Francouzské děti jedí všechno přehled

15.09.2024

(SPOILER) Nevím co k tomu napsat... dobré, ale autorka se často opakuje a motá v kruhu. Líbilo se mi, že jsem se mohla uklidnit, když jsem zijstila, že to, že ke svým dětem přistupuji autoritativně není špatné a nejsem sama. Taky mi to pomohlo si umět i užívat jídla, mám za sebou poruchu příjmu potravy a dodnes myslím, že ve mě něco zůstalo. Dodnes jsem háklivá na jakékoliv poznámky o vzhledu či váze kohokoliv, protože to může tomu člověku dost ublížit. Stačí jedno blbé slovo, toto vše cela naše duševní pohoda i to jak se vidíme a užíváme si jídla formuje naše stravování a to nesmíme svým dětem ničit. To je dle mého poselství této knihy, to je fajn. Co už je fajn méně, to, že autorka se celou knihu snaží udělat z dcer dokonalé malé francouzky a když se jí to skoro povede, vrátí se do Kanady... nechápu a taky nechápu jak tím dceram prospěla když s nimi pořád sune jako s figurkami na šachovnici...

09.08.2021

Ach, jak jen toto ohodnotit. Čekala jsem něco trochu jiného, trochu více "alternativního". Kniha je spíše letmým vhledem do francouzské kultury a stylu výchovy, který se ale rozhodně nedá označit za kontaktní nebo respektující. Pro mě spíše ukázka toho, jak to nedělat. Myslím, že tento citát vystihuje podstatu dostatečně: "Děti nejsou nevinné. Jsou to mala zvířátka. Když je člověk necvičí, nikdy se nenaučí slušnému chování."
Docela by mě zajímalo, jak si vede ve Francii metoda BLW. A co říkají jejich vědecké výzkumy o fyziologické nudě, kterou mozek dítěte trpí, když musí sedět klidně u stolu. Moc se tam neřeší pitný režim. Mimo rozvrh jídel se nesmí pít, kolik toho asi za den vypijí? Přístup k cizincům, dětem i vlastním miminkům mi přijde velmi krutý až šikanózní. Francouzský přístup k dětem je taky velmi anti-kojící. Odkazy na zmiňované výzkumy nejsou označené a se seznamem zdrojů na konci se párují opravdu špatně.

Určitě je rozdíl mezi americkým a evropským způsobem stravování. Ale aby děti jedly jen těstoviny se sýrem?  Aby nevěděly, jak chutná zelenina? To prostě nechápu. Občas jsem se musela smát nad tím, jak je autorka naivní, místy až hloupá.

Osobně mi omáčka okolo nevadila. Poskytla knize více beletristické pojetí, takže jsem to nebrala jako naučnou literaturu. A těch pár rozumných bodů ohledně jídla, které mimochodem snadno odvodíte selským rozumem, bylo vlastně příjemným bonusem.
Líbí se mi myšlenka, že když to dítěti nechutná, ještě to dostkrát nezkusilo, že jíst se má u stolu, s ostatními lidmi, že není potřeba náhražek a dětského jídla.