• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Stanislav Mihulka

Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie

„Jak už psali jiní přede mnou - naprosto parádní kniha, která shrnuje vše podstatné o biologické evoluci. Jistě se dá souhlasit s mnoha již zmíněnými postřehy, ať už kladnými (humor), či zápornými (tříštění textu kvůli rámečkům - i když mně to až tak nevadilo -, malá velikost písma, těžký papír a s tím i velká hmotnost knihy), jako celek jde ale o naprosto senzační dílo, které je běžnému čtenáři určitě přístupnější než učebnice profesora Flegra.“... celý text
— vojtamar

---

Jak se dělá evoluce - Od sobeckého genu k rozmanitosti života

„Česká kniha mezinárodního kalibru. Ano, tak se dělá evoluce! Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“
— TGC

---

Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie

„Za mě jasná Kniha Roku (česká a roku 2017). Kniha moderní, reprezentativní (respektuje, že "dawkinsismus" je od poloviny 70ých let mainstream, nijak zatím nezpochybněný). Práce mezinárodního kalibru. Podrobnou recenzi jsem publikoval už dříve, odkaz na ni jsem vložil do sekce Recenze.“... celý text
— TGC

---

---

Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie

„Velmi plasticky a čtivě zpracovaná učebnice s množstvím relevantní grafiky! Jen by do budoucna prospělo vyvětrat přežilý a vědecky plytký „dawkinsinismus“ (který má blíž k Hobbesovi, T. Huxleymu či Spencerovi než k Darwinovi), jenž nebyl nikdy obecně vědou přijímaný, leda úzkým jádrem či kmenem „věřících“; i tam je už znát zřetelný odklon. Potom například „disociální porucha“ (číslo diagnózy F60.2 – jež je charakterizována bezohledností vůči skupinovým normám, nezájmem o city druhých, neschopností udržovat trvalé vztahy, neschopností pociťovat vinu…) prý "není žádným narušením optimálního vývoje lidské bytosti, ale využitím možností, které optimální vývoj lidské bytosti skýtá“ (str. 84, vydání 2017, box 2.8.) Člověk se ale vyvinul adaptací, koevolucí se svojí kulturou, v hypersociálním prostředí, kde je nevyhnutelná obrovská míra spolupráce, a je biologicky vybaven spoustou zcela funkčních psychologických adaptací, počínaje rozpoznáváním a emočními reakcemi na černé pasažéry, podvodníky, což naprosto typicky jsou právě psychopati podle F60.2. Tohle nákladné vybavení nemáme jen tak pro legraci. Takže to vůbec není záležitost jen novodobé instituce „policie“, ale rozpoznání a eliminování takto narušených parazitů je odedávnou, „biologickou záležitostí“ člověka; hlavně proto – a díky tomu – máme tak chytré mozky. Naši předkové, když je „prokoukli“, s takovými jedinci omezovali spolupráci, vyhnali je nebo dokonce zabili. Kupodivu nesli individuální náklady altruistického trestání či moralistní agrese a díky tomu tu jsme a máme třeba zrovna vědu. To vše v celku je naše „biologie“. Lidský jedinec potřebuje v různých fázích svého vývoje specifické podmínky, jinak je jeho „optimální vývoj“ skutečně narušen, jak správně popisuje vývojová psychologie (genocentrické pojetí à la Sobecký gen, které je v zásadě platónské, paranáboženské, nikoli darwinisticky stochastické, mj. ignoruje, co se děje během individ. vývoje a v tom je tu kámen úrazu. Biologie hypersociálního zvířete zvaného člověk toto všechno zahrnuje; naivní víra v jednoduché modely (G. Williams), stojící na nejasných a nevyřčených předpokladech, často zavádí u pekelně chytrých sociálních bytostí na scestí. Ne nadarmo z toho bylo samotnému Williamsovi špatně. V doslovu k Sobeckému genu Jan Zrzavý říká: "co se píše v Sobeckém genu, je ta nejortodoxnější ortodoxie současné biologie a myslet jinak už vlastně ani neumíme". Snad se už konečně vymaníme z hypnotizující síly výřečné a sugestivní Dawkinsovy beletrie a dokážeme u lidí myslet i jinak. Pět hvězd mínus jedna za „dawkinsinismus“.“... celý text
— Lesehest

---

Jak se dělá evoluce - Od sobeckého genu k rozmanitosti života

„Kniha je nadupaná, plná faktů a informací. Je jasné, že člověk s nulovými znalostmi z oblasti biologie se bude prokousávat těžko. Na druhou stranu, nelze ani říct, že je nutné být odborník. Místy trochu autoři sklouzávají po vzoru pana Dawkinse k boji proti popíračům evoluce a dogmaticky věřícím. Vcelku logicky jejich argumenty smetou ze stolu a těžko jim nedat za pravdu. Je to často i vtipné, ale ne vždy nutné. Přes složitost je to ale čtivé dílo. Zajímavý je i popis různých názorových proudů. A nelze si ani neuvědomit, že sestavit takovou knihu dalo hodně práce.“... celý text
— paulie87