Kafka: Roky rozhodování přehled
Reiner Stach
Franz Kafka série
< 2. díl >
Třídílná biografie o životě a díle jednoho z největších, nejznámějších a nejčtenějších autorů světové literatury, pražského německy píšícího spisovatele Franze Kafky (1883–1924) je rozsahem i významem monumentální, výjimečná a zcela ojedinělá. Německý literární historik, který kromě literární vědy vystudoval rovněž filozofii a matematiku, pracoval na třídílném souboru celých osmnáct let. Všechna fakta, každou drobnou jednotlivost pečlivě ověřoval a dokládal, striktně se vyhýbal zaplňování bílých míst v Kafkově životě fikcí, spisovatelovu osobnost a dílo zpodobnil v celé složitosti a komplexnosti. O Kafkovi přitom vypráví nesmírně poutavě, střídá esejistické i vyprávěcí pasáže, zpřítomňuje dobové panorama, každý díl se čte jako román. Roky 1910 až 1915 zachycují intenzivní proměnu Franze Kafky z ovlivnitelného, nevázaného mladíka v odpovědného úředníka, znejistělého a přecitlivělého muže s komplikovaným vztahem k ženám a zároveň v mistra slova, spisovatele, jenž dokázal precizně zachytit své noční můry a prodchnout je zvláštně odtažitým „kafkovským“ humorem a ironií. Kafkův život, stále pevně spojený s rodnou Prahou, je ve zmíněném období vytyčen rozhodujícími milníky, které určily Kafkovo další profesní, osobní a umělecké směřování: Kafka se seznamuje, blíže poznává a studuje židovské náboženství, poprvé vystupuje na veřejnosti jako spisovatel, zažívá vypuknutí první světové války a také komplikovaný vztah s Felice Bauerovou, s níž se dvakrát zasnoubil, pokaždé však zasnoubení zrušil a v roce 1917 vztah definitivně ukončil. Je to trovněž doba „strašlivého dvojího života“ mezi kanceláří a psacím stolem, na němž Kafka po nocích psal některá svá zásadní díla: povídkový soubor Rozjímání (Betrachtung), který je jeho vůbec první vydanou knihou (1913), povídky Proměna (Die Verwandlung, 1912, publikována 1915), Ortel (Das Urteil, 1912, vydána 1913) a V kárném táboře (In der Strafkolonie, 1914, uveřejněna 1919), románový fragment Nezvěstný (Der Verschollene,1911–1914, vydaný posmrtně), jehož první kapitola vyšla pod názvem Topič (Der Heizer) ještě za Kafkova života v roce 1913, a také nedokončený román Proces (Der Process, 1914–1915, vydaný posmrtně). Reiner Stach využil při práci na druhém svazku své trilogie mimo jiné i pozůstalost Felice Bauerové, kterou objevil v USA, kde Kafkova bývalá snoubenka v roce 1960 zemřela.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2017 , ArgoOriginální název:
Kafka. Die Jahre der Entscheidung, 2002
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Kafka: Roky rozhodování. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)


Prostřední díl Kafkovy monografie je mnohem náročnější než ten první a kdybychom udělali nějakou analýzu, troufnu si říct, že o Kafkovi se v něm mluví tak celkem ve třetině. Zbytek je uvádění do dobového kontextu, jemuž v závěru vévodí první světová válka a popis situace, která k ní vedla. Zvláštní pozornost je věnována židovské komunitě, která to tehdy opravdu neměla lehké a s lehkou nadsázkou by se Roky rozhodování daly brát jako částečná kronika židovství před první světovou válkou. I proto není četba vůbec jednoduchá a příliš k tomu nepomáhá ani zvolený jazyk, který užívá hodně odborných výrazů, v nichž se autor někdy zbytečně vyžívá. Samozřejmostí je mnoho odkazů pod čarou a v poznámkovém aparátu, do něhož je nucen čtenář často nahlížet. Ocenit se ale Stach musí kvůli vskutku široké rozkročenosti a výbornému společenskému rozhledu, díky němuž je schopen Kafkovo dílo vskutku zajímavě analyzovat a ty, kteří budou číst jeho díla, donutí na ně nahlížet trochu jinak a přesvědčí o tom, že Kafka není tak depresivní autor, jak si všichni myslí. Kniha je nejsilnější právě v pasážích, kdy Kafka vnitřně bojuje mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře a jeho dopisy budoucímu tchánovi i nevěstě jsou fascinující jeho totální upřímností a vnitřními pochybami, jichž si byl vědom. Roky rozhodování jsou velmi dobrá kniha, které ale nejvíce škodí její široký záběr, někdy až přehnaná snaha autora rozebírat každou Kafkovu větu a také neustálé popisování toho, co by měl knižní životopis mít a v čem se ten jeho liší od ostatních. A opravdu to mrzí, protože Stach knize věnoval neuvěřitelnou práci, přečetl kvůli ní velké množství literatury, nějak ale od ní nedokázal získat odstup, čímž vytvořil bariéru mezi sebou a "běžným" čtenářem. 70 %


Skvěle napsaná biografie, která mě přiměla přečíst si Kafku znovu a jinak. Přináší též zajímavý pohled na dobu a kulturu, ve které Kafka žil. Těším se na další pokračování.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Kafka: Roky rozhodování v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 43x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 5x |
v Mé knihovně | 46x |
v Chystám se číst | 26x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Franz Kafka, 1883-1924Autorovy další knížky
2017 | ![]() |
2017 | ![]() |
2018 | ![]() |
2021 | ![]() |
Druhý díl Stachovy monumentálně pojaté třídílné monografie o Kafkovi mapuje léta od roku 1911 do roku 1915.
Zatímco první díl byl v popisných částech spíše zaměřen na společnost přelomu 19. a 20. století, zde došlo na hluboký psychologický ponor do vztahu Kafky a Felice Bauerové, který se z valné části odkrýval v dochované korespondenci, kterou Franz Felice adresoval (cca 350 dopisů). Osobně jsem měla potíže rozsáhlý Stachův psychologický rozbor tohoto vztahu vůbec zpracovat a knihu jsem párkrát odložila, abych se k ní zase vrátila. Na někoho, jak je patrné z jiných komentářů, působily pasáže, kde je popsán Kafkův vnitřní boj mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře, jako ty nejsilnější. To nepopírám, nicméně mně celý ten v zásadě z větší části několikaletý korespondenční poměr přišel velmi bizarní, ony nuance mnohosti nevyřčeného ve vztahu, který nestavěl na společných prožitcích, fyzické blízkosti. Celé jsem to zkrátka nechápala; ženy v té době byly zkrátka asi vychovávány jinak. Dělalo to na mě dojem, že Kafka sice toužil pohybovat se v jakémsi intervalu normality, kam patřilo i uzavření manželství, ale nebyl toho zkrátka schopen (podobně jako např. Kierkegaard) a zatáhl do svého vnitřního deliria chimérických představ o manželství i Felice, která se tomu, pro mě nepochopitelně, podrobila. Ani mi moc nedával smysl Stachův popis, kdy na jednu stranu popisoval Kafkovu touhu písmeny, dopisy získat ženu, na druhou zas (o několik stovek stránek dále a ve třetím díle) tvrdil, že Kafka naopak vůbec nepřipisoval důležitost písmenům, ale gestům a přímému kontaktu. Nejspíše ani Kafka pořádně nevěděl, co vlastně sám chce; toužil žít v Berlíně místo v Praze, ale chtěl vytrhnout Felice z jejího života v Berlíně a přesídlit ji do Prahy, chtěl manželství, ale nechtěl v něm intimitu atd. Docela jsem si oddechla, když vztah, který začal letmým setkáním u Brodových v roce 1912 v roce 1914 skončil zrušením zasnoubení; v knize pak začal, z mého hlediska mnohem poutavější popis začátku první světové války a jejího dobového vnímání, abych zjistila (ve třetím díle), že vztah Felice a Franze ani zdaleka neskončil
Moc jsem nepochopila, proč Úvod (i ve vyznění, v jakém tam je) není vlastně na počátku v prvním díle (str. 9 až 25).