Isabela a bílé mraky přehled
Ivana Peroutková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505084/bmid_isabela-a-bile-mraky-bFw-505084.jpg
4
34
34
Isabele je jedenáct, bydlí v Praze a právě končí pátou třídu. V den vysvědčení se doma dozví nečekanou novinku: rodina se přestěhuje na venkov, kde chtějí rodiče založit kozí farmu a hospodařit. Isabela je nejdřív nešťastná, ale život na statku si postupně zamiluje – jenže brzy zjistí, že už si nerozumí s kamarádkami z města. Najde k nim cestu zpátky? Jaká tajemství ji na venkově čekají? A jak se do všeho zaplete o rok starší Tomáš?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Isabela a bílé mraky. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Ivana Peroutková je v současnosti nejlepší autorka dětských příběhů. Čtivé, pocitově nádherné, barvité i romantické. Dcerka to miluje už od série s Aničkou a i mně a manželce se její knihy moc líbí. Ideální čtení na dobrou noc, už se těšíme na aktuální pokračování!
Isabela a bílé mraky - Ivana Peroutková
Recenze:
Trochu netradičně u mě vidíte recenzi na pohádku. Holka, která hledá ideálně co největší dramata a thrillery si odskočila tady za Isabelou, protože potřebovala do knižní abecedy knihu od písmene I.
Než mi sem napíšete dvacet knih začínajících na I, které budou lepší než moje pohádka, tak musím říct, že jsem byla v časovém pressu a poslala jsem koupit knížku kámošku. Telefonní hovor v Dobrovském:
Chceš 650 stran výpravnýho románu nebo pohádku o holce, co se přestěhovala z Prahy na venkov?
Ber tu pohádku, to budu číst děcku až nebudeme moct bydlet v Praze, protože se narodilo a utratila jsem za něj všechny peníze.
No, tak už víte, jak se ke mě dostala. A jaká byla?
Super četba pro holky ve věku 8-12 bych řekla. Do Isabely se můžou krásně vžít, prožít s ní přátelskou krizi a možná i nějakou tu lásku?
Moc se mi líbil styl psaní, vztah hlavní hrdinky ke zvířatům a rodině. Bylo znát, že se trápí, ale měla správně nastavené hodnoty.
Kniha obsahovala pěkné ilustrace a déj byl zasazen do moderní doby, kdy si mohla s Isa s holkama zavolat. Zároveň zbožňuju způsob, jak se seznámila s Tomem! Ale to už si přečtěte sami, že jo
Asi to není pohádka, jakou si budu pamatovat nadosmrti, ale určitě je to pěkná pohádka!
PS: Možná bych měla psát spíš román pro mladé slečny
4/5
Budu moc ráda, když mě pro další recenze budete sledovat na IG: little.monday a FB: LittleMonday - Rádi čteme
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Isabela a bílé mraky v seznamech
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 28x |
| v Chystám se číst | 11x |
| v Chci si koupit | 7x |
| v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2004 |  Anička a její kamarádky |
| 2018 |  Valentýnka a narozeniny |
| 2010 | Anička u moře |
| 2013 | Anička a Velikonoce |
| 2012 | Anička a cirkus |
To bylo pěkné, milé a holčičí, osvěžující a nekomplikované. Uvěřitelný děj zasazen do reálného prostředí. Dívčí starosti i radosti, otázky a úvahy odpovídají věku hlavní hrdinky, mají přiměřené množství romantiky a poetiky, a nejsou nijak vyumělkované.
„Tomáš, Tomáš, Tomáš…“
„Jenže stačilo oddělit slabiky a už to znělo jako: to máš, to máš, to máš. A taky mi jeho jméno připomnělo slovo kamaše. Tomáš. Ale nebudu mu říkat Tome. Pro mě bude Tomáš. A nejedu s ním na výlet jen kvůli té krabičce. Jedu s ním, protože je Tomáš a já jsem Isabela.“
A tady je ten tip na malý výlet po okolí nového bydliště Isabely: od železniční stanice Letky, přes Libčice k přívozu Máslovice–Libčice nad Vltavou, podél řeky proti proudu v přírodním parku Dolní Povltaví, výstup na Velký vrch 288 m a pak vyhlídka Velký vrch s neuvěřitelným výhledem na kaňon řeky.
A co bylo v záhadné krabičce, kterou našla Isabela v novém bydlišti? Plánek na rozháněč mraků.
„Jenže k čemu by měl posloužit rozháněč mraků? Takový zásah do nebe! Nebe přece patří všem. Co kdybych si já přála slunce, a někdo jiný zase déšť? To by se lidi hádali ještě kvůli nebi? A kdyby si všichni přáli slunce, kam by se poděly mraky? Mamka s taťkou tvrdili, že v poslední době je extrémní sucho, že je dobře, když hodně prší.
Lidem by se asi víc hodil přiháněč mraků, ale stejně se mi příčilo, aby se tady na zemi rozhodovalo, co se bude dít na nebi. Nebe je všech, a přitom vlastně není nikoho. Je to nebe, na které se díváme. A když se ráno probudíme, podíváme se zvědavě z okna, co nám dneska připraví. O takové překvapení bych rozhodně nechtěla přijít.“