Hledání ztraceného času (1.–7. díl) přehled
Marcel Proust
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/458824/bmid_hledani-ztraceneho-casu-komplet-Tou-458824.jpg
5
15
15
Hledání ztraceného času série
Díly: Svět Swannových (388 stran), Ve stínu kvetoucích dívek (480 stran), Svět Guermantových (600 stran), Sodoma a Gomora (528 stran), Uvězněná (412 stran), Uprchlá (288 stran), Čas znovu nalezený (424 stran) Sedmidílný román Hledání ztraceného času, považovaný za jedno ze základních děl nejen francouzské, ale i světové literatury, vznikal v letech 1909 až 1922 a byl uveřejňován postupně v letech 1913 až 1927. Proustův román se odehrává v prostředí francouzské vyšší společnosti na přelomu 19. a 20. Lze-li o něm říci, že podává po Balzacově Lidské komedii nejúplnější "obraz mravů" své doby, zároveň platí, že autorovi jde o mnohem víc než o realistické zobrazení společnosti: hlavními tématy jeho díla jsou čas, paměť, umění a poznání. Hlavním "hrdinou" románu tohoto románu-řeka, či spíše románu-katedrála, který čítá 3120 stran a v němž figuruje více než 200 postav, je lidské vědomí. "Osud Proustova Hledání je současně záviděníhodný i nezáviděníhodný. Záviděníhodný proto, že Proustovi se skutečně podařilo splnit to, co si ve svém velkém románovém cyklu předsevzal: napsat dílo, kterým dosáhne nesmrtelnosti nejen v tom smyslu, že bude za nesmrtelné formálně uznáno (tedy že se stane součástí kánonu), ale především v tom smyslu, že málokterý román vede tak bohatý "posmrtný" život jako právě Hledání ztraceného času. Interpretací a analýz, které mu byly věnovány, je bezpočet. Celá řada filosofů, literárních teoretiků i estetiků se k Proustovi nepřestává vracet a konfrontovat se s ním. Proust je pro mnoho z nich nejen předmětem zájmu, ale skutečné fascinace: těchto sedm svazků čtenáři poskytuje nekonečné množství podnětů jak ke čtenářskému potěšení, tak k přemýšlení, neboť Proust není jen spisovatel, ale i výjimečný filosof, estetik i sociolog. Jeho dílo je natolik komplexní a mnohovrstevnaté, že zůstává - a navždy zůstane - pro čtenáře tajemstvím: můžeme je číst opakovaně, ale nikdy mu nelze být beze zbytku práv a proniknout do jeho vnitřní architektoniky natolik, abychom mohli říci, že nám nic nového už nemůže dát." Josef Fulka (z Doslovu k českému vydání). Autory překladu, jenž původně vycházel postupně v letech 1979 až 1988 a z něhož vychází i vydání současné, jsou Prokop Voskovec (díly I a II) a Jiří Pechar (díly III až VII). Jestliže Pecharův překlad v našem vydání nedoznal žádných změn, překlad Voskovcův (zejména díl Ve stínu kvetoucích dívek), jemuž úmrtí nedovolilo dílo dokončit, si vyžádal nezbytnou revizi. Nové vydání je doplněno o rozsáhlý doslov, jehož autorem je Josef Fulka, jeden z našich největších znalců Proustova díla.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Rybka PublishersOriginální název:
À la recherche du temps perdu, 1927
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Hledání ztraceného času (1.–7. díl). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (14)
(SPOILER)
(IX)
Právě čtu: Uprchlá (Hledání ztraceného času VI) (3. 11. 2020)
Šestý, předposlední svazek Hledání ztraceného času Marcela Prousta, Uprchlá (vyšlo posmrtně roku 1925), je nejkratší (288 stran), přesto mi dává dost zabrat; čtenářskou trpělivost Proust pokouší místy vrchovatě...
Vypravěč se dlouze vyrovnává s tím, že ho náhle opustila jeho milenka Albertine, která s ním několik měsíců žila v bytě jeho rodičů, o čemž vyprávěl předchozí díl Uvězněná (tak si Albertine připadala). Vypravěč se ji pokouší získat zpět, ale pak přijde zpráva o její tragické smrti při pádu z koně. Vypravěč se tedy musí vyrovnat i s její smrtí. Až umanutě ale hlavně hledá a zkoumá důkazy o tom, že mu byla Albertine nevěrná s ženami a dívkami, jak ji vždy podezříval. Až po delší době, když odjede s matkou do vytoužených Benátek, se konečně od posedlosti Albertinou osvobodí. Zde se také dozví, že Gilberte, dcera Swanna a Odetty de Crécy, kterou kdysi miloval a s níž se nedávno po letech setkal u vévodkyně de Guermantes, se provdala za jeho nejlepšího přítele Roberta de Saint-Loup. Z Roberta se po sňatku paradoxně stává aktivní promiskuitní homosexuál... Zábavná postava barona de Charlus se v tomto díle bohužel jen mihne.
"Ale aby se lidé rozešli v dobrém, se stává nesmírně zřídka, protože kdyby jim spolu bylo dobře, nerozcházeli by se."
"Ponechme hezké ženy mužům bez fantazie."
"Svět není pro kohokoli z nás stvořený jednou provždy. Přibývají k němu v průběhu života věci, o kterých jsme neměli tušení."
"...od jistého věku jsou naše lásky a naše milenky dcerami naší úzkosti; naše minulost a naše poranění, jimiž se vepsala do našeho těla, určují naši budoucnost."
"...když máme uvažovat o smrti, nejsme s to představit si nic jiného než život."
"Minulost člověk nevychutnává najednou, ale zrovna tak jako budoucnost, jen kousek po kousku."
"Smrt působí jen jakožto nepřítomnost."
(VIII)
Právě čtu: Uvězněná (Hledání ztraceného času V) (4. 10. 2020)
S pátým svazkem Proustova Hledání ztraceného času čtenář překročí dvě třetiny rozsahu celého cyklu a zbývá mu něco přes tisíc stran. Uvězněná (1923) je také prvním ze tří posledních svazků, které vyšly až po Proustově smrti (zemřel 1922) a autor jim tak už nestačil dát konečnou podobu. Pod čarou občas najdeme jiné varianty textu nebo různé škrty, které jsou zde pro doplnění otištěny.
Děj se točí hlavně kolem vztahu vypravěče k Albertině, která se nastěhuje do domu jeho rodičů, a to k matčině nelibosti – a také k nelibosti služebné Františky. Rodiče jsou však na letním bytě v Combray, a tak má vypravěč svobodu. Ne tak docela, neboť je "vězněn" svojí urputnou, nesnesitelnou žárlivostí, která je jako nemoc. A jako ve vězení se čím dál víc cítí i Albertine. Opakuje se tu historie lásky a žárlivosti Swanna a Odetty ze Swannovy lásky v prvním svazku. Sledujeme také další rozvíjení vztahu barona de Charluse k houslistovi Morelovi a to, jak barona poníží a znemožní paní Verdurinová, když jeho milence Morela poštve proti němu. Je to její pomsta za to, jak se k ní baron zachoval na jejím večírku. Charlus je nesmírně zábavná, zajímavá a nesnesitelná postava, která čtenáře baví i rozčiluje.
Vypravěčova žárlivost je dosti únavná a monotónní, on sám vlastně neví, proč s Albertinou je, zda a proč ji miluje a zda si ji chce vzít. Když už čtenář ztrácí trpělivost s jejich podivným vztahem, naštěstí se po dvou stech stran dostaneme na večírek u paní Verdurinové – a popisy večírků jdou Proustovi náramně! To je pak opět požitek. A je tu také spousta nádherných úvah o lásce a žárlivosti.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Hledání ztraceného času (1.–7. díl) v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 9x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 33x |
| v Chystám se číst | 34x |
| v Chci si koupit | 27x |
| v dalších seznamech | 2x |
(SPOILER) (X)
Dočteno... Čas znovu nalezený (Hledání ztraceného času VII) (6. 12. 2020)
"Finis coronat opus – Konec korunuje dílo." Pro málokteré dílo to platí tolik jako pro sedmý, poslední svazek Hledání ztraceného času Marcela Prousta. Čas znovu nalezený (1927) je úchvatným románem, který shrnuje všechny předchozí motivy, linie a myšlenky a nasazuje jim skutečnou "korunu" filozofickými úvahami o čase, stárnutí, stáří, proměnách života a vztahů a umělecké tvorbě. A je to také nesmírně působivý obraz Paříže v době první světové války...
Léta plynou a vypravěč se dlouho léčí v sanatoriích mimo Paříž, do níž se vrací sporadicky a na delší dobu pak až uprostřed první světové války. Popisuje, jak v té době Paříž vypadá a jak se její obyvatelé změnili. Jedna dlouhá scéna se odehrává v "hotelu Jupien", který vede bývalý krejčí Jupien, milenec barona de Charluse, jemuž pak obstarával milence. Hotel funguje jako mužský bordel pro homosexuály a prochází jím nejen řada klientů včetně Charluse, ale i vojáků, kteří si rádi přivydělají za poskytnutí sexuálních služeb. Vypravěč do hotelu ze zvědavosti nahlédne a pak se setká s Jupienem...
Poté se vypravěč opět léčí mimo Paříž, smířen s tím, že už se z něj pravděpodobně nikdy nestane spisovatel, jak si to vždy přál. Léta opět plynou a my se s ním setkáme zase až několik let po válce, kdy se účastní matiné u knížete de Guermantes, který se po ovdovění oženil s taktéž ovdovělou paní Verdurinovou. Dlouhé úžasné scéně z matiné, na němž se vypravěč setkává s mnoha osobami z předchozího děje, které všechny zestárly a jsou málem k nepoznání, předcházejí úvahy o čase a uvědomění si, jak čas a vzpomínky zachytit – tedy napsat o tom knihu, což bude právě Hledání ztraceného času. Vypravěč tedy končí tím, že doufá, že bude mít ještě dostatek času a sil, aby svou dlouhou knihu napsal...
"...umělecké dílo představuje jediný způsob, jak je možno znovu najít Ztracený čas."
A vrací se jakoby na začátek – první i poslední větu celého Hledání spojuje jedno slovo, „dlouho“. První věta celého románového cyklu, tedy Světa Swannových, překvapivě krátká, zní: „Dlouho jsem chodil brzy spát.“ A poslední věta sedmého dílu Čas znovu nalezený , již typicky proustovsky dlouhá a komplikovaná, zní: „Přinejmenším ale neopomenu, jestliže mi tato síla vydrží natolik dlouho, abych své dílo mohl uskutečnit, zobrazit v něm lidi (i kdyby se měli následkem toho podobat jakýmsi nestvůrám) především jako bytosti, kterým je v prostoru vyhrazeno místo sice tak omezené, ale které zato zase – protože se jako nějací obři vnoření v proud let dotýkají současně dob navzájem úžasně vzdálených, mezi něž se vsunulo už tolik dní – zaujímají nesmírně rozlehlé místo v Čase.“