedle, jako ona z něj, ale cením, že na konci se nerozhodl s ní odejít do města. Já bych teda balila kufry už dávno, hned jakmile by z vesnice začali záhadně mizet lidi, ale dobře, beru jako pozitivum, že se nerozhodl všechno hodit za hlavu kvůli holce, kterou sotva znal.

Melvinův osud jsem odhadla na straně 87. Skrytý "záporák," co se na konci vyzná ze svých činů, dostane redemption arc a zemře ve snaze zachránit ostatní - podobně jako posledně Luke. V minulosti se z nenávisti horlivě podílel na otravě akkrenských, přes 40 let se skrýval a nechával nevinné vesničany umírat za něco, za co mohl on, unesl Lucy a zmanipuloval tak Lilly, aby problém s Maraky vyřešila za něj, ale přesto o sobě říká, že má rád lidi :D. Taky se údajně na konci postavil Marakům čelem a projevil odvahu, což není pravda. On se s nimi šel setkat, až když věděl, že umírá a nic ho nezachrání.

Dál už zbývají asi jenom Floyd a Lloyd, (jejichž otec se jmenoval Cloyd, mimochodem) dvě úplně zbytečné a směšné postavy, které tam jsou asi jen proto, aby měl kdo umřít, nebo nevím.

Na těch ovcích z vesnice mi záleželo víc než na všech postavách dohromady a bylo mi úplně jedno, když někdo umřel. A číst "thriller," kde se nebojíte, že se postavám něco stane, v horším případě si dokonce přejete, aby zemřely, a vy už jste nemuseli dál číst jejich hloupé dialogy, je velká zábava. Způsob, jakým autor odbyl smrt vesničanů, kteří byli zasypáni šípy, tomu nepomáhá. Prostě umřelo X lidí a vy si toho skoro nevšimnete. Jen si na konci přečtete, že se kromě jejich oplakávání tančilo a skotačilo :D.

(SPOILER) 2. Marakové
Stvoření se žlutýma očima a velkými drápy, která se nenechají zahlédnout, šíří kolem sebe mráz a umějí napodobit lidský hlas. Děsivá představa, že? Neironicky. Musím říct, že scéna, kdy se Lilly skrývá na dosah od Maraka, který vzápětí přejde z vrčení do dokonalé napodobeniny lidského hlasu, by byla, nebýt těch špatných popisů "napětí," docela mrazivá. Nápad se mi líbí a upřímně mě zajímalo, jak vlastně Marakové vznikli, protože jsem na to nemohla přijít. A nepřijdete na to nejspíš ani vy, protože takovou hloupost prostě nevymyslíte.

Máme tu totiž dvě osady, tu, ve které se odehrává většina příběhu a jejíž jméno mi není známo, a Akkren, vylidněnou vesnici, kam se všichni bojí vkročit. No a před lety se obyvatelé těchto dvou vesnic neměli příliš v lásce. A když říkám „neměli příliš v lásce," myslím tím, že akkrenští vyvraždili těm prvním ovce, na což oni reagovali tak, že si nechali dovézt chemikálii, o níž nevěděli, co je zač, a nalili jim to do studny se záměrem je mírně přiotrávit. Jenže akkrenští se místo toho proměnili v Maraky a rozhodli se pomstít. Kromě výše zmíněných schopností taky umějí vzkřísit mrtvé a jejich slabinou je alkohol. Na konci příběhu, když zabijí Melvina, posledního muže, který se podílel na jejich otravě, se prostě rozplynou, protože pomsta byla dokonána.

A) Co to sakra je?
B) Jakého idiota napadne někomu otrávit studnu, navíc když ani neví, co do ní lije?
C) To nikoho nezajímalo, že v té vesnici jsou třeba i děti? Nebo je taky nenáviděli?
D) Tu látku jim někdo dodal, takže v tomhle světě teď existuje chemikálie, která proměňuje lidi v příšery schopné oživovat mrtvoly.
E) Pokud vím, akkrenské proměnila ta chemikálie, ne žádná kletba, takže jak může fungovat nějaké "vysvobození" na základě dokonané pomsty? Leda že by ke správnému působení té látky byla potřeba zdravá dávka sousedské nenávisti, aby vznikl ten magický efekt, ale to jsem z knihy bohužel nevyčetla. Mám pocit, že si tady autor uvědomil, že si pěkně zavařil, když dal Marakům schopnost oživovat mrtvé, tak se jich prostě potřeboval rychle zbavit a hodil tam to první, co ho napadlo.
F) Alkohol jako slabinu už radši ani nekomentuju, protože v příběhu to stejně nemá pořádný význam. Maxwell na to přišel náhodou a Lilly toho využila jednou, když už stejně bylo pozdě. Ve finále Maraky ani neporazila, jim šlo prostě o zabití Melvina, což se jim nakonec podařilo. A pak zmizeli.

Kromě toho taky nechápu, proč hned při prvním útoku, který vidíme, Marakové očividně berou za kliku a zkoušejí otevřít dveře, ale později, když narazí na jedny zavřené, do nich jenom škrábou a pak to vzdají a odejdou, ale to už je ve srovnání se vším nahoře maličkost.

(SPOILER) 3. Nelogičnosti, hlouposti a další perly
Mojí oblíbenou "kapitolou" je Lilly a krev :D. Naše hlavní hrdinka totiž po jednom pohledu sebevědomě prohlásí, že krev u auta patří Lucy, a když poté vejde do akkrenské školy a spatří na zemi další šmouhu, říká věci typu:
„To je krev... Přesně taková sem vedla zvenku!"
„Nebylo třeba dumat - je stejná jako ta venku."
„Asi Lucyina. Podobala se té u auta."

Lilly, ta krev je červená a mokrá, úplně stejně by krvácel kdokoliv jiný :D. A nejlepší na tom je, že naše forenzní analytička zažije největší šok, když zjistí, že krev ve skutečnosti nepatřila Lucy, ale lesní zvěři.

Dále Lilly sjede po zadku blátivý lesní svah, brzdí při tom rukama i nohama, ale není ani odřená a o stránku dál si v tom kompletně zašpiněném oblečení bez problémů sedne na pohovku. Taky se po zádech zřítí se žebříkem a zůstane pod ním ležet, ale nic jí není, stejně tak když sletí z útesu do jezera. Mimochodem, zajímalo by mě, jak vypadá Lillyina zdravotní karta, protože podle všeho má ztvrdlé svaly, křehkou kostru, obočí schopné stočit se do spirály, když přivře oči, umí je používat jako teleskop a na ušním bubínku má nesmazatelnou jizvu. A zmínila jsem se, že poté, co spadne do toho jezera a je naprosto promočená, uschne na sluníčku za pouhých 15 minut? Mimochodem, celá ta kapitola s jezerem je bizár od začátku do konce. Boxerský zápas Lilly s rybou předčil dokonce i scénu z Dvojí mysli, kde Lilly vypadne z okna.

Ale pojďme pryč od Lilly. Lloyd v akkrenské škole spustí past, která vystřelí tuším asi 20 šípů, on mezi nimi "tančí" a trefí ho jenom dva. Umře, až když omylem spustí ještě další past. Blbost. A když už jsem u toho, v téhle škole najdeme tajnou chodbu, která prý umožňovala zakladatelům nepozorovaně se dostat z jednoho konce budovy na druhý. Připomínám, že je to obyčejná vesnická základka, ne Bradavice.

Když se vrátím na začátek, hned v prologu dva muži sprintují sněhovou závějí, která jim sahá až po hrudník, což pochybuji, že by zvládli. Je těžké brodit se sněhem, už když jste v něm po kolena, natož po hruď.

Pak tady máme strom, který se napřed zjeví Lilly ve snu, následně prý přes noc vyroste ve vesnici a větvemi ukazuje na místo, kde se skrývá Lucy. Jsem jakž takž ochotná se smířit s tím, že Lilly je nějaké médium a proto má ty divné vize, něco podobného bylo i v prvním dílu. Takže chápu, že ten strom viděla ve snu, to ale nevysvětluje, jak mohl opravdu přes noc vyrůst ve vesnici.

A v neposlední řadě je tu Lucyin únos. Ten měl na svědomí Melvin a mě by zajímalo, jak to dokázal. Chronologicky totiž holky nabourají, Lilly jde sehnat pomoc do vesnice a tam potká jak Melvina, tak Chestera. Potom se Lilly vrátí s Chesterem k autu, ale Lucy už je pryč. Jak to Melvin stihl?

A) Buď číhal ve křoví, když holky bouraly, a unesl Lucy hned, jak Lilly odešla. V tom případě by se s Lucy přes rameno musel nějak dostat do vesnice dřív než Lilly, která celou cestu běžela.
B) Nebo se o nich dozvěděl, až když mu Lilly zaklepala na dveře, což zase znamená, že musel počkat, až se Chesterem vydají pryč, a pak se nějak dostat k autu a zase zpátky dřív než oni. Zatímco v lese kolem se potulovali Marakové. Nevím, ať už to bylo jakkoliv, přijde mi zvláštní, že to stihl.

Našly by se ještě další věci, které bych ke Stínům mezi námi mohla říct, ale myslím, že jsem nad nimi vyplýtvala už dost času. Musím říct, že jsem se nad některými špatnými částmi vážně bavila, ale když jsem pak v půl jedné ráno četla ten hrozný konec, v hluboké krizi z toho, že něco takového schválilo nakladatelství, bylo mi spíš do pláče. Posledních 35 stran jsem četla tři a tři čtvrtě hodiny, protože na každou padla tuna lepíků s poznámkami.

Moje konečné hodnocení nejspíš nikoho nepřekvapí.

Bohužel - jeden velký přehmat.
Nalákala mě zajímavá anotace a také docela vysoké zdejší hodnocení, ale tohle sem snad nějakým omylem zabloudilo ze sekce literatury pro mládež.
Mizení lidí, podivná vesnice, tajemné a neidentifikovatelné „stíny“ – atributy hororu sice splněny, ale ta forma, postavy ???
Tohle se ani s nadhledem, že se jedná o horor, brát vážně opravdu nedalo.
Nesmyslné a naprosto nedůvěryhodné chování téměř všech postav ve mně vyvolávalo spíš smích, než abych cítila nějaké napětí, či dokonce strach, k tomu spousta neuvěřitelně hloupých dialogů (za všechny aspoň jeden…často se opakující: „Čí to byla krev?..Možná Lucyina. Podobala se té u auta.“)…prostě z éry akčních superhrdinek jsem už asi opravdu vyrostla.
Hvězdičkami raději nehodnotím, protože jen velmi nerada dávám odpady (a docela nedávno jsem se jednomu žánrově i dějově podobnému nevyhnula) a i jedna hvězda je za mě v tomto případě asi hodně. Ale chápu, že je to asi věc vkusu (a možná i věku). Anebo jsem četla úplně jinou knihu…

31.10.2022

Po souboji s vnitřním hlasem knihu zahodit už po přečtení prologu jsem se dostala k nějaké třicáté straně. To jsem knihu chtěla už jen vrátit do knihovny. :⁠-⁠)
Jednu hvězdu si tentokrát uděluji především sama sobě za sílu knížku dočíst... A za obálku, řekněme. :⁠-⁠)

Respektuji, že se každému líbí něco jiného. Ale!
Vážně se divím tak vysokému hodnocení... Celé mi to připadá až trapné, postavy v knize nesympatické, jejich jednání rozporuplné.
Slovní obraty autora nechápu a žasnu téměř na každé stránce, co všechno je schopen vymyslet.
Absurdní. Naivní. Trapné - opět.

Omlouvám se, ale souhlasím s názorem, že autorův styl psaní bych spíš přiřadila k žákovi základní školy.
Spisovatel ve mně nedokázal vybudovat špetku napětí. Jeho rádoby lyrické popisy jsou úplně mimo. Není strana, kde by mě něco opravdu nezarazilo a neprotočila bych oči.

To, jak pojal uvažování mladé dívky, mi navozuje pocit, že o tom neví ani ň. Hrozně si protiřečí - hlavní hrdinka se na jedné řádce odhodlaně chystá k akčnímu kroku, vzápětí (nejdéle o dva odstavce dále) se hroutí, jak to nezvládne, zároveň nezapomíná zmínit svůj zevnějšek a podobné nesmysly (spadla do jezera, přemohla obrovskou dravou rybu, která jí šla "po krku" a ona myslí na to, že její vlasy spasí jen horká voda a šampon).
A tak je to celou dobu... A přesto jsem si na tento neohrabaný styl psaní nezvykla. Proto si, podle mě, spousta čtenářů k této postavě nedokáže vytvořit vztah.

Abych jen nekritizovala, měla bych i něco pochválit. Jenže ať přemýšlím, jak chci, asi na nic nepřijdu. Tak zmíním aspoň překlep, co mě pobavil: Maxwella to však rozhonilo. (str. 192). :⁠-⁠)

Díky, od tohoto autora si další knihy nechám ujít. Těším se na další četbu čehokoliv jiného. Snad budu mít šťastnější ruku při výběru a nenechám se "nachytat" pochvalnými recenzemi.

Tady jsem si nebrala servítky. Nikoho jsem nechtěla urazit, ale sáhla jsem po knize právě kvůli vysokému hodnocení. A podle mě to zkrátka neodpovídá. ;⁠-⁠)

22.09.2022

První co mě u téhle knihy napadlo jako první bylo, že hlavní hrdinka mi asi nesedne a nepletla jsem se. To byla prostě kravka a super women :D. trvalo mi celkem dlouho než jsem knihu dočetla. Přišla mi v určitých věcech taková hrozně uspěchaná. Vůbec to ale nebylo špatné čtení, spíš si myslím, že zrovna nebyla vhodná chvíle na takovou knihhu. Určitě si přečtu ještě i ty další knihy.

Tuto knihu jsem četl hned po dvojí mysli a nedokážu usoudit která je lepší. Byl jsem napnutý až do konce a nemohl jsem přestat číst doporučuji!

24.01.2022

Tak to bylo dost dobrý. Napnutá jsem byla až do samého konce. Hlavní hrdinka mi občas lezla na nervy ale celkově super napětí v příběhu.

28.12.2021

Pokud bych měl označit nějaký literární počin za brakovou literaturu, směle označím za takový právě tento.
Úvod celého příběhu je zavádějící, protože po pár stránkách se stočí do změti zvláštností a nakonec do jednoduchosti, která vlastně ani nepřekvapí.
Všudypřítomný "humor" posouvá román ještě o patro níže, o hlavní hrdince ani nemluvě.
Fantaskní prostředí je sice nehostinné, ale předpokládanou hrůzu nenavozuje a zvolený jazyk žánrově nezapadá.
Rozhodně oceňuji snahu autora stvořit neotřelou zápletku, ale na druhou stranu musím uvést, že se záměr hrubě nepovedl.
A navíc... Nabídnout závěr orámovaný červenou knihovnou?
Spisovatel by měl znát svoje příznivce osobně. Protože si myslím, že jich nemůže být mnoho...

03.08.2021

Autorův styl nepatří k těm, které označujeme termínem "čtivý". Je vidět,že se potřebuje vypsat. Určitý potenciál tam je,ale zatím spíš průměr.Hvězdičku navíc dàvám za to, že jde o českého autora a za snahu.

17.03.2021

Anotace zněla skvěle a opravdu jsem se na tuhle knížku těšila. O to víc mě zklamalo, že mi nesedla. Největší problém jsem měla s hlavní hrdinkou, která mi byla nesympatická. Absolutně nic jsem ji nevěřila a její myšlenkové pochody mi často nedávaly smysl. Velký problém byl, že jsem si neoblíbila v podstatě žádnou z postav, takže mi bylo úplně ukradené, co se s nimi během příběhu stane.
Dalším problémem pro mě byl styl psaní autora. Dělalo mi problém se začíst. V některých částech mi přišel děj i hrozně zdlouhavý, že jsem měla nutkání přeskakovat odstavce, jen abych to už měla za sebou.
Naopak se mi zase hodně líbilo prostředí, ve kterém se příběh odehrává, to bylo super. A líbily se mi i deníkové zápisky, a to jak autor prolínal přítomnost s minulostí a celý příběh do sebe krásně zapadal.
Knížka není špatná. Viděla jsem na ni i spoustu pozitivních recenzí, jen mně osobně prostě nesedla.

16.03.2021

No upřímně mi knihu přečíst trvalo celkem dlouho. Lilly mi ze začátku přišla strašně protivná, furt nějaký problém.. zhruba v polovině knihy jsem začala být napnutá a nemohla jsem se dočkat, co se to skrývá ve vesnici za záhadu. Hodnotím pozitivně námět a rozuzlení. Myslím že Martin Rousek má potenciál pro další knihy.

06.03.2021

Strašně napínavá knížka. Konec ani nekomentuji, protože tohle jsem na české scéně opravdu nečekal... Neuvěřitelně promyšlené a vy jenom koukáte, jak to do sebe všechno zapadá. Postavy jsem si oblíbil a hlavní hrdinku obzvlášť.

06.03.2021

Zajímavý děj, jako fantasy dobrý. Konec opravdu překvapil. Já jsem v celku spokojená.

05.03.2021

Anotace této knihy mě neskutečně zaujala, příběh samotný už bohužel moc ne. Hlavní hrdinka mi vůbec nesedla, povětšinou jsem nerozuměla jejímu chování a myšlenkovým pochodům, které mi jednoduše nebyly blízké. Také mi přišla až příliš odvážná, zatímco muži z vesnice byli v porovnání s ní strachy bez sebe - se zlem, jež vesnici sužovalo, se potýkali x let, ale musela přijít blonďatá měšťačka, aby se věci konečně daly nějak do pohybu, což šlo najednou ráz naráz. Místy to bylo více úsměvné než strašidelné, připomínalo mi to spíše takovou pohádku. Samotné vyústění mě zaskočilo, bohužel ne v tom dobrém slova smyslu, připadalo mi to až moc nereálné. Nejvíc mi však vadil autorův jazyk, který mě rušil i u Síly hlasu. Spousta formulací je taková až poetická, což se dle mého názoru do thrilleru úplně nehodí.
Knihu bych doporučila lidem pod 20 let, kteří thrillery běžně nečtou a rádi by sáhli po nějakém, jenž je zaujme, ale nebude děsit :)

02.02.2021

Způsob psaní mi bohužel vůbec nesedl. A díky tomu jsem knihu odložil. Měl jsem opravdu velká očekávání i díky % tady. Ale bohužel, se kniha nečte vůbec dobře. Už prolog, který by vás měl chytit a navnadit na zbytek knihy díky tomu působí dost kostrbatě a napětí mu chybí.

05.01.2021

Kniha mě ihned pohltila svou temnou a záhadnou atmosférou,kterou já u knih prostě mohu! Knihu jsem četla sice delší dobu,protože máme poslední dobou strašně věcí do školy a času na čtení mám tím pádem méně ,alespoň jsem mě kniha udržovala delší dobu v napětí . Velice obdivuji autora, za to ,že má tak skvělou fantasii,protože ten knižní svět byl vážně skvěle promyšlený do detailů a všemožných spojitostí,které do sebe skvěle zapadaly. Na atmosféře knihy a tomu skvělému světu , který mě ihned vtrhl do příběhu nemohu nic vytknout.
__
Děj byl plný napětí,některé události jsem sice předvídala,ale těch zvratů tam bylo mnohem více a jakmile jsou v knize zvraty, tak to prostě mohu! A pokud by mě mělo něco v knize nudit,tak to bylo doopravdy jen pár pasáží,kde se skoro nic nedělo,ale těch tam bylo vážně minimálně a nijak to neubírá knize na kvalitě. Vyskytovalo se zde dost zvratů za sebou a příběh skončil uzavřeně, což je také jedno velké plus. Všechny otázky,které jsem si v průběhu čtení kladla mi byly na konci příběhu zodpovězeny a já jsem byla spokojená,protože těch záhad byl v příběhu vážně nespočet. Hlavně co vše stojí za těmi tajemnými stíny,které neustále škodily obyvatelem vesnice,ve které se příběh odehrával. Měla jsem pár hypotéz,ale nakonec to skončilo úplně jinak.
__
Styl psaní autora mi velice sedlo,protože mám ráda když jsou věty takové originální,nebo květnaté-nevím jak to vysvětlit,ale snad mě chápete.
__
Hlavní postavu jsem si též celkem oblíbila z jednoho důvodu- byla odhodlaná jít do všeho po hlavě a nezalekla se žádné překážky , byla neskutečně statečná.
__
Knihu Vám mohu vřele doporučit,pokud zbožňujete jako já knihy s temnou, místy i depresivní a záhadnou atmosférou .

28.10.2020

Tento příběh mě neskutečně zaujal a to nejen svou čtivostí, ale i dokonale promyšleným světem. Hlavní hrdinka mi neskutečně přirostla k srdci a i některé vedlejší postavy jsem si zamilovala. Taky mě tady bavily zvraty, které jsem nikdy nečeka a vždycky mě hodně překvapily.