• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Martin Rousek

Stíny mezi námi

„Navzdory zklamání z Dvojí mysli jsem se rozhodla pustit i do Stínů mezi námi. Proč? Předpokládala jsem, že v lepším případě dojde k nějakému pokroku, třeba bude znát, že se autor vypsal a příběh nebude tak strašný, v horším případě to dopadne úplně stejně, ale přinejmenším se u toho pobavím. Překvapivě tu došlo k posunu do obou směrů - tentokrát dokonce budu schopná vyjmenovat nějaká pozitiva, protože jsem našla pár částí, které nebyly tak špatné, ale naopak jsem taky objevila spoustu věcí, které svou hrůzností předčily všechno z prvního dílu. Možná někdo namítne, že není třeba kvůli tomu znovu psát tak dlouhý komentář (respektive několik), a v tom případě bych se s vámi ráda o něco podělila: Po dočtení Dvojí mysli jsem si lámala hlavu nad tím, jak je možné, že má tak vysoké hodnocení (tehdy kolem 90%), a tak jsem se rozhodla projít si všechny uživatele, kteří zanechali u prvního dílu komentář s pětihvězdičkovým hodnocením. Tuším, že jsem nakonec neprošla jenom tu nejstarší stranu. A světe, div se, našla jsem mezi nimi celkem 19 profilů, které mi připadaly přinejmenším podezřelé. Téměř všechny z nich byly založeny méně než týden po sobě, žádný neměl v seznamu přečtených více než 24 knih (obvykle jich bylo kolem 15), a celkem 14 z nich bylo naposledy aktivní v den, kdy zanechali příspěvek u některé z Rouskových knih (většinou tímhle způsobem hodnotili všechna Rouskova díla a z databáze zmizeli poté, co okomentovali poslední z nich). Jako důkaz by to pravděpodobně neobstálo, je to jen takový menší průzkum, který jsem navíc prováděla před rokem (druhý díl jsem dočetla bohužel teprve nedávno), ale přeci mi nedalo to zmínit. Názor si na to udělejte sami. Já se ale domnívám, že se jedná o falešné profily, jejichž jediným účelem bylo zvednout autorovým knihám hodnocení, a pokud si pan Rousek může nechat napsat X pozitivních komentářů, tak já necítím sebemenší výčitku svědomí, že tady zanechávám několik velmi kritických. Teď už ale přejděme k věci. BEZ SPOILERŮ: Začnu pozitivně. Co se od minulého dílu zlepšilo? Rozhodně anotace. Sice zdaleka nepatří mezi ty nejlepší, jaké jsem kdy četla, ale už nezní jako z Wattpadu. Dál se mi líbil samotný nápad - vesnice uprostřed lesů a tajemná monstra, jejichž původ není nikomu známý, a která unášejí místní obyvatele, zní děsivě a tajemně. Ta kostra má potenciál, který bohužel pohřbilo samotné zpracování. Také tu nově máme flashbacky, které... Nejsou zrovna záživné, ale četly se mi mnohem líp, než zbytek knihy, což mě utvrzuje v názoru, že autor by měl zůstat u er-formy a především pohledu mužských postav, jde mu to líp. Část, kde si malé dítě hraje na hrdinu, se mi docela líbila. A tím pozitiva bohužel končí. Postavy mají stejnou hloubku, jako v prvním díle, tudíž téměř nulovou. Nálady a emoce střídají jak na běžícím pásu, ale přitom z toho popisu žádnou z nich necítíte. Část, kde se autor snaží popsat Lillyin... asi panický záchvat(?) působí jako něco z červené knihovny, a to jsem netušila, že je něco takového vůbec možné. Děj v praxi vypadá tak, že Lilly běhá lesem mezi rozbitým autem a oběma osadami, povídá si s několika vesničany, prožívá podivné vize, a u toho se nechává fackovat rybami. Jakoukoliv napínavou scénu spolehlivě zničí rádoby vtipné komentáře, špatný styl psaní, hloupé dialogy, nebo v nejhorším případě všechno najednou. Výběr slov se od minula taky nezlepšil. Kromě již důvěrně známých motorových ořů/kočárů tu máme mimo jiné nažloutlý objekt (slunce), mrštné zabijáky (šípy), hvízdavého větrného neposedu (vítr, překvapivě), nebo dlouhé šermující jazyky (větve stromů - ano, čtete správně). Stejně tak jsou na tom popisy v podstatě čehokoliv, podivných slovních obratů tu najdete spoustu: „Kolem hlavy létala zvláštní aura šumu, jež cupovala vzduch na malinkaté kousíčky." „Útulná špeluňka byla zařízená v moderním střihu." „Skřípot podlahy mi obletěl ušní bubínek a zanechával na něm nesmazatelnou jizvu." „Můj kraťoučký úsměv okamžitě ztuhl. Tělo zavibrovalo žalozpěvem a pevně se semklo. Tohle není cvičení, nýbrž syrová realita. Ohyzdnost si sebejistě klátí cestu naším směrem." Tahle kombinace vět by měla dostat nějakou anticenu, málem jsem ji nerozdýchala. „Mozek zvláštně chrčel." „Vstřebávala jsem poslední políčka hrůzy." ???? „Ploché kameny vřískaly blahem nad mou možnou újmou." „Otevřel pusu, aby dal slovům zvuk. Rozpohyboval jazyk a vytvářel písmena. Ten proces mě tak fascinoval, až jsem skoro zapomněla poslouchat." „Stažené plíce znovu naboptnaly, čímž povolily ztuhlý krk." „Z jeho slov mi ztvrdl žaludek a nepěkně v něm zabroukalo." „Právě se nám rozevřelo satanovo dítě." Tahle věta předčila i tmu s nádechem černé barvy z minulého dílu, a to jsem si nemyslela, že je to vůbec možné. „Biceps ukrývající děsivé tajemství." „Kromě oplakávání mrtvých se tančilo a různě skotačilo." :DD A mohla bych pokračovat dál a dál. Snad jen překlepů a gramatických chyb ubylo, i když se tu najdou taky. No a úplně nejhorší byl konec. Autor ho nepokazil. On ho spláchl do záchodu, přejel sekačkou, utopil v kyselině a zbytky pro jistotu rituálně spálil. Celou dobu jsem si myslela, že Stíny mezi námi jsou navzdory nízké kvalitě aspoň o chlup lepší než Dvojí mysl, ale jakmile jsem došla na konec, objevila jsem nové dno. Jak jsem psala u prvního dílu, vždycky to může být horší, a i tentokrát bylo. K nelogičnostem se opět dostanu u spoilerů, tohle je asi tak všechno, co potřebujete vědět, pokud teprve přemýšlíte nad tím, že si Stíny mezi námi přečtete.“... celý text
— NaturalKiller_c

---

Stíny mezi námi

„SPOILERY: 1. Postavy Lilly je stejně nesnesitelná, jako v prvním díle, a to, co o sobě říká, naprosto odporuje jejím činům. Mužům ve vesnici se v jednu chvíli vysmívá, jací jsou to zbabělci, a že ona má na rozdíl od nich odvahu a všechny zachrání, později se ale vystrašeně krčí za kuchyňskou linkou a není schopna pohybu, zatímco všichni ostatní jdou do akce. Na začátku knihy tvrdí, že aby se s někým dala dohromady, musí ho napřed pořádně poznat a proklepnout si ho, ale do Chestera se zamiluje, sotva ho uvidí ve dveřích. V jednu chvíli prohlásí, že miluje odlehlá místa a přírodu, v další zjistíme, že se bojí stromů a podle bečení nepozná ovci. Říká, že má ostříží zrak, ale projde celou vesnicí, aniž by si všimla lidí v chalupách, kouře z komínů a menšího stáda. A nezměnila se ani její povrchnost - když vidí na Melvinových zádech obrovskou jizvu, samozřejmě ji hned napadne, že něco takového by nechtěla, „Jako holka už vůbec ne!" Inteligence většinou zůstává na bodě mrazu. Ví, že Marakové, lesní monstra, mezi sebou komunikují, organizují útoky na vesnici a umí nastražit pasti, ale když se jeden dobývá do domu, prý ho napřed potřebuje vidět, aby poznala, jestli se nejedná jen o tupé zvíře. Argument, že se před domem mohl místo Maraka procházet třeba jelen, neberu, protože tou dobou už Lilly prakticky přimrzala k podlaze kvůli chladu, který Marakové šíří. Taky kope lidem do dveří, když má vedle zvonek, a pak prý doufá, že je nevyrušila :D. Chester nenadchl ani neurazil, prostě tam byl, aby se Lilly mohla do někoho zamilovat a aby jí měl kdo pomáhat. A samozřejmě taky přepíná, jak se to zrovna hodí - třese se a křičí hrůzou, když mu Lilly vypráví o svých zážitcích, o stránku dál je to zase hrdina. Z Lilly je očividně stejně vedle, jako ona z něj, ale cením, že na konci se nerozhodl s ní odejít do města. Já bych teda balila kufry už dávno, hned jakmile by z vesnice začali záhadně mizet lidi, ale dobře, beru jako pozitivum, že se nerozhodl všechno hodit za hlavu kvůli holce, kterou sotva znal. Melvinův osud jsem odhadla na straně 87. Skrytý "záporák," co se na konci vyzná ze svých činů, dostane redemption arc a zemře ve snaze zachránit ostatní - podobně jako posledně Luke. V minulosti se z nenávisti horlivě podílel na otravě akkrenských, přes 40 let se skrýval a nechával nevinné vesničany umírat za něco, za co mohl on, unesl Lucy a zmanipuloval tak Lilly, aby problém s Maraky vyřešila za něj, ale přesto o sobě říká, že má rád lidi :D. Taky se údajně na konci postavil Marakům čelem a projevil odvahu, což není pravda. On se s nimi šel setkat, až když věděl, že umírá a nic ho nezachrání. Dál už zbývají asi jenom Floyd a Lloyd, (jejichž otec se jmenoval Cloyd, mimochodem) dvě úplně zbytečné a směšné postavy, které tam jsou asi jen proto, aby měl kdo umřít, nebo nevím. Na těch ovcích z vesnice mi záleželo víc než na všech postavách dohromady a bylo mi úplně jedno, když někdo umřel. A číst "thriller," kde se nebojíte, že se postavám něco stane, v horším případě si dokonce přejete, aby zemřely, a vy už jste nemuseli dál číst jejich hloupé dialogy, je velká zábava. Způsob, jakým autor odbyl smrt vesničanů, kteří byli zasypáni šípy, tomu nepomáhá. Prostě umřelo X lidí a vy si toho skoro nevšimnete. Jen si na konci přečtete, že se kromě jejich oplakávání tančilo a skotačilo :D.“... celý text
— NaturalKiller_c

---

Stíny mezi námi

„2. Marakové Stvoření se žlutýma očima a velkými drápy, která se nenechají zahlédnout, šíří kolem sebe mráz a umějí napodobit lidský hlas. Děsivá představa, že? Neironicky. Musím říct, že scéna, kdy se Lilly skrývá na dosah od Maraka, který vzápětí přejde z vrčení do dokonalé napodobeniny lidského hlasu, by byla, nebýt těch špatných popisů "napětí," docela mrazivá. Nápad se mi líbí a upřímně mě zajímalo, jak vlastně Marakové vznikli, protože jsem na to nemohla přijít. A nepřijdete na to nejspíš ani vy, protože takovou hloupost prostě nevymyslíte. Máme tu totiž dvě osady, tu, ve které se odehrává většina příběhu a jejíž jméno mi není známo, a Akkren, vylidněnou vesnici, kam se všichni bojí vkročit. No a před lety se obyvatelé těchto dvou vesnic neměli příliš v lásce. A když říkám „neměli příliš v lásce," myslím tím, že akkrenští vyvraždili těm prvním ovce, na což oni reagovali tak, že si nechali dovézt chemikálii, o níž nevěděli, co je zač, a nalili jim to do studny se záměrem je mírně přiotrávit. Jenže akkrenští se místo toho proměnili v Maraky a rozhodli se pomstít. Kromě výše zmíněných schopností taky umějí vzkřísit mrtvé a jejich slabinou je alkohol. Na konci příběhu, když zabijí Melvina, posledního muže, který se podílel na jejich otravě, se prostě rozplynou, protože pomsta byla dokonána. A) Co to sakra je? B) Jakého idiota napadne někomu otrávit studnu, navíc když ani neví, co do ní lije? C) To nikoho nezajímalo, že v té vesnici jsou třeba i děti? Nebo je taky nenáviděli? D) Tu látku jim někdo dodal, takže v tomhle světě teď existuje chemikálie, která proměňuje lidi v příšery schopné oživovat mrtvoly. E) Pokud vím, akkrenské proměnila ta chemikálie, ne žádná kletba, takže jak může fungovat nějaké "vysvobození" na základě dokonané pomsty? Leda že by ke správnému působení té látky byla potřeba zdravá dávka sousedské nenávisti, aby vznikl ten magický efekt, ale to jsem z knihy bohužel nevyčetla. Mám pocit, že si tady autor uvědomil, že si pěkně zavařil, když dal Marakům schopnost oživovat mrtvé, tak se jich prostě potřeboval rychle zbavit a hodil tam to první, co ho napadlo. F) Alkohol jako slabinu už radši ani nekomentuju, protože v příběhu to stejně nemá pořádný význam. Maxwell na to přišel náhodou a Lilly toho využila jednou, když už stejně bylo pozdě. Ve finále Maraky ani neporazila, jim šlo prostě o zabití Melvina, což se jim nakonec podařilo. A pak zmizeli. Kromě toho taky nechápu, proč hned při prvním útoku, který vidíme, Marakové očividně berou za kliku a zkoušejí otevřít dveře, ale později, když narazí na jedny zavřené, do nich jenom škrábou a pak to vzdají a odejdou, ale to už je ve srovnání se vším nahoře maličkost.“... celý text
— NaturalKiller_c

---

---

Stíny mezi námi

„3. Nelogičnosti, hlouposti a další perly Mojí oblíbenou "kapitolou" je Lilly a krev :D. Naše hlavní hrdinka totiž po jednom pohledu sebevědomě prohlásí, že krev u auta patří Lucy, a když poté vejde do akkrenské školy a spatří na zemi další šmouhu, říká věci typu: „To je krev... Přesně taková sem vedla zvenku!" „Nebylo třeba dumat - je stejná jako ta venku." „Asi Lucyina. Podobala se té u auta." Lilly, ta krev je červená a mokrá, úplně stejně by krvácel kdokoliv jiný :D. A nejlepší na tom je, že naše forenzní analytička zažije největší šok, když zjistí, že krev ve skutečnosti nepatřila Lucy, ale lesní zvěři. Dále Lilly sjede po zadku blátivý lesní svah, brzdí při tom rukama i nohama, ale není ani odřená a o stránku dál si v tom kompletně zašpiněném oblečení bez problémů sedne na pohovku. Taky se po zádech zřítí se žebříkem a zůstane pod ním ležet, ale nic jí není, stejně tak když sletí z útesu do jezera. Mimochodem, zajímalo by mě, jak vypadá Lillyina zdravotní karta, protože podle všeho má ztvrdlé svaly, křehkou kostru, obočí schopné stočit se do spirály, když přivře oči, umí je používat jako teleskop a na ušním bubínku má nesmazatelnou jizvu. A zmínila jsem se, že poté, co spadne do toho jezera a je naprosto promočená, uschne na sluníčku za pouhých 15 minut? Mimochodem, celá ta kapitola s jezerem je bizár od začátku do konce. Boxerský zápas Lilly s rybou předčil dokonce i scénu z Dvojí mysli, kde Lilly vypadne z okna. Ale pojďme pryč od Lilly. Lloyd v akkrenské škole spustí past, která vystřelí tuším asi 20 šípů, on mezi nimi "tančí" a trefí ho jenom dva. Umře, až když omylem spustí ještě další past. Blbost. A když už jsem u toho, v téhle škole najdeme tajnou chodbu, která prý umožňovala zakladatelům nepozorovaně se dostat z jednoho konce budovy na druhý. Připomínám, že je to obyčejná vesnická základka, ne Bradavice. Když se vrátím na začátek, hned v prologu dva muži sprintují sněhovou závějí, která jim sahá až po hrudník, což pochybuji, že by zvládli. Je těžké brodit se sněhem, už když jste v něm po kolena, natož po hruď. Pak tady máme strom, který se napřed zjeví Lilly ve snu, následně prý přes noc vyroste ve vesnici a větvemi ukazuje na místo, kde se skrývá Lucy. Jsem jakž takž ochotná se smířit s tím, že Lilly je nějaké médium a proto má ty divné vize, něco podobného bylo i v prvním dílu. Takže chápu, že ten strom viděla ve snu, to ale nevysvětluje, jak mohl opravdu přes noc vyrůst ve vesnici. A v neposlední řadě je tu Lucyin únos. Ten měl na svědomí Melvin a mě by zajímalo, jak to dokázal. Chronologicky totiž holky nabourají, Lilly jde sehnat pomoc do vesnice a tam potká jak Melvina, tak Chestera. Potom se Lilly vrátí s Chesterem k autu, ale Lucy už je pryč. Jak to Melvin stihl? A) Buď číhal ve křoví, když holky bouraly, a unesl Lucy hned, jak Lilly odešla. V tom případě by se s Lucy přes rameno musel nějak dostat do vesnice dřív než Lilly, která celou cestu běžela. B) Nebo se o nich dozvěděl, až když mu Lilly zaklepala na dveře, což zase znamená, že musel počkat, až se Chesterem vydají pryč, a pak se nějak dostat k autu a zase zpátky dřív než oni. Zatímco v lese kolem se potulovali Marakové. Nevím, ať už to bylo jakkoliv, přijde mi zvláštní, že to stihl. Našly by se ještě další věci, které bych ke Stínům mezi námi mohla říct, ale myslím, že jsem nad nimi vyplýtvala už dost času. Musím říct, že jsem se nad některými špatnými částmi vážně bavila, ale když jsem pak v půl jedné ráno četla ten hrozný konec, v hluboké krizi z toho, že něco takového schválilo nakladatelství, bylo mi spíš do pláče. Posledních 35 stran jsem četla tři a tři čtvrtě hodiny, protože na každou padla tuna lepíků s poznámkami. Moje konečné hodnocení nejspíš nikoho nepřekvapí.“... celý text
— NaturalKiller_c

---

Dvojí mysl

„Spoiler v textu označen, takže v klidu můžete číst. Musím přiznat, že poprvé ve svém životě dávám hodnocení "odpad". A jak vlastně začít tuhle recenzi? Vždycky, doopravdy vždycky se snažím na knize, co se mi nelíbila vyzdvihnout něco hezkého či co mě zaujalo, něco s čím se dá pracovat do budoucna nebo zajímavou myšlenku. Jenže já fakt nic nemám, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak nic nemohu najít. Jediné pozitivum této knihy vidím v tom, že měla jen 232 stran, takže čtenáři nemuseli trpět déle. Ráda bych tu vyjádřila veškeré své myšlenky, které mě napadaly v průběhu čtení a po dočtení, ale myslím, že taková recenze by vydala možná i na více stran než samotná kniha. Tak to zkusím stručně! 1) Žánrové zařazení Jakožto poměry milovník thrilleru a odpůrce hororů jsem měla trochu obavy, aby nebyla kniha až moc strašidelná, nakonec se ukázalo, že mě strašila naprosto jiným způsobem! Thriller od této knihy doopravdy nečekejte, spíš by se to dalo nazvat jako výsměch thrillerům všeobecně. Autor nedrží správnou gradaci a případnou strašidelnost příběhu, protože do vážných situaci vnáší rádoby vtipné poznámky a myšlenky o ředkvičkách. 2) Styl psaní Myslím, že kdo četl knihy od autora, tak ví na co narážím. Plechoví oři, žlutá hřejivá koule a tma s nádechem černé barvy a podobné vyrazy naleznete v knize s pravidelností. Přesně si dovedu představit, jak slečna ve 22 používá přesně tyto synonyma. Ano, ano, chápu, ve škole nám říkali, že opakovat stejná slova se nemá, ale někdy se tomu dá vyhnout a nemusím zacházet do extrémních synonym. Pokud znáte seriál Přátelé, vybavíte si scénu, kdy Joy použije Tezaurus. 3) Postavy Naprosto nezajímavé, nezaživné a hlavně vám vůbec nepřirostou k srdci. Většina z postav se chová jako dítě z mateřské školky. Lilly jako hlavní hrdinka je naprosto strašná, nejen že se o postavě nic nedozvíte, ale když už něco víte, tak autor to na následující stránce úplně převrátí a jste úplně ztraceni. Lilly je pitomá, povrchní, arogantní (s prominutím) p**a, která mysli jen na sebe a dělá ze sebe chudinku a její kamarádská pomoc je tak veliká jako zrno písku. Jo a zapomněla jsem dodat, že nejvíce jo záleží na počtu liku na fotce. Představte si tu hrůzu, že se číslo nepohlo a pak tu úlevu, když ji napadlo aktualizovat stránku. Upřímně řečeno řekla bych, že autor ví o ženách naprosto kulové a možná by mohl příště se pokusit poznat myšlení slečen a ne nás urážet tímto veledílem. 4) Děj Ten se asi ztratil v mezi prostoru.. Protože v knize se v podstatě nic neděje, Lilly si chodí na kafíčka, do bazénu, brečí nad svým ubohým životem a přemýšlí o revoluci ředkviček. Hlavní vyvrcholení se sice odehrává na posledních 10 stranách, ale vy to všechno víte od začátku, takže vás to vlastně vůbec nepřekvapí a nešokuje. A pokud bychom se v tom měli nimrat, tak MOŽNÝ SPOILER - Jak je možné, že si Lilly nevšimla, že druhé kafe nezmizí? Nebo kafe zmizelo? Ale potom jak? A takových nelogičností je tam kupa. KONEC MOŽNÉHO SPOILERU Nelogičnost hledejte i v tom, co postavy mohou a nemohou dělat, čímž mířím na Desmonda. A mohla bych pokračovat... 5) Závěr Mohla bych se tu rozepisovat dál a dál, ale myslím, že už jste si nějaký obrázek vytvořili. Případně doporučuji mrknout na všechny další hodnocení tady s označením odpad a s většinou z nich se ztotožnuji. A když už jsme u toho, tak nechápu, jak je možné, že autor nasbíral tolik pětihvězdičkových hodnocení a osobně mi to přijde až trochu podezřelé. Knihu nedoporučuji, bylo to pro mě naprosté utrpení, většinu knihy jsem si chtěla vypíchnout oči a pak pro jistotu ještě skočit z třetího patra na beton. 0/5“... celý text
— Áža707