Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie přehled

14.05.2024

Velmi plasticky a čtivě zpracovaná učebnice s množstvím relevantní grafiky! Jen by do budoucna prospělo vyvětrat přežilý „dawkinsinismus“ (který má blíž k Hobbesovi, T. Huxleymu či Spencerovi než k Darwinovi), jenž nebyl nikdy obecně vědou přijímaný, leda úzkým jádrem či kmenem „věřících“; i tam je už znát zřetelný odklon. Tenhle problém pochopitelně nejvíc křičí, když se autoři pouštějí do sféry lidského zvířete ( srv. příznačně s jakousi maximou vyřčenou Janem Zrzavým v doslovu k posvátnému Sobeckému genu: „biologie budiž prostě úspornou a srozumitelnou výpovědí o běhu věcí lidských.“) Věcí lidských.

Potom prý například „disociální porucha“ (číslo diagnózy F60.2 – jež je charakterizována bezohledností vůči skupinovým normám, nezájmem o city druhých, neschopností udržovat trvalé vztahy, neschopností pociťovat vinu…) "není žádným narušením optimálního vývoje lidské bytosti, ale využitím možností, které optimální vývoj lidské bytosti skýtá“ (str. 84, vydání 2017, box 2.8.)

Člověk se ale vyvinul adaptací, koevolucí se svojí kulturou, v hypersociálním prostředí, kde je nevyhnutelná obrovská míra spolupráce, a je biologicky vybaven spoustou psychologických adaptací, počínaje rozpoznáváním černých pasažérů, podvodníků, což naprosto typicky jsou právě psychopati podle F60.2.

Vůbec to přitom není záležitost jen novodobé instituce „policie“, ale rozpoznání a eliminování takto narušených parazitů je odedávnou, „biologickou záležitostí“ člověka; hlavně proto – a díky tomu – máme tak chytré mozky. Naši předkové, když je „prokoukli“, s takovými jedinci omezovali spolupráci, vyhnali je nebo dokonce zabili. Kupodivu nesli individuální náklady altruistického trestání či moralistní agrese a díky tomu tu jsme a máme třeba zrovna vědu. To vše v celku je naše „biologie“.

Lidský jedinec potřebuje v různých fázích svého vývoje specifické podmínky, jinak je jeho „optimální vývoj“ skutečně narušen, jak správně popisuje vývojová psychologie (genocentrické pojetí à la Sobecký gen, které je v zásadě platónské, paranáboženské, nikoli darwinisticky stochastické, mj. ignoruje, co se děje během individ. vývoje a v tom je tu kámen úrazu. Biologie hypersociálního zvířete zvaného člověk toto všechno zahrnuje; naivní víra v jednoduché modely (G. Williams), stojící na nejasných a nevyřčených předpokladech, často zavádí u pekelně chytrých sociálních bytostí na scestí. Ne nadarmo z toho bylo samotnému Williamsovi špatně.

V doslovu k Sobeckému genu Jan Zrzavý říká: "co se píše v Sobeckém genu, je ta nejortodoxnější ortodoxie současné biologie a myslet jinak už vlastně ani neumíme". Snad se konečně vymaníme z hypnotizující síly Dawkinsovy beletrie a dokážeme u lidí myslet i jinak. Pět hvězd mínus jedna za „dawkinsinismus“.