Dvojité salto na talíři přehled

13.05.2022

Na knihu jsem se těšila, téma se mi zdálo zajímavé, ale bohužel hned od prvních stránek jsem tušila, že si ji neužiju. Vadilo mi asi všechno. Od stylu psaní, přes občasné gramatické chyby, až po naprosto neuvěřitelný příběh. Vztahová linka plná klišé, Moničin manžel i jejich vztah jsou jak z časopisu "Blesk pro ženy" a rádoby vtipné historky trapasů mi přišly fakt trapné. Otočení řídítek o 180 stupňů doprava (místo o 90) bylo jen jedním z řady totálních nesmyslů, kterými celá kniha překypuje.
O něco lepší a uvěřitelnější byly příběhy ostatních klientů (pacientů) na klinice. Ze své osobní i profesní zkušenosti ale vím, že takto snadné a skoro zalité sluncem to tam není. Vztah s Michalem mi přišel úplně přitažený za vlasy a moc nevím, proč byl do celého příběhu potřeba.
Suma sumárum, tohle čtení vnímám jako absolutní ztrátu času. Vzhledem k tomu, že kniha byla slabá, hecla jsem se a dočetla ji, ale nic dalšího od autorky zkoušet nebudu.

03.03.2022

Hlavní hrdinkou knihy je Monika, redaktorka časopisu pro ženy. Zastihneme ji ve velmi těžké situaci, kdy bojuje s anorexií a bulimií a dostává se na renomovanou kliniku. Zprvu žije minulostí a vzpomínkami na svého manžela Petra, což se změní, když se sblíží s jiným pacientem, neduživým Michalem. Čeká ji dilema jako vystřižené z červené knihovny: osudová volba mezi dvěma rozdílnými muži. Tato linie se mi zdá poněkud přitažená za vlasy, ale budiž, duše citlivé čtenářky se musí nějak nakrmit. Daleko zajímavěji a věrohodněji však působí osudy ostatních pacientek, které postupně odkrývají skryté důvody svých traumat: znásilnění, zneužívání, ambiciózní rodiče, šikana, apod.
Tato kniha není jen příběhem o boji jedné ženy se zákeřnou anorexií. Vypovídá hlavně o lidech, kteří v sobě nosí svá traumata zakonzervovaná po celé roky a jen s velkým sebezapřením se odhodlají vynést tyto hrůzy na povrch. Postupně tak odkrývají hluboké příčiny svých problémů a snaží se jim čelit. Zvolená ich-forma velmi cíleně pálí na čtenářovy emoce. Autorka se tak trochu dívá pod pokličku na metody různých psychoterapeutů a odkrývá nám, jak taková psychoterapie v praxi funguje. Nabízí nám pohled i do zákulisí redakce ženského magazínu a nečekané exkurze do světa chutí. Přináší nám však zcela průhledné a jednoznačné poselství: uvědomit si, že na nic nejsme sami a není slabostí obrátit se se svými potížemi na odborníky.

"Běžný život pro mě od porodu prakticky neexistoval. Několik let jsem se normálně nenajedla. Týrala jsem svoje tělo, týrala jsem svoji duši, týrala jsem svoje nejbližší."
"Denisa si po dlouhém otálení sundává mikinu. Je na ní vidět, že ji to stojí hodně přemáhání, ale dokáže to. Odhalí svoje pořezané ruce. Všichni se zarazí a sledují ji. Denisa se na mě otočí a dychtivě se mi zahledí do očí. Její pohled mě prosí, ať něco udělám. Vstanu a silně ji obejmu. Jsem na ni pyšná. Všichni tady prožíváme příběhy jeden druhého. A tohle je pro mě velmi silný okamžik."