Hořké propasti přehled

31.10.2019

(Trochu konkrétně ke knize, více k Baudelairovi, nejvíce k sobě...) Všechno to začalo toho roku, kdy jsem si z knihovny donesla domů Hořké propasti, už ani nevím, co mě přimělo po této knize sáhnout... Tak bych ohraničila svůj život před Baudelairem a svůj život s ním (nikoli "po něm"). Každý Čtenář má takové knihy. Knihy, které mu změnily život. Jednou z nich jsou pro mě právě Hořké propasti. Tam jsem poprvé potkala Prokleté. Tam jsem se opravdu zamilovala do poezie. Byly doby, kdy bych s Baudelairem šla kamkoli. Kdy bych následovala jeho slova do sladkých výšin i do hořkých propastí. Inspiroval mě jako nikdo. Tehdy, kolik mi to jen bylo? - nějakých 16 let. Tehdy jsem napůl nerozuměla tomu, co čtu, ale bylo mi jasné, že je to něco neuvěřitelného. Bylo mi jasné, že jsem našla spřízněnou duši. Kdy jindy také více přimknout k prokletým než v době dospívání? Ale nebyla to jen ta prokletá část, co mě na Baudelairovi fascinovalo, byla to krása jazyka a metafor, krása rýmů a rytmu (chvála překladatelům za jejich cit!), krása ducha jako takového. Sice od té doby nastaly i roky, kdy jsem se od Baudelaira spíše odklonila, ale kdykoli mi pod ruce a oči přišel Albatros, Zdechlina, Klenoty a podobné skvosty, oživilo to vždy můj obdiv i mou oddanost. Baudelairovi. Poezii. Kdybych se k němu nedostala přes Hořké propasti, jistě by se mi dříve či později dostala do rukou jiná jeho kniha, takže tato sbírka není objektivně až tak výjimečná, ale osobně pro mě znamená moc. Teď po letech si to uvědomuju tím více. Jaký bych bez Baudelaira byla člověk? Jaký básník? Kam by mě život zavedl? Myslím, že mu vděčím za mnohé. Za čtenářské i životní zážitky. Za přátelství, ke kterým mě vliv jeho tvorby přivedl. Za sebe sama.

08.07.2016

Již tu několikrát padlo, že velkým kladem tohoto výboru z Květů zla je možnost přečíst si různé překlady jednotlivých básní. A nejde jen o to, že těmi překladateli byli přední čeští básníci, ale i fakt, že lze opravdu pěkně vidět i proměny poezie české - stačí srovnat například překlady Vrchlického s těmi Nezvalovými. K Baudelairově poezii asi nemá cenu příliš toho dodávat - je to rozhodně zážitek.