Heinrich Franz Boblig: Temná postava čarodějnických procesů přehled
Jaroslav Čechura
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/544165/bmid_heinrich-franz-boblig-temna-postava-carodejnickych-proc.jpg
5
1
1
Inkvizitor mýtů zbavený. Přelomová publikace od významného českého historika. Inkvizitor Heinrich Franz Boblig z Edelstadtu je proslulý především díky románu Václava Kaplického Kladivo na čarodějnice a ještě více díky jeho filmové verzi režiséra Otakara Vávry, v níž tohoto muže nezapomenutelným způsobem ztvárnil Vladimír Šmeral. Monografie Jaroslava Čechury představuje tohoto temnou aurou obestřeného muže, hlavního strůjce čarodějnických procesů na Velkolosinsku a Šumpersku na konci 17. století, jako člověka z masa a kostí. Ukazuje Bobliga jako vzdělaného právníka a respektovaného člena tehdejší společnosti, přibližuje jeho nezvykle dlouhou aktivní kariéru a rozptyluje mimo jiné rozšířenou představu o tom, že se obohacoval na úkor obětí čarodějnických procesů a jejich rodin. Výsledný obraz není ani obžalobou, ani obhajobou historické osobnosti, ale jejím zasazením do dobových souvislostí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Heinrich Franz Boblig: Temná postava čarodějnických procesů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (1)
Planoucí koruny, Beze strachu a další knižní novinky (43. týden)
20.10.2024
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Heinrich Franz Boblig: Temná postava čarodějnických procesů v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 3x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 5x |
Ani obhajoba, ani obžaloba. A že to není lehká práce, když se celému národu jméno Boblig zapsalo jako synonymum naprostého temného chamtivého zla pěkně v černobílé barvě, případně v krvavé četbě Kladiva na čarodějnice. Jsem ráda, že se tématu věnuje někdo systematicky a s obrovskou erudicí a pevnými sedacími svaly bádá a hledá archivy (stačí nahlédnout do seznamu literatury a chvíli se pošťourat v poznámkovém aparátu) a připomíná čtenářům beletrie a nekritickým filmovým fandům fakt, že beletrie je jen fabulace inspirovaná životem a film je totéž, akorát v audiovizuální podobě. Pokud se někdo opírá do autorových "spekulací", nechť věnuje pozornost Čornejovu Žižkovi, v jehož příběhu nejsou k dispozici ani ty vlastnoruční zápisky zkoumané osobnosti, přesto je všeobecně uznávaným. Čechurův styl je jako vždy věcný a střízlivý, dobře se čte a plyne. Co víc si takhle za podzimního stmívání přát?