Eichmann v Jeruzalémě přehled
Hannah Arendt
Klasické dílo politického myšlení, které ve své době vzbudilo značné kontroverze. Autorka se v roce 1961 vydala jako reportérka do Jeruzaléma, kde sledovala soud s nacistickým funkcionářem Adolfem Eichmannem. Ze statí původně určených pro magazín The New Yorker vznikla kniha, která je vlastně filosofickou reportáží. Kromě popisu okolností soudu, při němž uplatňuje svoji schopnost přesného pozorování, formuluje rovněž filosofické teze, které tvoří rámec, v němž lze uvažovat o vině a odpovědnosti v nacistickém Německu. Kniha měla bouřlivou odezvu a vyvolala spory, jež filosof Isaiah Berlin označil dokonce za „občanskou válku intelektuálů“. Mezi dodnes nejdiskutovanější postřehy Hannah Arendtové patří teze, že zlo spáchané Eichmannem mělo kořeny v absenci myšlení a „banálnosti“.... celý text
Literatura naučná Filozofie Historie
Vydáno: 2019 , OikoymenhOriginální název:
Eichmann in Jerusalem: A Report on the Banality of Evil, 1970
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eichmann v Jeruzalémě. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (41)


Zcela jistě zajímavé a hodnotné čtení! Přiznávám, že jsem se četby tohoto díla trochu bála, protože, co si budeme povídat, téma těžké a ještě faktografie, žádná beletrie. Ale i přes nelehké téma je kniha napsána tak, že se v klidu dá přečíst, i když jsme si musela pár výrazů nebo zkratek vyhledat a občas i něco přeložit.


Velké dílo, které s sebou nese nadčasová sdělení, která budou důležitá pro každou dobu. Pouze cituji:
“Z hlediska politických a sociálních věd je ovšem důležité, že podstatou totalitní vlády – a snad to odpovídá povaze každé byrokracie – je vytvářet z lidí funkcionáře a pouhá kolečka v administrativní mašinérii a zbavovat je takto lidskosti. Pak lze dlouho a prospěšně debatovat o vládě “Nikoho, což je doslova politická forma vlády známá jako byrokracie. (…) Opravdu jsme díky moderní psychologii a sociologii – o moderní byrokracii už vůbec nemluvě – velmi přivykli vysvětlení, které zbavuje jednotlivce odpovědnosti za jeho činy pomocí toho či onoho druhu determinismu.
(…)
Eichmann nebyl hloupý. To, co ho predisponovalo, aby se stal jedním z největších zločinců nacistické epochy, byla naprostá nepřítomnost myšlení, něco, co v žádném případě není totožné s hloupostí. A jestliže toto je “banální a dokonce směšné, jestliže ani při nejlepší vůli jsem nebyla s to u Eichmanna odhalit ďábelskou hloubku, neznamená to, že tuto Eichmannovu dispozici považuji za něco obvyklého.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eichmann v Jeruzalémě v seznamech
v Právě čtených | 10x |
v Přečtených | 239x |
ve Čtenářské výzvě | 30x |
v Doporučených | 21x |
v Mé knihovně | 135x |
v Chystám se číst | 338x |
v Chci si koupit | 75x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zlo etika válečné zločiny masové vraždy, sériové vraždy vina trestní právo holokaust, holocaust odpovědnost Adolf Eichmann, 1906-1962Autorovy další knížky
1995 | ![]() |
1996 | ![]() |
1994 | ![]() |
2004 | ![]() |
2007 | ![]() |
Velké dílo velké ženy. Přineslo diskuze a nedivím se tomu. Myšlenka banality zla, toho, že stačí "nemyslet" vypnout morální kompas a zcela normální člověk, soused, kamarád, příbuzný se může rázem stát členem zrůdného totalitního systému jenž měl na svědomí nespočet obětí je při nejmenším děsivá...