Hanácký pitaval II: Skutečné kriminální příběhy nejen z Olomouce přehled

dnes

(SPOILER) Podle mě lepší než první Hanácký pitaval i Olomoucký pitaval. Je zde na rozdíl od dvou předchozích publikací poměrně málo kapitol se starou češtinou. Pan Fiala totiž rád používá rozsáhlé citace z historických pramenů, nicméně např. středověku se týká pouze první kapitola. K nejzajímavějším příběhům patří dva, které se vlastně nikdy nestaly: Poprava plukovníka Miniatiho (mělo se stát v roce 1644) a Bitva čtyř králů u Lověšic poblíž Přerova (mělo se stát v roce 1819). K jedněm z vrcholů knihy patří kapitola o upálení děkana Lautnera v roce 1685 v Mohelnici. Fiala na úvod rozebírá skutečnost, že podle historika Jaroslava Čechury ve skutečnosti Boblig bojoval proti „čarodějům“, rozuměj satanistické sektě (bez působení nadpřirozených jevů), a nelíčí ho jako sadistu a kariéristu (sic!). Osobně považuji něco takového za nehorázné, např. mluvit o satanistických schůzkách na Petrových kamenech, které jsou i dnes těžko přístupné. Vůbec jsem netušil, že v Olomouci byl v šedesátých letech 19. století vězněn polský povstalec a pozdější světec Adam Chmielowski. Zatímco bestiální vražda sotva jednoletého chlapce v lese u Tršic v roce 1896 je jednou z obsahově nejotřesnějších kapitol, příběh Františka Planičky, vraha a zároveň zručného strůjce orlojů, patří k těm nejkurióznějším. Tři otřesné případy z první republiky podrobila grafologickému rozboru odbornice Helena Veličková. Zaujalo mě, že muž ze Dzbele u Konice, jenž upálil manželku a přitom se na to připravoval, byl osvobozen, poněvadž prý jednal v pomatení smyslů (sic!). Dozvíte se, že nacistický zločinec Artur Seyss-Inquart žil v mládí v Olomouci. Jeho otec tam byl ředitelem německého gymnázia a mladý Artur dokonce kamarádil s židovskými spolužáky, jak po letech vzpomínal jeden z nich, prostějovský rodák a spisovatel Max Zweig. Nevěděl jsem, že válečný hrdina Josef Buršík utekl v srpnu 1950 z vojenské nemocnice v Olomouci (poslední kapitola od pana Fialy). Období tzv. socialismu dále zastupují tři kapitoly z pera Petra Jiráka, z nichž nejobsáhlejší je případ, kdy syn bývalých soukromých zemědělců při bránění domu zastřelil v říjnu 1961 v Újezdci u Přerova psovoda Veřejné bezpečnosti. Naopak vražda předsedy MNV Dub nad Moravou v únoru 1951 neměla politické pozadí. Na závěr publikace nabízí pět příběhů z doby po listopadu 1989. Z nich mě nejvíce zaujala kapitola o přísném zabezpečení Věstonické Venuše a Hlavy Kelta během jejich vystavování ve Vlastivědném muzeu v Olomouci v letech 2019 a 2020.