Edvard Druhý přehled

15.12.2024

Název úvodní studie "Netradiční král v netradiční hře od netradičního autora" je skutečně povedený. Edvard II. proslul jako naprosto neschopný panovník. Christopher Marlowe zas jako zlobivé dítě anglického divadla 16. století. A hra jako taková má v sobě nejeden prvek, kterým se odchyluje od tehdy nastaveného úzu. Proto mohu děkovat za to, že touto prací vznikla po sto letech možnost českých čtenářů seznámit se s hrou Shakespearova současníka. Přináší to s sebou mnoho benefitů, přičemž se svým komentářem pokusím nepřejít do rozsahu amatérské recenze. Možná se tomu nevyhnu...

Marlowe není jazykově, dialogem či psychologií postav tolik zajímavý (a jímavý) jako slovutný Shakespeare (potažmo hlubokomyslný), čímž je většina replik dosti strohých a na první dobrou nijak zásadních. Zároveň to přináší výhodu ve smyslu divadelní akčnosti děje, který stojí na rychlém sledu obrazů, aniž by ztrácel dějovou linii. Velmi dobře je tu znát vývoj historické látky, kterou chce autor sdělit i některé vnitřní rozbroje i změny rolí; především v případě Edvarda II., Mortimera mladšího, Isabely a Edvarda III.

Skvělé jsou výstupy rebelujících lordů, přičemž vrcholem jsou výtky, které na Edvarda II. sypou Mortimer s Lancasterem. Edvard brilantně popisuje na jednom místě jednotlivé lordy, kdy "znám zlovolnost mladého Mortimera / vím, že Warwick je surový a Lancaster / neúprosný..." Nutno podotknout, že Marlowe jednotlivé rysy nádherně zpracoval v replikách charakterů.

Zrada, liknavost a pomsta je vůbec silným faktorem hry. Stačí se podívat na jednotlivá vystoupení Isabely, která zhrzena odmítnutím lásky ze strany Edvarda, stane se z plačtivé ženy nemilosrdnou fůrií. Mortimer se ze služebníka chránícího zemi promění v podlého ctižádostivce, jehož vlastní hrabivost po koruně dovede ke stejnému (či podobnému) konci, který přichystal pro svého krále. Naprosto bravurní "vedlejší" rolí je princ Edvard III. Z loutky se stane mstícím andělem, z malého princátka nechápajícího dění králem velikosti svého dědečka a příslibem pro zemi, kterou rozvrátil jeho otec. Proměny Edvarda Druhého a jeho výstupy coby slabého, ba naprosto neschopného krále, by stály za samostatnou stať. Marlowe jej ztvárnil velmi zdařile.

Velmi zajímavá hra a zpracování historické látky, jen co je pravda. Byť nedosahuje velikosti historických her Shakespeara. Přesto si zasluhuje větší pozornost a místo vedle barda ze Stratfordu, čímž mimo jiné krásně doplňuje historické hry o anglických králích. Rozhodně stojí za přečtení i (adekvátnější) jevištní, potažmo filmové, zpracování.

S určitou lítostí se musím vypovědět ze zhnusení a jisté rozčarovanosti, které mi způsobily doprovodné studie (mimoděk). Jde o moderní současné pojetí divadelního ztvárnění hry, přičemž jedno dalo naštěstí vznik i tomuto knižnímu vydání a překladu. Postavit Marlowovu hru na homosexualitě Eduarda II. a Gavestona mi přijde brutálním znásilněním, které je horší než zavraždění Eduarda II., jak je známo ze hry i dobové kroniky. Při nejmenším se jedná o naprosto pomýlené chápání Marlowa. Marlowe chtěl sice šokovat a nebál se toho, jak ukazoval svými hrami i životem, jeho účel byl však komplexnější.

I při mé nevzdělanosti vím, že homosexualita Eduarda II. je sice možná, ale nikoli jistá a celá problematika daleko složitější, než zcela nesmyslná prvoplánová explicita. Králův vztah s milcem a oblíbencem Gavestonem stejně tak. Dokonce je z mého pohledu srovnatelný s příběhem George Villierse a Jakuba I. Jako taková malá zajímavůstka může posloužit, že George Villiers se narodil v době uvedení originální hry.

Ale to jen taková neplánovaná negativita. Kniha jako taková svým pojetím a překlad Edvarda Druhého je jednoznačně přínosnou věcí obohacující, jak se píše i v popisu, "nejen pro studenty středních a vysokých škol, ale i milovníky literatury a divadla i divadelní praktiky." Pro mě tomu tak je. A tak přeju edici, jejíž redaktorkou je Anna Hrdinová, dlouhý rejstřík a budoucnost. Věřím, že poskytne skvělou knižní platformu pro nové překlady klasické literatury i pro ukázky umění začínajících ilustrátorů.