Exodus. (Kniha I-V) přehled

předevčírem

Tak tohle je výjimečné dílo s velkým přesahem, při čtení si člověk uvědomí spoustu věcí, například, jak je omezený povětšinou jen na evropskou společnost a na to co se učí ve škole. Nebo tedy alespoň já to tak měla (trošku ostuda). Abych byla upřímná, tak moje znalosti o židovském národě byly zúžené na předválečné a válečné události v Evropě, na holocaust, právě protože je v literatuře a dalších materiálech tolik dostupný a tak zlý. A víte, že přirozeností lidské povahy bývá větší touha po vědomostech o zlém než o dobrém, nota bene když to zlé je vlastně iracionální?
Nejvíce jsem hltala příběhy Dova a Karen, protože jsem měla pocit, že se pohybuju ve známých vodách... Zaujalo mě, jak moc silný byl antisemitismus v Rusku. Zhruba do půlky se mi román četl lehce, ale jak Barák a Akiba dorazili do země "neznámé", četlo se mi hůř, skoro jakoby ruku v ruce s břemenem lidí, kteří na neúrodné pustině toužili postavit osady, pole a infrastrukturu. Budovat to holýma rukama z ničeho, ve dne v noci s vědomím, že se nemusí dožít druhého dne, pod prapodivnou britskou správou a obklopeni nepředvídatelnými arabskými výpady...
V druhé půlce knihy se románová linka dostává víc do pozadí a na prvním místě jsou fakta o poválečné Palestině a o vzniku státu Izrael. Zejména naléhavá a nikdy nekončící snaha o kus země pro židovský národ je hmatatelná, všem překážkám navzdory. Vzdělanost, vynalézavost a neohroženost židovského lidu (i žen) jsou v knize dost vyzdvihovány, ale v tomto případě je to asi pochopitelné a nevadilo mi to. I když…občas jsem si pomyslela, že snad ani není možné, aby se v Gan Dafna a jiných osadách na horké půdě žilo tak harmonicky. Z Kitty a Ariho jsem měla občas dojem, že jsou něco jako nezničitelní roboti a jejich milostný příběh byl okrajový a moc mi tam nezapadal. Na druhou stranu, u posledních stránek nezůstalo jedno oko suché.
Pominu-li, že jsem se v druhé polovině občas ztrácela ve faktech a množství osob, tak jsem ráda, že jsem po Exodu sáhla. To co vzniku Izraele předcházelo, v té knize prostě být musí a v učebnicích to asi nenajdete. Mimochodem, příjemně mě překvapila podpora tehdejšího Československa... Pokud se o dějinách židovského národa chcete něco dozvědět, vezměte do ruky tuto knihu, koneckonců třeba i s ohledem na současné dění v této oblasti. Taková je bohužel realita.

18.11.2024

"Ari Ben Kanaan patří k těm výjimečným lidem, kteří se dokážou spolehnout jen sami na sebe. Od té doby, co se jako chlapec naučil zacházet s býkovcem svého otce, už nikdy nepotřeboval jiného člověka .... je povznesen nad všechny pocity, které ovládají ostatní smrtelníky..."

Krutý a bolestný příběh z mnoha důvodů i z toho současného stavu věcí v Gaze.
Četla jsem v roce 1991, když kniha poprvé vyšla česky a byla jsem 'nadšená'. Zejména z informační hodnoty příběhu zjemněné příběhem románovým.
Druhý kontakt po letech už byl střízlivější.
Zkrátka "do stejné řeky dvakrát nevstoupíš"!
Samozřejmě jsem cítila stejnou bolest a nespravedlnost nekončícího utrpení židovského národa, co je stále obětním beránkem pro svou semknutost, odlišnost a určitou věrnost. Zároveň opovržení až zhnusení nad poválečnou britskou správou.
Jen k tomu vnímám navrch smutnou marnost lpění národa na překonaných starozákonních formách.
V něčem mnohé chápu, ale zároveň bych tomuto národu přála, aby alespoň trochu a alespoň část Židů dokázala v něčem překročit svůj stín. Což je samozřejmě obrovsky těžké až nereálné se staletími kulturního i bolestného dědictví v zádech. Ale u tohoto textu a reality současnosti mi to nemohlo nejít hlavou...

"Izrael je mostem mezi temnotou a světlem"?

Moc se mi líbí poslední odstavec komentáře lilites! A hodně souzním i s helena8303 a Sobolosh nebo dědekhank.
Rozhodně stojí za přečtení i přes lehkou idealizaci Židů a možná zbytečnou americko-izraelskou milostnou linku :o)
Vladislav Beneš se zhostil audiopodoby na výbornou!
6/6