Já nejsem smutný / Audience / Vernisáž přehled

15.07.2020

Sládek: Tak co? Jak to jde?
Vaněk: Děkuji, dobře -
Sládek: Musí to jít, že jo?
Vaněk: Hm -
(Pauza)
Sládek: Co dnes děláte? Koulíte?
Vaněk: Příkuluji -
Sládek: Přikulovat je lepší než koulet, že jo?

Zkrápěni deštěm přecházíme větrem pokácené stromy. Déšť je chvílemi tak silný, že si nás nachází i tady pod větvemi hlubokého lesa. Je sobotní dopoledne, přesto jindy v tuto dobu hojně navštěvovaná podhorská krajina je dnes úplně prázdná. Jsme tu jen my a zvěř. A stejně tomu je i v ruinách nedalekého Břečštejnu a u chalupy o pár metrů níže. Přečetl jsem ji už včera, přesto jsem tu knihu vzal dnes s sebou. Není to úplně záležitost do kapsy, jak avizuje název edice, ale do batohu se v pohodě vejde. O co méně místa ale zabere fyzicky, o to více uvízne v hlavě. Audience a Vernisáž, dvě „vaňkovky“, které Václav Havel napsal a svým kamarádům přečetl na Hrádečku, za zdmi venkovského stavení, před kterým stojíme. V tomto vydání navíc doplněné užitečným textem posunujícím obě díla do širších souvislostí. Necháváme na sebe působit atmosféru místa vycházející nejen z osobnosti autora, ale také z okolní přírody a pochmurného počasí. Necháváme chvíli odpočinout nohy, abychom načerpali energii na další kilometry chůze po mokrých a blátivých stezkách. Za dvě hodiny už budeme sedět v útulné zahradní hospůdce a pochutnávat si na Krakonošovi, pivu z trutnovského pivovaru, kde koulel a přikuloval sudy Ferdinand Vaněk, Bedřich a donucen dobou také Václav Havel.