Hlad - paměti mého těla přehled

30.06.2023

dávám stranou samotnou traumatickou událost, která je hrůzná. je mi líto, že autorka musela v dětství něčím takovým projít.

když se ale mám vyjádřit k samotné knize, velmi špatně se mi čte. jakoby se to celé stále točilo v kruhu, rekapitulace stejného znemožňují jakýkoli posun či vývoj. občas mám pocit, že je mi nějaký detail povědomý, možná už jsem se knihu pokoušela přečíst v minulosti - a netuším, jestli to vůbec dočtu.

chybí mi tam vnitřní reflexe, vhled, možná ta terapie, jak tu někdo píše. rodiče jsou úplně bezva, ale nechali dívku po traumatizaci v podstatě ladem, aby pak řešili jen tloušťku coby následek znásilnění. její dětství bylo skvělé, akorát že někde musela nabrat tu ochotu nechat se zneužívat agresorem, se kterým chodila - někde se to muselo vzít.

celkově mi to přijde jako čistě racionální ruminace nad věcmi, co se staly, a co se pouhým racionálním uchopením nevyléčí, bohužel. věřím, že na akademické půdě může být tento způsob psaní oceňovaný, v knize mě ale nedokáže zaujmout, ani udržet.

EDIT: dočteno a zaplaťpámbu za to, autorka se postupně propadá do větší a větší sebelítosti. a taky uraženosti a naštvanosti - věcí, o kterých píše, že je nesnáší, nebo jí vadí, je opravdu moc.

je to jako trávit čas s kamarádkou, která si roky stěžuje na totéž, aniž by ale k řešení své situace udělala jediný krok. Roxane Gay ještě několik desítek let po znásilnění cyberstalkuje svého agresora a volá k němu do práce; je jasné, že to celé nemá vůbec zpracované. a to, že přes veškerá svá privilegia nešla do terapie (na kterou na rozdíl od mnoha psychicky trpících Američanů v pohodě má), mi pěkně lezlo na nervy.

11.12.2022

Kniha byla čtivá. Také bojuju s obezitou, byť daleko menší než autorka. Psát umí. Vadilo mi ale, že i když tušila, kde je jádro jejího problémů, nešla na terapii. Pořád řešila jídlo a tloušťku, ale nedala prostor duši. Pořád jsem čekala, kdy konečně začne svůj problém rozmotávat a řešit a ono nic.