Eseje o přírodě, biologii a jiných nepravostech přehled

11.10.2020

Dílo vydatné co do myšlenek i co do rozsahu. Kde jinde se čtenář setká s tak široce rozkročeným, málem polyhistorickým záběrem? Kdo kromě Stanislava Komárka napsal knížku o celém světě a jeho jevech, od mongolského buddhismu přes vačnatce po německé dílo Máchovo?

Jistě, našly by se dvě věci, které mě štvaly. Zaprvé hluboká zášť profesora Komárka vůči odstavcům. (Jak by ji asi vyložil jungiánský interpret? Asi jako touhu po celistvosti, imanentní světu o sobě. Buď jak buď, vážně snižuje čtenářský komfort.)
A zadruhé opakování, na něž sice autor v předmluvě upozorňuje, ale spíš by dávalo smysl některé eseje/pasáže rovnou vyřadit. Pan profesor jistě není člověk, který by své myšlenky potřeboval recyklovat od příspěvku k příspěvku, a tak mi zůstává záhadou, proč tak činí. Některé jeho vtipy jsem každopádně četla či slyšela za jediný semestr třikrát až čtyřikrát.
(Zatřetí?) Budiž, na trochu té sebestřednosti má filosof jistě právo.

A teď ke kladům, jichž je požehnaně. Neortodoxie, smysl pro humor, tvůrčí jazyková samorostlost, láska k lidem i zvířatům, universalismus a jistý, řekněme, mudrcký dar pozorování všech a všeho. Máte-li zájem, prof. Komárek vás může učit, jak se dívat; čeho si vůbec všímat dejme tomu na Španělsku, na dětské literatuře, etymologii, gestech mravenečníků nebo na listech ostružiníku.
Přizvání k některým myšlenkovým pochodům si jistě čtenář může klást za čest. Tak třeba úvaha stárnoucí biologa a filosofa o tom, že trvalost organismu jaksi není jeho účelem a že v evoluci vyhrál ten, kdo žil plně, kdo vyčerpal všechny potence bytí, a nikoli ten, kdo žije věčně.
A jindy se člověk tuze pobaví. Pro mě byl skvělým zakončením esej o Limě, kde autor s nezaměnitelným laskavým humorem uvažuje o návštěvě uvězněného komunistického vůdce. Mají cosi čapkovského jeho cestopisy; a nejen v arbitrárnosti zvolených obrazů a v používání českých reálií coby měřítka těch cizích.
Úhrnem: Výborná kniha. Díky, pane profesore! :)