• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Reiner Stach

Kafka: Roky rozhodování

„Druhý díl Stachovy monumentálně pojaté třídílné monografie o Kafkovi mapuje léta od roku 1911 do roku 1915. Zatímco první díl byl v popisných částech spíše zaměřen na společnost přelomu 19. a 20. století, zde došlo na hluboký psychologický ponor do vztahu Kafky a Felice Bauerové, který se z valné části odkrýval v dochované korespondenci, kterou Franz Felice adresoval (cca 350 dopisů). Osobně jsem měla potíže rozsáhlý Stachův psychologický rozbor tohoto vztahu vůbec zpracovat a knihu jsem párkrát odložila, abych se k ní zase vrátila. Na někoho, jak je patrné z jiných komentářů, působily pasáže, kde je popsán Kafkův vnitřní boj mezi láskou a manželstvím a touhou po oddání se literatuře, jako ty nejsilnější. To nepopírám, nicméně mně celý ten v zásadě z větší části několikaletý korespondenční poměr přišel velmi bizarní, ony nuance mnohosti nevyřčeného ve vztahu, který nestavěl na společných prožitcích, fyzické blízkosti. Celé jsem to zkrátka nechápala; ženy v té době byly zkrátka asi vychovávány jinak. Dělalo to na mě dojem, že Kafka sice toužil pohybovat se v jakémsi intervalu normality, kam patřilo i uzavření manželství, ale nebyl toho zkrátka schopen (podobně jako např. Kierkegaard) a zatáhl do svého vnitřního deliria chimérických představ o manželství i Felice, která se tomu, pro mě nepochopitelně, podrobila. Ani mi moc nedával smysl Stachův popis, kdy na jednu stranu popisoval Kafkovu touhu písmeny, dopisy získat ženu, na druhou zas (o několik stovek stránek dále a ve třetím díle) tvrdil, že Kafka naopak vůbec nepřipisoval důležitost písmenům, ale gestům a přímému kontaktu. Nejspíše ani Kafka pořádně nevěděl, co vlastně sám chce; toužil žít v Berlíně místo v Praze, ale chtěl vytrhnout Felice z jejího života v Berlíně a přesídlit ji do Prahy, chtěl manželství, ale nechtěl v něm intimitu atd. Docela jsem si oddechla, když vztah, který začal letmým setkáním u Brodových v roce 1912 v roce 1914 skončil zrušením zasnoubení; v knize pak začal, z mého hlediska mnohem poutavější popis začátku první světové války a jejího dobového vnímání, abych zjistila (ve třetím díle), že vztah Felice a Franze ani zdaleka neskončil Moc jsem nepochopila, proč Úvod (i ve vyznění, v jakém tam je) není vlastně na počátku v prvním díle (str. 9 až 25).“... celý text
— BlueMind18

---

Kafka: Rané roky

„Nedivím se, že Stachovi sepsání monumentálně pojaté třídílné monografii o Kafkovi trvalo osmnáct let, jak avizuje nakladatelství Argo na svých webových stránkách, s ohledem na množství pramenů, z nichž čerpal. Autor předkládá v prvním díle z mého hlediska čtivé, doširoka zaměřené vyprávění, jímž přibližuje čtenářům/čtenářkám nejen Kafku a jeho osobnost, okruh Kafkových přátel (především Maxe Broda), tak i společnost na přelomu 19. a 20. století. Doba začátku dvacátého století byla mimo jiné dobou začátku aviatiky, psychoanalýzy, kinematografie, spiritualismu, stále latentně přítomného antisemitismu, Weiningerova ideologismu (fenomenologie???) o tzv. substanci ženství, počátků teorie relativity a Alberta Einsteina, který od 1. 4. 1911 zakotvil na rok na pražské německé univerzitě, teozofie a Rudolfa Steinera atd. O tom všem a o mnohém dalším se dočtete. Přiblížíte se o něco více poznání, v jaké době Kafka žil. Popsáno je zde i osudové setkání s o rok mladším Maxem Brodem na pražské právnické fakultě, jejich přátelství, cesty do Itálie, Paříže, psaní, literaturaPřekvapilo mě, že na tehdy německé pražské právnické fakultě existoval německý spolek Čtenářský a řečnický klub německých studentů (tzv. Halle), kde se v tzv. sekci literatury a umění, kam se Kafka přihlásil, živě diskutovalo o literatuře, umění či filozofii (Max Brod tam např. vystoupil s přednáškou o Schopenhauerově filosofii). Stachovo psychologizování, fabulace, interpretace Kafkových děl apod. mi vlastně vůbec nevadily. imaginárno není pouhá říše stínů, nýbrž kosmos se zcela vlastními právy. (str. 92) Moje štěstí, mé schopnosti a veškerá možnost být jakkoliv prospěšný závisejí odjakživa na literatuře. Stal jsem se úředníkem sociální pojišťovny. Nu a ta dvě zaměstnání se navzájem nikdy nesnesou a nedovolí, abych byl s oběma najednou šťasten. Nepatrné štěstí v jednom se stává velkým neštěstím v druhém. Napíšu-li někdy večer dobrou věc, jsem druhý den v úřadě jako v horečce a nic nevykonám. Toto zmítání sem a tam se stále zhoršuje. V úřadě navenek plním své povinnosti, své vnitřní povinnosti však nikoliv, a každá nesplněná vnitřní povinnost se stává neštěstím, které mě už neopustí (str. 423,424)“... celý text
— BlueMind18

---

Kafka: Roky poznání

„Třetí díl monumentální biografie má zásadní problém ve značné čtenářské náročnosti, protože odborných termínů je v něm přece jen až moc a kvůli tomu se celý hůř a pomaleji čte. Jinak ale práce Stacha s informacemi a dostupnými prameny je ukázková a svým způsobem fascinující. Celou biografii pojal spíš jako román, v němž vše uvádí do dobových souvislostí a z Kafky se leckdy stává vedlejší postava, k níž se ale vše postupně stáčí zpátky. I díky tomu tak staví Franze Kafku do jiného světla a nabízí inovativní interpretace jeho děl, které nejsou obecně úplně přijímané nebo uváděné. Paradoxně sám Kafka by z knihy moc nadšený nebyl, protože jakékoli interpretace a publicitu odmítal, jeho osobnost ale byla extrémně složitá, což je znát z každé stránky tohoto opusu. Opravdu to jediné, co může potenciální zájemce odradit, je krom značné délky právě přehnaná odbornost, která je v závěrečné části hodně znát a vyžaduje pozorného a trpělivého čtenáře, který zná základní odbornou terminologii. Nejspíš i proto je všechny díly nemožné přečíst v kuse, ono to ale nevadí, protože až tolik k sobě neodkazují a dají se číst postupně, ale nikoli za sebou. 70 %“... celý text
— callahanh

---

---

Kafka: Roky poznání

„Nedá se odtrhnout. Jen člověk musí bojovat s pocitem, že se stalo přesně to, co FK vůbec nechtěl - aby se jeho soukromí a každý řádek, který napsal, do detailu pitval. Není to fér, ale je to skvělé. Během čtení nezbývá než se vrhnout i na jednotlivá Kafkova díla, která jsou díky znalosti kontextu ještě zajímavější. Kdo dočte, musí Kafku milovat.“... celý text
— MuříNoha

---

Kafka: Rané roky

„Začínám mít tyto rozsáhlé biografie rád. Poprvé se mi to stalo nedávno u Jana Žižky od Petra Čorneje. Vtáhnutí do doby husitství, jako kdybych zmáčkl tlačítko na stroji času nebo četl hodně napínavý román. A nyní stejný zážitek u tohoto prvního dílu Kafkova životopisu. Stránky knihy měnící se v obrazy Prahy konce 19. století. Plovárny, kavárny, tančírny, literární kluby, školy, právnické kanceláře, vůně látek v obchodě Kafkova otce, počátek přátelství s Maxem Brodem, ale i bezstarostné rekreace v letoviscích poblíž Prahy či ve vzdálenějších lázních, cesta s přáteli do zahraničí, první láska. Víte, že Kafka byl vegetarián? A že si návštěvy u něj doma stěžovali na zimu, protože rád neustále větral? Reiner Stach vám o něm řekne opravdu hodně, nečekejte však nudný výčet životopisných údajů, protože v tomto případě společně s Kafkou na stránkách knihy ožívá celá doba, ve které žil.“... celý text
— Mijagi