Eseje přehled
Michel de Montaigne
Nedôveroval systematickej filozofii, nechcel byť učencom. Svoje texty pomenoval esejami, teda pokusmi. Francúzske slovo essai vychádza z latinského exagium – vymeriavanie, váženie. Vďaka Montaignovmu zvažovaniu a rozvahe označuje dnes toto slovo aj žáner, v ktorom sa stretáva vedecké uvažovanie s umeleckým podaním. Vlastnou formou pomenoval podstatu problémov, ktorých riešeniu sme sa dodnes nepriblížili, v rozličných oblastiach praktického života. Montaigne píše o smútku, záhaľčivosti, samote, opilstve, svedomí, knihách či kočoch. Ako právnik a úradník sa podnetne vyjadril k spravodlivosti, krivde a zákonom. No najcennejšie rady poskytujú Eseje všetkým, ktorí sa chcú stať radšej múdrymi ako učenými.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje
Vydáno: 1975 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Les essais, 1580
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Eseje. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (9)
Více než rok jsem strávil s touto knihou a velmi jsem si ji oblíbil. Ironie, jejíž hrot je často zaměřen vůči samotnému autorovi, je kouzelná. Myšlenky jsou inspirativní. Velmi podnětné je zamyšlení nad tím, jak žít, dále pojednání o vědění a vzdělávání. Jako křesťana mě zaujala charakteristika víry, která uráží Boha. A taky je pozoruhodné zamyšlení nad tím, jak nebezpečná je proměna politického uspořádání v zemi. Všechno je to současné a dodnes inspirující. O těžkostech s četbou nemá smysl mluvit, přičítám je na vrub sobě.
Starší a novější eseje mezi nimiž jsou názorové rozpory, jako je rozporuplný život. Pěkná je esej "Apologie.."
Souboj stoicismu a hedonismu
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Eseje v seznamech
| v Právě čtených | 4x |
| v Přečtených | 62x |
| v Doporučených | 4x |
| v Knihotéce | 37x |
| v Chystám se číst | 72x |
| v Chci si koupit | 21x |
| v dalších seznamech | 7x |
Štítky knihy
eseje křesťanství 16. století francouzská literatura filozofie výchovy filozofická antropologie filozofie a náboženství
Autorovy další knížky
| 1995 |  Eseje |
| 1886 |  Zásady vychovatelské |
Pokrokový to muž! Lidské problémy jsou stále stejné, stále nás trápí věci podobné, dokonce i ten přístup k nim je podivně stejný... Akorát, že dnes je takových, kteří rozebírají lidské problémy, osobnost, bolístky a naděje, plno a více než plno... Tady tenhle pán byl jedním z mála, a ještě ve své době, a to ho pro mě dělá tak moc zajímavým... Unešena moudry z knihy, o pár se tu podělím, ať už jsou pána M., nebo antických mudrců...
Život, to je chtít i nechtít stále totéž.
Největší věc na světě je umět náležet sám sobě.
Lidi zkažené musíš bud napodobit nebo je nenávidět – obojí je nebezpečné.
Kdekoli duše uvázne, uvázne celá – trampoty rodiny jsou stejně dotěrné jako trampoty správy státu.
Schopnost těšit se z životních rozkoší je třeba hájit zuby nehty.
Světu se můžeš šlechetně propůjčit, abys splnil svou lidskou povinnost, darovat se mu však k použití a zneužití, nikdy !
Štěstí člověka záleží v tom, aby svůj život organizoval a vedl podle své přirozenosti, to ale vyžaduje, aby se poznal a přijmul, aby vyslovil souhlas se svou povahou, světly i stíny – nechť se sám sobě zalíbí, jedině to ho může zachránit, aby nepřijal pošetilou ideu uskutečnit v sobě dokonalost šitou na cizí míru.
Klobouček!