Happy end přehled

31.12.2024

Happy end - je tou nejviditelnější formou manipulace s realitou (jen to, co končí, může být šťastné?).
Happy end - říká, jaký by věci měly být (ve skutečnosti tomu tak ale není, vymyká se statistice, opovrhuje zkušenostmi, popírá pravdu?).
Krasoduchý hemzy.
"Kiš, kiš!"
Karma je zdarma!
"... fascinuje mě pravděpodobnost. Všim ste si , že všechno, co má smysl, je příšerně nepravděpodobný?
Třeba zázrak, nebo šťastná láska...
nebo ropucha v záchodový mise ..."
"Taky si myslíš, že náhoda je blbost?"

Mám ráda mnohovrstevné příběhy, tenhle je mnohovrstevný dost.
V hlavní roli je karma - hledá se spravedlnost ... "možnost, že existuje".
Mám ráda příběhy plné skrytého, a tady je toho skrytého dost.
Skrytá znamení, skryté souvislosti, i skrytý smysl - musíš hledat!

Ve vytříbeným jazykem vyprávěných větách, v ironicky působících výpovědích, jsem se ztrácela, ale vůbec mi to nevadilo, užila jsem si každou jednotlivou z nich, a vlastně i celek - celý ten propletený a zauzlovaný zámotek, tahání za nit - interpretací ...

09.04.2020

"Soumrak. V Čechách přichází soumrak zvolna, světlo stoupá v zhůru jako pára, údolí už je ve stínu a kostelní věž má špici jako v ohni, barvy měknou, chytají nádech mokré perleti.
Tady žádný soumrak není. Rovník nezná přechodové fáze. Mládí trvá tři sezóny a pak je z dívky rázem matrona. Je den a je noc. Žádné polotóny, tušení, nápovědi . . . Tma padá jako rána sekerou. Dostala jsem třicet roků na přípravu. Když ta událost pak přišla, bylo mi jich všech třicet k ničemu."

Autorčiny dětské knihy miluju, troufla jsem si i na povídky, tak teď jsem se pustila do románu. 316 stran, které otřásly mým soukromým i čtenářským světem!
Okouzlená, zahlcená, nevěřící, hledající souvislosti a náznaky, které jsem cestou míjela, ale netušila jsem, že je (po stu dalších stran) budu tak nutně potřebovat. Autorčina erudice a láska k jazyku, hluboké znalosti zdaleka nejen lingvistické, příběh téměř detektivní, psychoanalýza v přímém přenosu - všechno a nic. Kouzlo detailů - závorka v závorce, všechno souvisí se vším, nomen omen. A je mi jasné, že spoustu věcí jsem napoprvé nepobrala, takže už se těším na druhé čtení.
Vadí mi, když dnešní doba automaticky předpokládá rovnítko mezi studiem/vzděláním a uplatnitelností na trhu práce (fuj, už jenom ten zvuk!). Vše, co vám nepomůže při hledání a výkonu smysluplné (?) a dobře placené práce, odhoďte jako nepotřebné a nedůležité, toť imperativ doby. Ale jak pravil klasik: "I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále!" Právě tak si připadám - o budhismu a o lingvistice vím houbeles, hlubší taje a vrstvy mi asi unikají (a to nejen v této knize), ale je to nádhera, probírat se tím vším, dohadovat se a přemítat. To mi připomnělo skvělou postavu Roberta!
Jako hnidopiška si musím postěžovat na několikrát opakovaný výraz, který jsem měla za gramatickou chybu, ale on je možný a správný, jen mě to prostě nepříjemně zní, skloňování zájmena jenž:
"Šok, z nějž se už nikdy nevzpamatoval." (Já za svou osobu doufám, že takových šoků, jaké mi D.F. způsobila svým románem, zažiju víc, že se z nich vzpamatuju a budu se cítit podobně jako teď. Jako ten, kdo našel poklad, o němž vůbec netušil, že existuje.)

"NID. Nejdůležitější Informace Dne. Přibral jsem to ke svým trochu pedantickým zvykům v mládí a pěstuju si ten zvyk dodnes. Naučil mě to Liviin otec: nikdy jsem si nepsal deník, ale denně si zapíšu jednu informaci - tu nejdůležitější, kterou mi den přinesl. Je to rozhodně zajímavý úhel."