Hra so sklenými perlami přehled

05.09.2024

“… keď vo všetkých úradoch sedeli vysoko talentovaní ľudia a všetci chceli vládnuť, ale nevedeli slúžiť."

Čo je Hra so sklenými perlami? Neviem.
Hesse si vytvoril vlastný mysticizmus, ktorý vrcholí v Hre so sklenými perlami. Je to jeho sofistikované, konzervatívne náboženstvo.

Musím priznať, že názov vo mne vzbudil očakávania (zrejme prameniace z čias čarovného divadla), ktoré neboli úplne naplnené. Je to moja chyba, pretože očakávania mať netreba. Miestami sú siahodlhé texty presýtené naivným ušľachtilým jazykom, ktorý vás núti nudiť sa - možno jeho forma meditácie. Cítiť tam veľa jeho diel, ktoré sú všetky koniec koncov skromne neskonalou oslavou bezhraničného individualizmu. Aj keď som sa miestami trápil, z úcty k majstrovi som knihu dočítal a posledné kratšie poviedky mi boli zadosťučinením. Napriek všetkému je Hesseho dielo transcendentálne a Hra so sklenými perlami je jeho čerešňou. Hermann Hesse je autor, pre mňa možno jediný, v ktorého knihách som našiel pocit hrejivého porozumenia. A to je vzácne. A patetické. Ale však noačo.

22.08.2023

Nikoliv, Herman Hesse se nikdy mým oblíbeným autorem nestane. Žel, speciálně tato kniha mi tedy k srdci nepřirostla a prokousal jsem se jí svého času spíše z čiré tvrdošíjnosti (a připusťme také trochu čirého snobství), nežli estetického či intelektuálního potěšení. Samotný námět je jistě zajímavý a podnětný. Nevadí jistě, že Hessem užitá vědeckofantastická premisa je spíše záminkou pro uvažování nad smyslem duchověd, které jsou "věděním pro vědění", nad jakýmsi klášterem, do kterého se tak často a rádi uzavírají vzdělanci, jen aby neviděli svět kolem sebe (domnívám se, že v tomto ohledu kupříkladu můžeme poukázat na akademickou filosofii, která skončila v intelektuálním ghettu víceméně svou vlastní sebereprodukcí). Jenže autor vše uchopuje po svém - s pravou německou těžkopádnou vážností mudruje a přežvykuje na desítkách a stovkách stran v zásadě velmi prostou myšlenku, kterou převaluje donekonečna jak těsto v díži. Jakýkoli náznak odstupu, humoru, nadsázky v díle nehledejte. V zásadě román sám je takovou "Hrou se skleněnými perlami". Což by bylo vtipné, kdyby si to ovšem sám autor uvědomil. Mám žel silné podezření, že mu to ani nenapadlo.

Připomíná mi to živě starou anekdotu: Angličan, Francouz a Němec dostanou úkol napsat něco o slonech.
Angličan si zapálí dýmku a během měsíce ve volných chvílích nadiktuje svému tajemníkovi dramatický cestopis se spoustou ilustrací "Jak jsem lovil slony v britské Indii".
Francouz ve své mansardě u skleničky vína a v dýmu gaullioisek, konečně se vymaniv z náručí půvabné grisetky v záchvatu inspirace nahodí za večer tenounký svazek dekadentních veršů: "L´éléphant et l´amour" čili "Slon a láska".
A Němec se zavře do knihovny. Po třech letech se znova objeví a předloží osmisetstránkový kvartový svazek "Eine kurze Einführung in die Elefantenforschung. Erster Teil" neboli "Stručný úvod do vědy o slonech. Svazek prvý"...